“Syn se chytil špatné party a přišel opilý, musím to začít řešit,” je zoufalá Zora

Paní Zora (43) má se synem problémy. Chytil se špatné party ve škole, za školou kouří a jednou přišel opilý. "Prý pili pivo a krabicové víno. Není mu ještě ani patnáct, takže jsme mu zakázali všechno, co jde, ale on s nimi kamarádí dál. Můj manžel to zlehčuje, ale já to chci řešit. Nevím, co dál," doslova nám píše paní Zora.

Syn se chytil špatné party a přišel opilý, musím to začít řešit

Mám pocit, že mi poslední dobou protéká život mezi prsty. Můj syn má čtrnáct a chytil se špatné party. Ještě nedávno to byl kluk, který chodil do školy, měl své zájmy a já jsem měla pocit, že ho aspoň trochu znám. Teď ho skoro nepoznávám. Pije, kouří a tráví čas s lidmi, ze kterých mám strach. Minulý týden přišel domů opilý. Sotva stál na nohou, mluvil zmateně a já jsem v tu chvíli cítila obrovskou paniku. Ne vztek. Strach.

Došlo mi, že tohle už není žádná nevinná pubertální fáze. Že tohle je průšvih. Je mu čtrnáct. Je pod zákonem. A já nechci, aby se z něj stal nějaký alkoholik dřív, než vůbec dospěje. Snažila jsem se o tom mluvit s manželem, ale narazila jsem. Řekl mi, že je to klukovina. Že on sám začal pít pivo ve třinácti a nic se mu nestalo. Jenže mě to neuklidnilo. Spíš naopak. Doba je jiná, tlak je jiný a hlavně, každý člověk je jiný. To, že to „někdo přežil“, přece neznamená, že je to v pořádku.

Manžel to zlehčuje

Cítím se v tom strašně sama. Syn se uzavírá, odmítá se bavit, dělá ze mě hysterku. Manžel problém zlehčuje a nechce nic řešit. A já stojím mezi nimi a v hlavě mi běží jediné: co mám dělat, aby nebylo pozdě? V noci nespím. Přemýšlím, jestli mám být přísná, jestli mám hledat odbornou pomoc, mluvit se školou, nebo jestli ho tím jen víc od sebe odstrčím. Bojím se udělat chybu, ale ještě víc se bojím neudělat nic.

Jedno ale vím jistě. Nechci zavírat oči a doufat, že se to samo spraví. Nechci si jednou vyčítat, že jsem to podcenila. Možná budu za tu „zlou“, přehnaně starostlivou matku. Ale jestli tím svému synovi pomůžu, aby neskončil se závislostí, tak to risknu. Protože pro mě to není klukovina. Je to varování. A já to beru vážně.

Odpověď na situaci paní Zory jsme našli na portále National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism

Paní Zoro,

vaše starost a strach jsou zcela pochopitelné. To, co popisujete, není „klukovina“, ale varovné signály, že se váš syn ocitl ve zranitelné situaci, kde je vystaven tlaku vrstevníků a rizikovému chování. Vaše obavy nejsou přehnané, právě v tomto věku, kdy mozek dospívajícího stále dozrává, se riziko experimentování s alkoholem a jinými návykovými látkami výrazně zvyšuje. Je přirozené, že se cítíte sama, zvlášť když váš manžel zlehčuje problém. Vy ale vidíte realitu, a to je první krok k tomu, abyste synovi opravdu pomohla.

Klíčem je nyní vybudovat pevný a důvěryhodný vztah, který vám umožní zůstat s ním blízko, i když se uzavírá. To znamená navažte otevřenou komunikaci, mluvte s ním klidně, bez výčitek, zajímejte se o jeho svět, ptejte se na jeho pocity a zážitky. Ukažte, že vám na něm záleží, že ho podporujete, i když se občas dopustí chyby. Společně strávený čas, byť krátký, může významně zvýšit jeho pocit bezpečí a ochotu naslouchat vašim radám.

Současně je důležité stanovit jasná pravidla a důsledky. Ujasněte si, co je nepřijatelné (např. pití alkoholu doma i venku, noční vycházky s neznámými lidmi) a důsledně, ale klidně aplikujte dohody, které spolu stanovíte. Můžete zapojit školu nebo odborníka na mládež, pokud cítíte, že situace vyžaduje podporu zvenčí. Důležité je balancovat mezi pevností a porozuměním, tak, aby syn vnímal hranice jako projev péče, ne trestu, a vy jste nepřišla o kontrolu nad vlastním strachem. Tento přístup je náročný, ale zároveň nejúčinnější pro ochranu jeho zdraví i vašeho klidu.

Jak má paní Zora reagovat? Má doma puberťáka, ale jeho chování už je za hranicí. Zora netuší, co přijde dál. Musí situaci řešit. Jenže jak? Přečtěte si také příběh paní Bohdany, která se stydí za to, že je její syn ve vězení.