44 Kč
Shodnout se v partnerském vztahu na důležitých věcech nemusí být vždycky úplně snadné. Stačí, když jeden z partnerů děti chce, ale druhý ne. Jeden chce domeček, druhý rád žije v pohodlí obyčejného bytu. A když přijde na řadu řeč o dovolené, jeden si ji užije v zimě, druhý v létě. Vytvořit kompromis je někdy složité. Možná i proto se paní Dominika s manželem rozhodli, že budou jezdit každý sám. Léta to fungovalo než se Diana dozvěděla něco, co neměla.
S manželem jsme prožili spolu spoustu let. Bylo to dobré i špatné, ale to tak bývá. Během podnikání, kdy jsme společně založili firmu a věnovali se jí, bylo málo času. Když se nám začalo dařit, domluvili jsme se, že si svůj čas pro sebe a děti uchráníme. Nastavili jsme si režim, že po 18 hodině se nepracuje a víkendy věnujeme dětem. Jezdili jsme na výlety, trávili čas v divadlech, kinech, dětem jsme zkrátka nabídli pestrou škálu zážitků. Na jediné věci jsme se však úplně neuměli domluvit. Manžel miloval letní dovolenou u moře, slunit se, přejíst zmrzlinou a místním jídlem. Přičítala jsem to tomu, že hodně pracoval, tak potřeboval odpočinek. Já si raději jela na dovolenou na hory, lyže byly moje láska a neuměla jsem si to bez nich představit.
Na začátku jsme se snažili - já trpěla na dovolené u moře a přijela rudá jak rak, on klepal kosu na horách a přivezl si rýmu. Domluvili jsme se tedy, že si dovolené rozdělíme. Já vezmu děti o jarních prázdninách na hory lyžovat a on přes prázdniny k moři. Společně jsme podnikali cesty za poznáváním evropských měst, jezdili na kole a podobně. Během prvních pár let to fungovalo a my jsme byli spokojení. Teda alespoň já jsem si to myslela. Realita byla o dost jiná.
Když bylo dceři deset šly jsme nakupovat na trh a ona se z ničeho nic rozběhla za nějakou paní. Ta jí objala, bavila se s ní a smála. Než jsem k ní s úsměvem došla, myslíc si, že je to nějaká učitelka nebo maminka ze školy, netušila jsem, že se za pár chvil zhroutí moje idyla. Maminko, to je teta Hanka, jezdí s náma na dovolenou, oznámila mi moje dcera a já jsem jen nechápavě koukala, co to povídá. Tetě Hance zmrzl úsměv na rtech a rychle se chtěla klidit. To jsem jí nedovolila a uděřila na ni, co to má znamenat. Vykrucovala se, ale když jsem začala křičet, co to moje dcera říká, přiznala se. Pracuje u nás ve firmě, s mým mužem se znají dlouhé roky z dovolených. No a jasně, je to jeho milenka.
Na manžela jsem udeřila ihned co přišel domů. Hrozně jsme se pohádali, ve vzteku si řekli plno ošklivých věcí. Neuměla jsem překousnout to, že mi zahýbal roky. Obviňovala jsem sebe, že jsem byla slepá. Následoval rozvod, vyplacení z firmy a nový život s dětmi. Dlouho jsem mužům nemohla přijít na jméno a nový vztah mě absolutně nezajímal. Žila jsem jen pro děti, jezdili jsme na dovolené, výlety. Před rokem a půl okolo mě začal kroužit nový muž. Je milý a hodný. A ano, jezdíme spolu na dovolenou a já kvůli tomu přetrpím i dva týdny u moře!
Manželčino odhalení nevěry během dovolené pokládám za psychologický otřes, který narušuje základní pilíře vazby – důvěru a bezpečí. Psychologicky je to přesný moment, kdy se rodinný systém rozpadá, protože dřívější dohody („bereš jarní hory, já vezmu moře“) najednou postrádají význam vůči celoživotnímu závazku. Pro Dominiku šok od dcery, že tetička Hanka je ve skutečnosti mužova milenka, znamená nejen ztrátu iluze o čistotě rodinné struktury, ale mohl vyvolat výbušnou směs pocitů – ponížení, zlost, strach a hluboký smutek.
Vyčítání sobě, že „byla slepá“, je typická reakcí oběti nevěry, ztrácí se objektivní vnímání reality a objevuje se sebeobviňování. Její rozhodnutí rozvést se, opustit firmu a uskromnit život proto, že „muži přestali přicházet na jméno“, svědčí o nutnosti „odřezat“ bolestivou kapitolu a začít budovat život od znovu – přičemž první roky i vztah k dětem jí poskytly oporu.
Z psychologického hlediska je klíčové, že Dominika dokázala nalézt tenkou nit naděje, přítomnost nového partnera, který je „milý a hodný“. To potvrzuje etapu ve fázi hojení, kdy se oběť učí znovu důvěřovat svému vnitřnímu hlasu i druhému člověku. Její připravenost „přetrpět dva týdny u moře“ s novým mužem je vyjádřením, že nechce opakovat staré vzorce, v novém vztahu hledá stabilitu nejen pro sebe, ale i pro děti. Psychologicky by právě toto mělo být pro ni hnacím motorem a postupná rekonstrukce důvěry, sebehodnoty a vitality. Pokud bude nadále podporována svým prostředím a profesionály, může vést k obnově zdravého přístupu k intimitě, odpuštění (včetně sobě samé) a obnově emoční rovnováhy.
Příběh do redakce zaslala paní Dominika S., vlastní dotazování
