“Stydím se za svého bratra, který pije a dělá mi jen ostudu,” neví si rady Tereza

Paní Tereza (47) už roky žije ve stínu závislosti svého bratra. To, co začalo jako občasné popíjení, se proměnilo v každodenní boj s alkoholem – a s důsledky, které dopadají hlavně na ni. Nejde jen o starost o blízkého člověka, ale o stud, vyčerpání a strach z další ostudy, která může přijít kdykoli a kdekoli.

Stydím se za svého bratra, který chlastá a dělá mi jen ostudu

Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít strach otevřít vlastní dveře. Když někdo zazvoní večer, sevře se mi žaludek. Někdy jen stojím v předsíni a ani nedýchám, protože přesně vím, kdo je za nimi. Bratr. Opřený o zvonek, který mačká znovu a znovu, jako by tím mohl přehlušit moje mlčení. Když mu neotevřu, začne křičet. Moje jméno, nadávky, výčitky.

Slyším, jak se otevírají dveře sousedů. Cítím jejich pohledy skrz zeď. Stud mě pálí víc než jeho slova. Vím, že pije první ligu. Už roky. Alkohol je pro něj všechno – víc než rodina, víc než důstojnost. Když nemá peníze na chlast, tak chodí za mnou. Někdy přijde jen s prosebným výrazem, jindy sotva stojí na nohou a smrdí na kilometr. Ten pach se mi zarývá do oblečení, do vlasů, do hlavy. A já mu stejně někdy dám pár stovek, jen proto, aby odešel. Jen aby byl klid. A pak si to vyčítám. Protože vím, že mu tím nepomáhám. Jen oddaluji další scénu. Jenže jemu je vše jedno a dělá ostudu i mě. A já chci žít normální život.

Mohlo by se vám líbit

“Řekla jsem poprvé v životě ne a moje rodina je na mě naštvaná,” nechápe Klára. Co dělat, radí psychoterapeutka Dagmar Pechová

Opilý bratr mě ztrapňuje

Nejhorší je, když přijde do práce. Stojí před budovou, nejistě přešlapuje, a já ho zahlédnu z okna. Srdce mi buší až v krku. Tisíckrát jsem mu říkala, ať tam za mnou nechodí. Šéf už se na mě dívá jinak. Kolegové dělají, že nic nevidí, ale já cítím, jak se kolem mě stahuje neviditelná smyčka trapnosti. Šeptají si o mě, co to za individuum za mnou chodí.

Můj bratr si mě odvede stranou a šeptá, že potřebuje peníze. Že je to naposledy. Že jinak neví, co udělá. A mě svírá strach – nejen o něj, ale i o sebe. O práci, o klid, o poslední kousek normálního života. Je to můj bratr. Pamatuju si ho jako kluka, který mě vodil za ruku přes silnici. Smáli jsme se spolu. Mám ho pořád někde hluboko ráda. Ale zároveň jsem vyčerpaná. Unavená z věčného napětí, z vysvětlování, z omluv. Přemýšlím, jestli mám právo říct dost. Zavřít dveře a už je neotevřít. Jenže co když pak spadne ještě hlouběji? Kde končí sourozenecká láska a začíná moje právo na klid? Co byste dělali na mém místě?

Mohlo by se vám líbit

“Promiň brácho, ale musíš si najít pečovatelku, chci zpět svůj život,” píše Tereza dopis svému bratrovi

Nejlepší komentář k situaci paní Tereza má Leah K. Walker

Paní Terezo,

z toho, co popisujete, je cítit obrovská únava, stud i strach. Dlouhodobě žijete v napětí, které by vyčerpalo kohokoli. To, že se vám svírá žaludek, když někdo zazvoní, není slabost, je to přirozená reakce na opakovaně stresující situaci. Váš bratr velmi pravděpodobně naplňuje znaky poruchy užívání alkoholu, tedy stav, kdy člověk ztrácí kontrolu nad pitím navzdory negativním důsledkům. Je ale důležité říct jednu zásadní věc: jeho nemoc není vaše odpovědnost. Můžete mu nabídnout podporu, ale nemůžete jeho závislost „odnést“ za něj.

To, co vás drží v pasti, je pravděpodobně směs sourozenecké lásky, strachu a pocitu viny. Když mu dáte peníze, kupujete si klid – ale zároveň tím nevědomky podporujete koloběh, který vás oba ničí. Nastavení jasných hranic není krutost, je to ochrana vašeho duševního zdraví. Konkrétně: nedávat peníze, nevpouštět ho domů, pokud je pod vlivem, a jasně mu sdělit, že do práce za vámi chodit nesmí. Ideálně mu to říct v době, kdy je střízlivý, klidně i písemně, abyste měla jistotu, že jste své stanovisko vyjádřila jasně. Pokud hranice poruší, je v pořádku zvážit i právní kroky nebo přivolání pomoci, vaše bezpečí má přednost.

Mohlo by se vám líbit

“Sestra mi přebrala přítele a já jí odstřihla, odpustit už jsem jí nestihla,” je smutná Ivana

Současně bych vás velmi podpořil v tom, abyste vy sama měla oporu. Dlouhodobý stres, stud a pocit izolace mohou vést k úzkostem i psychosomatickým potížím. Velmi pomáhá individuální terapie nebo podpůrná skupina pro rodiny závislých, kde zjistíte, že v tom nejste sama. Paní Terezo, máte plné právo na klidný život. Láska k bratrovi nemusí znamenat, že obětujete sebe. Někdy je právě pevné „dost“ tím nejzdravějším krokem, pro vás i paradoxně pro něj.

Jak se má paní Tereza bránit proti narušování svého života bratrem, který je opilý a ztrpčuje jí život? Vždy podlehne jen proto, aby ho dostala pryč od práce, ze svého domu. Přečtěte si také příběh paní Jiřiny, která je smutná, že jí manžel ubližuje slovy.