Brněnská akce Show and the City spojuje krásu s pomocí potřebným. A letos se to pořadatelům povedlo již počtvrté. Výdělek z akce šel na pomoc nejen malému Adámkovi, který se narodil se vzácnou genetickou poruchou. A na galavečeru nechyběly ani nejrůznější hvězdy včetně Nely Slovákové, která nám exkluzivně prozradila zajímavosti ze svého života.
Devátého listopadu se konal čtvrtý ročník úspěšné události Show and the City v Brně v krásných prostorách hotelu Barceló Brno Palace. Podobně jako v minulých letech se i tentokrát pořadatelé rozhodli využít výtěžku k podpoře někoho v tíživé situaci. Letos byl vybrán malý Adámek, který se narodil se vzácným genetickým onemocněním zvaným pseudoachondroplazie. Toto onemocnění způsobuje nízký růst dlouhých kostí a vede k malému vzrůstu. Předpokládá se, že v dospělosti Adámek dosáhne výšky pouhých 130 centimetrů.
Pseudoachondroplazie je spojena se skoliózou, lordózou, osteoartrózou a bolestmi kloubů, zejména dolních končetin. Přestože Adámek čelí mnoha výzvám v důsledku tohoto genetického onemocnění, nevzdává se a snaží se užít život naplno. Miluje zvířátka, zejména pejsky a koně. Jeho pravidelné účasti na hiporehabilitačním pobytu přináší nejen pomoc v jeho koordinaci a posílení zádového svalstva, ale také psychickou podporu. S postupujícím věkem začíná Adámek stále více vnímat svůj menší vzrůst. A vnímá ho i jeho okolí.
V rámci pobytu Adámka jsou prováděny léčby pomocí canisterapie a fyzioterapie, které přispívají k jeho uzdravení a celkově mu hodně pomáhají. Bohužel však tyto pobyty nejsou hrazeny veřejným zdravotním pojištěním. Show and the City se proto zavázala zajistit, že většina finanční částky z každé prodané vstupenky půjde na podporu malého Adámka a jeho individuálních potřeb.
Vybraná částka z letošního ročníku ale nešla pouze na pomoc Adámkovi. Pořadatelé se rozhodli peníze věnovat také organizaci Bílý Slon, která podporuje rozvoj zoologických zahrad.
Celou organizaci a finanční podporu zaštiťovala organizace jménem Dnes Pomáhám, v jejímž čele stojí zakladatelka Ing. Petra Pachlová. „Z jakékoliv události vykouzlíme dobrý skutek a děláme pomoc atraktivní už od roku 2018. Spojujeme pomocníky s těmi, kteří pomoc potřebují. Jsme přesvědčeni o tom, že pomáhání by mělo patřit do běžného života každého zdravého člověka.”
Nacházíme se na charitativní akci Show and the City v Brně. Jak často pomáháte charitě vy? Případně, máte nějaké preference komu pomáhat?
Já pomáhám tak, že to nejde vidět. Nedělám to úplně okatě a veřejně, ale samozřejmě to ráda sdílím na svém Instagramu. Trošičku tím motivuju ostatní obyčejnější lidi, aby byť třeba jenom tím, že zaplatí staré babičce nákup, když stojí před nimi, který stojí pár set korun, aby tím udělali radost – jen takovou obyčejnou věcí, kterou můžeme dělat denně. Samozřejmě to není úplná charita, když člověk takhle pozve babičku na rohlíky a nebo pro někoho někde udělá dobrý skutek, ale do velkých charitativních věcí se zatím úplně nepouštím. Myslím si, že tím, že to dělám tak nějak opravdu denně, tyhle drobnosti, tak mi to dělá větší radost.
Zmínila jste svůj Instagram, kde máte skoro 400 tisíc sledujících. Máte tam své obdivovatele, ale samozřejmě i takové lidi, kteří vás kritizují a nereagují na vás a vaše příspěvky úplně pozitivně. Jak se s takovými lidmi vypořádáváte? A jak kritiku na svou osobnost snášíte?
Víte, on každý řekne, že ho tito lidé nezajímají, ale já si myslím, že spousta lidí lže, že s tím nejsou úplně psychicky vyrovnaní. Já myslím, že jsem si prošla třeba v období Covidu a roušek takovýma věcma, že mi ani nemůže obyčejný člověk, který mě urazí a vůbec mě nezná, nijak ublížit. Takže já se s tím nevypořádávám nijak – jedním uchem dovnitř a druhým ven. Absolutně to neřeším.
Moc vám to dnes sluší a jste i krásně opálená. Před pár dny jste se vrátila z Dubaje, kde jste byli s vaším přítelem. Jak jste si to užili?
Vzhledem k tomu, že s Lukášem nejezdíme někam kvůli jeho pracovním povinnostem hokejisty úplně často, tak jsem ráda, že jsme alespoň na dvě noci, s vyplazeným jazykem, na chviličku vypli. Ale tak prostě je to život s hokejistou. Neříkám, že tomu úplně kvituji, doufám, že brzy skončí. Po pěti letech už člověk doufá.
