„Můj partner se chce nastěhovat, ale já chci svůj klid. Nevím, jak to řešit,“ zoufá si Radka

Paní Radka (44) má za sebou jedno nepovedené manželství. Z něj má dvacetiletou dceru, která studuje v Praze a domů k mámě jezdí na víkendy. S bývalým manželem není v častém kontaktu. Nevyšlo jim to a paní Radka je z toho poučená. Po rozvodu si vytvořila svůj vlastní svět, který nechce měnit. Ale její současný partner by se rád posunul dál. K sestěhování.

Můj partner se chce nastěhovat, ale já chci svůj klid

Dva roky mám partnera, Milana. Je to pohodový vztah. Každý má svůj byt, své věci, svůj prostor. Scházíme se, když chceme, chodíme na večeře, občas na víkend, někdy na výlet, dovolenou. Funguje nám to. Nepotřebovala jsem víc, vyhovovalo mi, že mám svůj prostor, své vlastní místo. Jenže se něco změnilo. Milan mi řekl, že by chtěl, abychom žili spolu. Abychom měli jeden domov, společné ráno, společné večery. Cítím, jak mi z toho prudce stahuje dech. Já nechci.

Takhle mi to totiž nadmíru vyhovuje. Nechci, aby do mého světa, kde má moje dcera své místo, přišel někdo další. Nechci měnit rytmus, nechci kompromisy, nechci ztratit svůj klid. Když mi to řekl, stála jsem v obýváku a cítila, jak se mi všechno uvnitř svírá. Připadalo mi to, jako by chtěl změnit všechno, co jsem si za osm let vybudovala. Srdce mi bušilo a chtěla jsem křičet: „Ale já mám tady svůj život! Proč by měl někdo chtít zničit, co je moje?"

Chce se mnou bydlet

Milan seděl naproti mně, oči plné očekávání. „Radko, já tě miluju a chci být s tebou naplno,“ říkal tiše, jako by mu šlo o život. A já věděla, že to není o tom, že by mě nechtěl, ale že chce víc, než já dokážu dát. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mám ráda svůj prostor, že chci mít domov, kde je dcera, kde jsou naše věci a návyky, a že pokud bychom se sestěhovali, změnilo by to všechno. Řekla jsem mu, že potřebuju čas a že nechci jednat ve spěchu.

Milan se tváří rozpačitě, trochu smutně. Já cítím vinu. Ale zároveň vím, že pokud ustoupím jen proto, abych mu udělala radost, ztratím něco ze sebe. Tak jako když se stěhujete do cizího bytu a všechno, co bylo doma, najednou ztrácí svou váhu. Nevím, jak to vyřešit. Chci ho mít blízko, chci ho mít v životě, ale nechci přijít o klid, o rytmus, o domov. A tak každý večer přemýšlím, hledám kompromis, hledám cestu, kde můžeme být spolu, ale každý pořád zachová svůj svět.

Nejlepší odpověď na situaci paní Radky má Ariane Resnick, CNC z magazínu Verywell Mind

To, co popisujete, je naprosto legitimní životní fáze. Rozvod často přinese nejen bolest, ale i potřebu znovu si definovat vlastní prostor a hranice. To, že jste svého partnera pustila do svého života, ale nechcete s ním nutně sdílet střechu nad hlavou, není nedostatek lásky. Je to spíš vyjádření toho, že znáte sebe a víte, co vám dělá dobře. Ženy po rozvodu se často potýkají s tlakem okolí: Společnost někdy vnucuje představu, že když vztah ‚funguje‘, měl by logicky skončit společným bydlením. Ale to vůbec nemusí být pravda. Moderní vztahy mohou mít mnoho podob, a právě takzvané living apart together (LAT), tedy vztahy, kdy partneři bydlí odděleně, se stávají čím dál častějšími.

LAT je o zachování vaší autonomie a zároveň o růstu s partnerem. Rozhodnutí žít odděleně je záměrné rozhodnutí, kdy jsou si oba partneři navzájem oddáni, ale dávají přednost zachování oddělených obytných prostor. Tato volba je často učiněna s cílem zachovat osobní autonomii a zároveň pěstovat blízký a intimní vztah. Páry, které preferují LAT, si rády zachovávají své rutiny a mají osobní prostor, protože si cení své svobody a nezávislosti. Lidé se jich mohou ptát, proč spolu nežijí, nebo kdy se k sobě nastěhují, nebo naznačovat, že jejich vztah musí mít problémy, protože spolu nežijí. V některých případech se někteří partneři cítí emocionálně odpojeni, když žijí bez svého partnera.

Důležité je, aby váš partner chápal, že vaše potřeba samoty není odmítnutí jeho. Mluvte o tom otevřeně. Vysvětlete, že po rozvodu jste si vybudovala rytmus, který vám přináší klid a rovnováhu. Pokud váš vztah stojí na důvěře, měl by to pochopit. Z toho, co říkáte, je patrné, že jste v harmonii se svou dcerou a že si ceníte víkendů, kdy jste spolu. Kdybyste se k někomu nastěhovala, mohl by se narušit tento křehký systém. Proto nehledejte řešení, které bude vypadat jako u jiných párů. Hledejte takové, které bude fungovat pro vás dva, i s respektem k vaší dceři. Láska neznamená nutnost sdílet prostor 24 hodin denně. Někdy právě ta vzdálenost a to, že se na sebe těšíte, že si zachováváte svůj svět, vztah posiluje. Nechte věci zrát. Když si budete jistá, že jste připravená otevřít svůj prostor i fyzicky, poznáte to. A když ne, neznamená to, že je něco špatně.“

Jak se má paní Radka zachovat a rozhodnout? Co dál? Trvat na svém? Nebo naopak říct partnerovi, že se sestěhují a tím pádem Radka uhne ze svého přání? Přečtěte si také příběh paní Kateřiny, které její domácnost ovládá tchyně.