Péče o rodiče, který je nemocný nebo už nemá dostatek sil, není jednoduchá. Mnoho lidí je přesvědčeno, že o rodiče se musí postarat jejich děti. Jenže opravdu to tak je? Spolu s péčí o rodiče je důležité také pečovat o sebe a svou rodinu, pokud ji máme. A na to mnohdy lidé zapomínají, což je dříve či později může dostihnout. Někdy je lepší si přiznat, že to nezvládám. Je to velmi důležité.
Paní Viktorie (45 let) se stydí za to, co ji občas napadá. Za to, že neumí nahlas říct, že nesnáší péči o svou matku, která stárne a je odkázaná na její pomoc. Pečuje o ni, ale jsou dny, kdy by si přála, aby se rozhodla jinak. Už ji párkrát napadlo, zda by nebylo lepší a jednodušší dát maminku do domova s pečovatelskou službou.
Občas nesnáším péči o stárnoucí mámu
Stydím se to přiznat nahlas. Ještě jsem to nikdy neřekla. Myslím si to však poměrně dost často. Zvlášť, když jsou horší dny. Moje máma byla vždycky zvyklá se o sebe starat sama. Chápu, že je frustrující, když to teď je jinak. Chtěla by spoustu věcí, ale nemůže. Musí počkat na mě, abych ji vzala ven, odvedla na záchod nebo jí pomohla s jídlem, aby ho celé nevybryndala. Unavuje to podle mě nás obě. Máma je mrzutá, nevrlá a svou frustraci si vylévá na mě. Já přijdu z práce, kde jsem na půl úvazku, domů, kde mě čeká krmení mé mámy a péče o ni. Nedávám to.
Navíc do toho poslouchám jen to, jak jsem neschopná. Žádné díky, žádná láska. Ona by to udělala rychleji, lépe. Tak proč to nedělám tak či onak. Někdy mám chuť se vším praštit a říct jí, aby si to udělala sama, když je tak chytrá. Nesnáším péči o ni a jsou dny, kdy je to opravdu náročné. Starám se už tři roky. Do toho vlastní rodina a práce. Nevím, jestli by nebylo lepší dát mámu někam, kde se o ni budou starat, kde jí dopřejí pohodlí a péči, kterou potřebuje.
Já už jsem na pokraji sil. Netěším se domů, kde je v jedné místnosti máma. A to si mohu ještě gratulovat, že dopoledne je s mámou slečna pečovatelka, která si tak přivydělává pár korun. Jinak bych byla uvázána doma s ní. A to bych asi nezvládla. Jsem hrozná dcera, já vím. Necítím se dobře, bolí mě, že vidím mámu v takovém stavu. Má to nějaké řešení? Já ho neznám...
Nejlepší odpověď na situaci paní Viktorie má Marek Řehák, pracující v anonymním domově seniorů
Vaše situace je skutečně velmi těžká, stejně jako situace každého, kdo se rozhodne obětovat a starat se o své nemohoucí rodiče. Ať už zažíváte mírnou podrážděnost nebo obrovskou zášť, musíte si připustit, že na všechny tyto emoce máte nárok! Naštěstí existují metody, jak se posunout vpřed. Začněte se stýkat s lidmi, kteří zažívají podobnou situaci. Přihlaste se do skupiny, kde jsou lidé, pečující o nemohoucí rodiče a podělte se o všechny pocity, které máte. Uvidíte, že v tom rozhodně nejste sama. Není ostuda přiznat si své pocity. Také si individuálně promluvte s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci jako vy, i mimo skupinu. Svěřte se s vaším trápením. Brzy najdete spoustu podobných příběhů a stejně smýšlejících lidí.
