“Martine, přestaň se strefovat do mého těla, přibrala jsem, vím to,” píše svému muži Alena. Sama je nešťastná, ale manželův přístup ji zraňuje

Paní Alena (51 let) v menopauze dost přibrala a o své situaci samozřejmě ví a moc ji trápí. Nebyla nikdy hubená, po dvou porodech těžce shazovala nabraná kila. Nezbavila se všech, zůstalo jí asi pět kilo, ale naučila se s tím žít. Se správným oblečením to uměla dobře maskovat. Po čtyřicítce a nepříjemné menopauze, která přišla dva roky před padesátkou, se hubne hůř. Přibrala a její manžel jí to začal předhazovat. Vtipkuje, ale paní Aleně to není příjemné. I když ho na to několikrát upozornila a poprosila ho, aby si z její postavy nedělal legraci, nepřestal. Tak mu paní Alena nakonec napsala dopis.

Martine, přestaň se strefovat do mého těla

Martine,

přestaň se strefovat do mého těla. Přibrala jsem, vím to. Nejsem slepá. Vidím to v zrcadle i na oblečení. Nemusíš mi to říkat. Není to totiž příjemné, víš? Když ti člověk, kterého miluješ, říká "ty moje velrybko", tak to fakt není roztomilé. Bolí to tak, že si to ani neumíš představit. Nepřibrala jsem schválně, nebylo to tak, že bych se vykrmovala nezdravými potravinami. To ale asi víš a vidíš, proto tvé narážky opravdu nechápu. Menopauza udělala své a já jsem nemusela v podstatě nic moc udělat. Hormony se zbláznily, musela jsem brát prášky na úpravu hladiny hormonů, potila jsem se, objevily se migrény. Nebylo to příjemné období.

Nebuď na mě zlý

Své tělo teď taky nemám nejraději, chtěla bych, aby bylo hubenější. Ale to tělo toho se mnou dost vydrželo. Pomohlo mi přivést na svět dvě krásné a zdravé děti. To považuji za malý zázrak, protože to, co ženské tělo během těhotenství a porodu zvládne, je neuvěřitelné. Zvládlo se dostat prakticky zpět na svou váhu před porodem. Fungovalo se mnou a funguje stále, den co den. Klimakterium je náročný proces, ale zvládla jsem všechno. Bylo by mi však lépe, kdyby to bylo bez tvých posměšků. Nebuď na mě zlý. Přibrala jsem, ale ani ty nejsi stejný jako před dvaceti lety.

Posměšky před rodinou

Vadí mi a nelíbí se mi, že své posměšky ventiluješ před rodinou, dětmi a přáteli. Cítím se ponížená a zostuzená. Když ti řeknu, že se mi to nelíbí a je to moc, jsem podle tebe citlivka, která si to moc bere. Je to legrace. Ale kdyby tobě někdo řekl, že sis za ty roky vypěstoval pivní bříško a skoro nemáš vlasy nebo bych tě oslovila ty moje velrybko, jak by ti bylo? Asi ne moc dobře. Proto přestaň s těmi nepříjemnými posměšky. Už nevím, jak ti to říct, abys to konečně pochopil a přestal. Není to příjemné a měl bys respektovat, že se mě to dotýká.

Alena

Nejlepší odpověď na situaci paní Aleny jsme našli od doktorky Omika Obhrai, klinické psycholožky z Hope Care India

Body shaming je jedním z hlavních témat diskusí v oblasti duševního zdraví, protože snižuje sebevědomí. Společnost, ve které žijeme, má předem stanovená, ale diskutabilní měřítka toho, co je fyzická krása. Vlastnosti posuzujeme a připisujeme na základě fyzických proporcí. Jako lidská tendence naše první interakce vytváří půdu pro fyzickou přitažlivost, která zase rozhoduje o trajektorii tohoto vztahu. I v romantických vztazích vše začíná fyzickou přitažlivostí: od očního kontaktu až po první zkušenost s něčím dotekem. S postupem času má však fyzická přitažlivost tendenci slábnout. I tento aspekt každého vztahu je třeba tu a tam oživit. Manželské páry zaměstnávají svými pracovními a jinými povinnostmi, že se ve vztahu často cítí příjemně a spokojeně a zapomínají na sobě pracovat, starat se o sebe.

Uvolněný partner se často stává předmětem škádlení a posmívání ze strany příliš aktivního partnera, což omezuje jejich sebevědomí, až se cítí odmítnutí. Zatímco příliš aktivní partner se cítí nepochopený svým partnerem, protože jejich obavy jsou vnímány jako posmívání a škádlení, které je nechává nevyslyšeny. Výsledek takové situace má přímý dopad na kvalitu jejich vztahu, brzdí jeho růst a místo toho vytváří odstup a pochybnosti. Což má za následek neustálé konflikty a nespokojenost. V situaci, jako je tato, je nesmírně důležité projevit empatii a soucit se svým partnerem. Efektivní komunikace a citlivost by měly být nástrojem namísto posměšků, škádlení nebo nadávek. Pro oba partnery je zásadní vyjádřit obavy a porozumět vzájemným potřebám a záměrům. Buďte sugestivní, buďte otevření vzájemnému naslouchání, aniž byste v sobě měli nějakou zášť. Buďte shovívaví a udržujte kanál růstu otevřený. Vždy si navzájem připomínejte, že jste tým. A musíte být jeden druhému roztleskávačky, bez ohledu na jakékoli překážky.

Jak se má paní Alena zachovat? Jak svému manželovi konečně naznačit, že tohle je přes čáru a měl by se chovat jinak? Co byste na jejím místě dělali vy? Přečtěte si také dopis paní Markéty, která píše své mámě a ptá se, proč jí nepomohla s hlídáním dětí, když to velmi nutně potřebovala.