Lilia Khousnoutdinova: Vinobraní a sklizeň je čas hojnosti, poděkování a rituálů

Vinná réva má v našich končinách dlouhou a bohatou historii. První zmínky o vinařství v českých zemích sahají až do doby Velké Moravy. Během vlády Karla IV. se vinohradnictví stalo doslova státním zájmem, sám císař podporoval výsadbu vinic a ustanovil zákony na jejich ochranu. Od té doby je vinobraní nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Vinobraní ale nebylo nikdy jen obyčejnou sklizní hroznů. Odjakživa se pojilo s oslavami, hudbou, tancem a samozřejmě s vínem. Tradiční vinobraní zahrnovalo průvody v krojích, rytířské turnaje, lidová vystoupení a slavnostní ochutnávání burčáku. Tento nápoj, který se nachází na pomezí moštu a vína, se stal synonymem podzimu. Přechodové chuti burčáku jako by symbolizovaly právě to, co vinobraní přináší: změnu, zrání, čas ztišení.

Slavnosti sklizně ve světě

Vinobraní je slaveno i za hranicemi. V Itálii se konají Festa dell'Uva, festivaly hroznů, které oslavují nejen víno, ale i kulturu a komunitu. V Německu je populární Weinfest, kde se často volí Weinkönigin – královna vína. V Portugalsku se lidé zapojují do šlapání hroznů bosýma nohama, což je rituál i oslavná zábava zároveň. V některých oblastech Francie se pak konají procesí, kde se hrozny symbolicky nesou do kostela jako dar přírodě a Bohu.

V mnoha kulturách navíc víno nemá jen chuťový nebo společenský význam, ale i duchovní. Už ve starověkém Řecku byl víno darem boha Dionýsa, který představoval nejen radost, ale i extázi, spojení s přírodou a boření hranic mezi světským a posvátným. V římské mytologii je znám pod jménem Bakchos (Bacchus) a právě jeho kult byl plný rituálů, zpěvu a oslav sklizně. Víno je od nepaměti symbolem transformace - hrozny, které projdou kvašením, se stávají posvátným nápojem. A podobně i my můžeme vnímat období vinobraní jako pozvání k vnitřní proměně.

Sklizeň jako rituální příležitost

Pro moderní ženu je čas sklizně nejen připomínkou rytmu přírody, ale i pozváním k osobnímu rituálu. Co jsme letos „zasely“ a co se nám podařilo sklidit? Co uzrálo, co se vydařilo, co bylo hořké a co sladké? Podzim je ideální čas na vnitřní bilanci. Můžeme si vytvořit vlastní rituál sklizně, jednoduchý, a přitom hluboký. Zde je malá inspirace.

Rituál sdílené sklizně – oslava plodů roku

Tento rituál není o samotě a papíru, ale o sdílení. V době vinobraní a sklizně se lidé odjakživa scházeli, zpívali, hodovali, pili víno, tančili. A i my si můžeme dovolit prožít svou sklizeň nahlas, v kruhu, v těle. Připomeňme si, že radost je také posvátná.

1. Pozvěte kruh žen (nebo i jen jednu kamarádku)
Nemusí to být nic formálního. Klidně jen společný večer u vína, v přírodě, na balkoně nebo v kuchyni. Každá přinese něco ze sklizně, doslova nebo symbolicky. Jablko, hrozny, pečený chléb, domácí marmeládu, nebo příběh, který letos „uzrál“.
2. Ochutnávání s vědomím
Dopřejte si prostor užít si první sousto. Vnímejte ho smysly, ochutnáváte plody země, deště, slunce. Můžete si navzájem poděkovat za podporu, přátelství, společnou cestu.
3. Sdílený příběh sklizně:
Každá žena může krátce říct, co letos sklidila, ať už v oblasti vztahů, práce, zdraví, nebo sebe sama. Sdílení může být slavnostní i vtipné, uvolněte se, oslavujte a přijímejte různé podoby života.
4. Malý rituál radosti:
Pusťte si hudbu, kterou máte rády. Zatancujte si. Zasmějte se. Dejte svému tělu najevo, že sklizeň není jen o práci, ale i o oslavě.
5. Víno jako symbol:
Kdo chce, může si na závěr rituálu připít douškem vína nebo moštu, symbolickou připomínkou proměny. Hrozny se stávají vínem, my se stáváme ženami, které vědí, co chtějí nést dál.

Vinobraní v nás

Téma vinobraní a sklizně je krásným obrazem života ženy. I my procházíme obdobími setí, růstu, zrání a sklizně. I my se měníme, dozráváme, pouštíme. Podzim není jen melancholické loučení s létem, je to hluboce ženský čas, kdy se všechno obrací dovnitř. A právě tehdy můžeme nejlépe naslouchat svému nitru. Udělejte si letos chvíli pro sebe. I kdybyste nestihla žádný festival, neutrhla hrozen nebo neokusila burčák, stačí chvilka vědomého zastavení. Nadechněte se, podívejte se, co jste letos zvládla, co jste vytvořila. I v těch nejmenších věcech se může ukrývat velké požehnání.

Vděčnost a láska

Vinobraní a sklizeň nejsou jen lidové slavnosti nebo kulinářské zážitky. Jsou připomínkou toho, že všechno v životě má svůj čas. A že i my máme právo se zastavit, sklidit a poděkovat. Protože i náš život je zahradou a to, čemu věnujeme pozornost, vděčnost a lásku, to v ní vykvete.

A pokud vás volá touha ponořit se do rituální práce hlouběji, právě na podzim začíná nový běh výcviku pro ceremonialistky. Je to cesta, na které se společně učíme nejen vytvářet a vést rituály pro jednotlivce i skupiny, ale také facilitovat ženské kruhy, držet bezpečný prostor a naslouchat moudrosti cyklů, přírodních i těch v nás. Podobně jako při vinobraní, i zde jde o zralost, přítomnost a ochotu být u něčeho, co přerůstá běžné.

Zajímají vás věci mezi nebem a zemí? Zkuste naslouchat Feng šuej a přestěhujte si nábytek. 

Lili Khousnoutdinova

Lilia vystudovala politologii a historii na Oxfordu, poté Gender Development & Globalisation na LSE.
V roce 2021 založila Nadační fond Propolis33, který se věnuje projektům týkajícím se plánovaného rodičovství, mateřství, reprodukce a projektům s feministickou tematikou. Je členkou předsednictva Českého helsinského výboru a členkou správní rady Nadačního fondu pomoci. Je spoluautorkou šesti knih s ženskou tematikou, včetně Jsem žena, jsem Evropa a Novodobé ženské rituály. A iniciátorkou vzniku spolku České ceremonialistky.

Ceremonialistky

Spolek České ceremonialistky je profesní uskupení žen, které provázejí jednotlivce životními přechody prostřednictvím rituálů a ceremonií. Nabízí také výcviky, semináře a databázi vyškolených ceremonialistek, které dodržují etický kodex a poskytují kvalitní praxi.