“Práce v dětském domově mi změnila život. Chtěla bych dát domov malé holčičce, ale manžel je proti,” neví si rady Ilona

Paní Ilona (42) měla děti velmi mladá. Nyní jsou dospělé a ona prožívala něco, co neuměla pojmenovat. Našla si novou práci a najednou se věci začaly měnit. Vidí ve své práci smysl, najednou zjistila, že by mohla být prospěšná. Chtěla si vzít do pěstounské péče malou holčičku. Jenže narazila na problém. Na svého manžela.

Chtěla bych dát domov malé holčičce, ale manžel je proti

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že mě práce v dětském domově tak změní, vysmála bych se mu. Byla jsem tehdy obyčejná ženská. Dvě děti, manžel, práce v kanceláři. Všechno vypadalo tak, jak mělo. Jenže uvnitř mě něco hlodalo. Ráno jsem vstávala bez chuti, do práce jsem chodila jen proto, že musím. Měla jsem pocit, že život kolem mě plyne, a já jen stojím na místě. Děti už byly hodně velké, studovaly na vysoké škole a nepotřebovaly mě k životu. Nežila jsem, jen přežívala. Když jsem pak jednou potkala kamarádku, která pracovala v dětském domově, povídala o tom tak zapáleně, že jsem jí záviděla. Já jsem svou práci nesnášela. Po nějaké době se firma reorganizovala a já jsem dostala výpověď. Hledali právě v dětském domově. Tak jsem to vzala.

Nový impuls

Ty děti… některé drzejší, jiné uzavřené, ale všechny s očima, ve kterých chyběla jistota, že je někdo má rád. A mezi nimi byla i ona – Anička. Malá, tichá holčička, pětiletá, s copy a pohledem, který by člověka dojal i bez jediného slova. Když jsem ji poprvé držela za ruku, měla jsem pocit, že se mi do dlaně vešel celý svět. Byla křehká, bojácná, a přitom tak statečná. Časem se ke mně začala víc tulit, kreslila mi obrázky a říkala, že jsem její oblíbená teta. A já si začala přát, aby to bylo jiné. Aby i ona měla místo, kde může být spokojená, v bezpečí a milovaná. Ta myšlenka mě pronásledovala týdny. V noci jsem nemohla spát, přemýšlela jsem o tom pořád. Mohla bych dát domov, i kdyby přechodný, někomu, kdo ho nikdy neměl?

Manžel je proti

A pak jsem to jednou večer řekla manželovi. Seděli jsme u večeře a já opatrně začala: „Víš, ta malá Anička, co o ní pořád mluvím… napadlo mě, že bych si ji mohla vzít do pěstounské péče.“ Nejdřív se zasmál. Myslel si, že si dělám legraci. Když zjistil, že to myslím vážně, zbledl. „Ilono, prober se,“ řekl. „My máme svoje děti, už skoro dospělé. Chceš si zase uvázat dítě na krk? A ještě cizí?“

Zkusila jsem mu vysvětlit, že to není o tom, že bych se nudila nebo hledala smysl. Ale že prostě cítím, že bych měla pomoct. Jenže on se rozčílil. „Nebudu mít doma cizího fakana! To už mi fakt stačilo. Já chci klid, rozumíš? Klid!“ křičel. Od té doby mezi námi něco prasklo. Mluvíme spolu jen o nezbytných věcech, všechno ostatní se změnilo v ticho. Každý večer, když přijdu domů, cítím ten chlad. On sedí u televize, já jdu do ložnice a přemýšlím, jestli to má takhle ještě smysl.

K situaci paní Ilony se vyjadřuje sociální pracovnice Jana Sokolová

„Děkuji, že přemýšlíte o tom, vzít si pětiletou holčičku do pěstounské péče – to je závazek i obrovská příležitost. Doporučuji vám následující kroky a zároveň realistický pohled, protože váš manžel zatím nesouhlasí a vaše vlastní děti už vyrostly. 

1. Ujasněte si své „proč“ a motivaci
Promyslete, proč to chcete – je to touha poskytnout domov dítěti, nebo potřeba mít „ještě jedno dítě“? Když to dokážete jasně pojmenovat, budete mít silnější oporu, když narazíte na překážky.

2. Získejte partnerovu podporu, nebo alespoň pochopení
Pokud váš manžel není na palubě, cesta bude náročnější. Doporučuji sednout si s ním a otevřeně probrat, proč nesouhlasí, je to obava o finance, nejistota, strach ze změny? Pak mu nabídněte konkrétní informace: kolik času to zabere, jaké nároky to přinese, co to udělá s běžným chodem domácnosti. Když bude mít pocit, že je zapojený a informovaný, často se pohled změní.

3. Zvažte dopad na vaše dospělé děti
Mít dva dospělé potomky znamená, že domácnost už má určitý řád. Vzít do ní dítě přinese změnu v rytmu, prázdno bude nahrazeno aktivitou. Doporučuji s vašimi dětmi otevřeně mluvit. Jste připraveni na to, že jejich role se může změnit? Budou ochotní akceptovat novou členku rodiny? Když s nimi hovoříte předem, uvědomí si, že se jedná o rodinné rozhodnutí, ne jen váš osobní projekt.

4. Připravte rodinu na realitu i náročnější chvíle
Děti přicházejí s historií, zvyky, často s potřebou velké adaptace. Studie ukazují, že děti z pěstounské péče bývají vystaveny vyššímu riziku duševních zdravotních potíží či emočních výzev. Vy jako nová rodina musíte být připraveni, ne jen na radostné chvíle, ale i na situace, kdy vaše trpělivost bude testována.

5. Projděte si konkrétní kroky a požadavky
Zjistěte, jak vypadá výcvik pro pěstouny, jaké jsou kontrolní procedury, kolik času a prostoru dítě bude potřebovat, jak ve smyslu fyzickém, tak psychickém. Když budete mít jasno v tom, co se od vás očekává, budete lépe připraveni, a tím i silnější argument pro manžela.

6. Udržujte otevřenou komunikaci a flexibilitu
Musíte být připravena učit se, měnit, přizpůsobovat se. Když uděláte chybu, a je to normální, důležité je, jak z ní vyjdete: že budete schopná omluvit se, znovu naladit vztahy, hledat podporu. Pěstounská role není statická – je to proces.

7. Zvažte podporu mimo rodinu
Doporučuji navázat kontakt s dalšími pěstounskými rodinami, poradenským terapeutem (zejména s kterým můžete mluvit o tom, jak začlenit dítě i manžela). Když budete mít síť opory, už nebudete ‚na vše sama‘.

8. Udržujte rovnováhu mezi dáváním a péčí o sebe
Negativní zkušenosti z oblasti pěstounství ukazují, že pečující osoby často zapomínají na sebe – a když jejich rezervoár energie klesne, začne to ovlivňovat vztahy. Proto je důležité věnovat dítěti svou lásku, ale zároveň si vyhradit čas pro své potřeby, odpočinek a partnera.

Když to shrnu: ano, máte zkušenost jako matka, máte domov a jste připravena na další dítě. Ale musíte mít i podporu svého partnera, ujasněné motivace, otevřenou komunikaci s rodinou a realistické očekávání. Pokud tyto prvky máte, můžete být pro tu pětiletou holčičku skutečně bezpečným a milujícím domovem.“

Přítomnost dítěte v pěstounské péči v domácnosti je transformační zkušeností nejen pro dítě v pěstounské péči, ale i pro celou rodinu. Otevření domova dítěti v nouzi umožňuje ve vlastní rodině dělat něco smysluplného a naplňujícího, což často vede k růstu a vytváření vazeb mezi členy rodiny. Pěstounská péče učí rodiče i děti citlivosti, soucitu a odolnosti tím nejpraktičtějším způsobem. Pěstounská péče však vyžaduje trpělivost a flexibilitu ze strany všech členů rodiny. Každé dítě, které potřebuje pěstounský domov, je dítětem, které trpí, ať už svým činem nebo opomenutím, a bude se muset uzdravit z traumatu ze svých zkušeností. Zatímco odpovědnost za uspokojení potřeb dítěte bude ležet na pěstounech, pěstounští sourozenci jsou neopěvovanými hrdiny, kteří sdílejí své hračky, pokoje, rodiče a lásku, aby pomohli zraněnému dítěti, které možná nikdy nepotkali.

Jak se má paní Ilona se vším srovnat? Co má dělat? Její manžel nechce o pěstounské péči ani slyšet, ale paní Ilona cítí, že dítě chce. Co dál? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Patricie, která své mamince dala nový impuls k životu.