“Drahý Ivane, dáváš mi dárky jako odpustky za nevěru, ale já už nechci. Chci tvou věrnost, nebo nic,” píše svému muži dopis Markéta

Paní Markéta (48 let) věděla, že si bere muže, který se líbí ženám. Její Ivan měl vždycky nápadnice. Má charisma, vypadá dobře i ve svém věku. Mohl mít každou ženu, kterou by jen chtěl. Vybral si Markétu. Ale jeho láska k různým ženám se nezměnila. Snažil se, ale občas v manželství uklouznul. A své svědomí vykupoval dárky a věcmi, které paní Markéta chtěla. Vždy mu odpustila a on si osvojil pocit, že když je své ženě nevěrný, koupí jí dárek, a vše smazáno. Ale paní Markétu to už nebaví. Má toho dost. I proto se rozhodla manželovi napsat dopis.

Drahý Ivane, dáváš mi dárky jako odpustky za nevěru, ale já už nechci

Drahý Ivane,

nevím, jestli tenhle dopis někdy opravdu přečteš. Možná ho schovám do zásuvky. Možná ti ho jednou položím na polštář. Anebo ho nechám ležet na stole, až odejdu. Ale potřebuji ho napsat. Pro sebe. Žijeme spolu dvacet let. Všechno by mohlo vypadat jako klidný, spokojený život. Máme dům, vzpomínky, víkendy na chalupě, vánoční rituály, smích u večeře. Děti, které si už žijí svým životem. Ale pod tím vším je něco temnějšího. Něco, co se opakuje. A co už nedokážu dál přehlížet. Vždycky jsi přitahoval pozornost. Ženy tě milovaly. Znám dobře ty jejich pohledy, když jsi přišel do místnosti, to si pamatuji dodnes. Věděla jsem to od začátku. Ale věřila jsem, že jsi si vybral mě. Že mě miluješ. A hlavně, že mi zůstaneš věrný.

Dárky jako odpustek

Mýlila jsem se. A ty jsi mě nechal žít v té iluzi. Vždycky, když ses vyspal s jinou, přišlo něco krásného. Poukaz na lázně. Drahý parfém. Nový kabát. Letenky na místo, kam jsem si přála celý život. Dlouho jsem tě obhajovala. Říkala jsem si: „Nikdo není dokonalý. Snaží se. Chce to odčinit.“ Jenže co jsem tehdy neviděla, ty dárky nebyly odpuštění. Byly výkupné. Odpustek. Pokus zamést vinu pod hedvábný papír. Byla jsem ta, co zatnula zuby, usmála se před přáteli a poděkovala. A zatímco jsem si na sebe stříkala ten luxusní parfém, uvnitř jsem hořela hanbou, že si mě kupuješ. Že v té hře už nehraju roli ženy, kterou miluješ, ale roli někoho, komu stačí lesklá krabička a sliby beze smyslu.

Ivane, tohle je moje poslední slovo. Nechci další zájezd. Nechci kabelku. Nechci tě vidět stát mezi dveřmi s obálkou v ruce, když vím, kde jsi byl noc předtím. Jestli ještě jednou porušíš slib, o který jsem tě tolikrát prosila, odejdu od tebe. Ne vyčítavě. Ne dramaticky. Ale klidně. Ale napořád.

Chci jen jedinou věc, Ivane. Pravdu. Věrnost. A klid. A pokud mi je dát nemůžeš, už spolu nebudeme. Volba je na tobě.

Markéta

Na situaci paní Markéty reaguje vztahový kouč Petr Smělík

Vaše situace není lehká, ale rozumím tomu, že vám už došla trpělivost. Snažím se pochopit, proč jste vše neřešila dříve, ale jistě jste k tomu měla důvody. Teď ale vaše trpělivost došla. Faktem je, že po odhalení nevěry jsou zrazení partneři hluboce traumatizováni a reagují na podněty a rány, které cítí. Mění se v detektivy, pátrají po tom, co jejich partner zase udělal, nejsou si jistí, mají obrovské problémy přijmout sami sebe, ztrácejí sebevědomí. A hlavně: nejsou schopni věřit jediné věci, kterou jim jejich nevěrný partner říká nebo věcem, které dělá.

Setrvávat v takovém vztahu znamená setrvávat ve lži. To pro vás není zábava, zvláště pokud jste přestali nevěřit a jste nyní k sobě i nevěrníkovi upřímní. Nicméně, pokud chcete napravit poškozený vztah, musíte svému partnerovi dovolit, aby pochopil to, že už opravdu dál nemůžete. I on si musí uvědomit, jak vám celou dobu ubližoval a co všechno vám způsobil. Jedině tak je schopen se napravit, když si uvědomí, jak špatně se po celou dobu choval. Při snaze znovu získat důvěru ve vztahu a uzdravit intimní spojení existují určité vzorce chování, kterým by se nevěrní měli za každou cenu vyhnout, protože jejich dodržování pravděpodobně celou situaci ještě zhorší. A právě kupování těchto, jak vy říkáte "odpustků", je jedním z nich.

Častou chybou, které se nevěrníci dopouštějí, je snaha vykoupit si cestu z neštěstí květinami, večeřemi, výlety, šperky a dalšími dárky, přesně tak, jako to dělal celý život váš manžel. To nefunguje. Jistě, podváděný partner, v tomto případě vy, dárek pravděpodobně přijme a možná i poděkuje. Ale váš manžel by si měl uvědomit, že to neznamená odpuštění. Dárky, bez ohledu na to, jak drahé jsou, neodstraní trauma způsobené nevěrou. Ve skutečnosti jsou často vnímány jako chabé pokusy o obejití problému. Vy jste teď jasně nastavila hranice. Nedávejte manželovi dopis. Podle mého názoru je mnohem lepší mu vše říci do očí. Vše, co za ty roky cítíte, všechnu tu bolest a ponížení. Řekněte mu to. A podle jeho reakce jednejte.

Dělá paní Markéta správnou věc? Dává svému partnerovi poslední šanci, ale ustojí to? Celý život ji podváděl a nyní by se měl změnit? Jak byste na tuto situaci reagovali vy? Přečtěte si také příběh paní Marie, která netuší, proč její děti čekají na dědictví.