Berenika Kohoutová: Byla jsem divoká holka

Tak to vezmeme od začátku. Jaká jste byla coby malá holka?

Divoká. Hodně jsem se předváděla. Pamatuju si momenty, kdy jsem věděla, že to přeháním, ale nemohla jsem přestat. Lezla jsem na nervy i sama sobě, jenže ono to prostě nešlo zastavit. Byla jsem strašně rozjívená. Nějaké umělecké nadání jsem nezapřela už tehdy.

Vaši rodiče se rozvedli, když vám bylo pět. Vnímala jste to nějak?

Vůbec si to nepamatuju. Vytěsnila jsem to. Ale vím, že jsem v osmi letech dostala záchvat, kdy jsem přestala jíst, mluvit a nic jsem nechtěla dělat. Byla to trochu opožděná reakce. Máma byla tenkrát dost zoufalá. Vzala mě k dětské psychiatričce a ta mi pomohla. Pak už to bylo dobré.

S gymplem musela přijít i puberta. Bylo to „výživné“ období?

Pubertu jsem vlastně nikdy neměla. Vážně. Nikdy jsem nedělala věci, jaké dělají holky v pubertě. Nebo možná jo, ale v normální míře.

Takže jste neprovedla žádnou hloupost, neměla průšvihy?

Tak odjela jsem na festival Mighty Sounds, kam mě máma pustila v mých čtrnácti nebo patnácti letech. Dodneška vůbec nechápu, jak to mohla udělat. S kamarádkou jsme si neuměly postavit ani stan. 

Co dělá Berenika dnes, na co se těší a co považuje za svou životní prohru? To se dočtete v exkluzivním rozhovoru, který najdete v únorovém Světě ženy. Tak rychle pro něj, je v prodeji pouze do 20.2.!