Přejít k hlavnímu obsahu

“Můj partner je závislý na své matce. Už nevím, jak mu to vysvětlit,” je zoufalá Anežka

Rodinné a partnerské vztahy jsou samy o sobě ve většině rodin velmi složité. Navíc když musíte společně fungovat na denní bázi, je to ještě těží. A když to nejde? Každá strana může mít svou vlastní pravdu a nechce slevit ze svých požadavků. Jenže jak pak situaci řešit? A co vlastně udělat, aby byli všichni spokojeni? Podobný problém řeší paní Anežka, která je přesvědčena, že její manžel je závislý na své matce.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Anežka žije se svým partnerem přes šest let. Vztahy nebyly její silnou parketou a myslela si, že našla konečně partnera, který bude ten pravý. Který ji bude respektovat a navíc nebude mít nevyřešené věci z minulosti. A to všechno se stalo. Jenže se objevil jiný problém, který jim kazí jejich vztah. Jeho matka. On to nevidí, ale bez jejího souhlasu neudělá ani krok. A to často doslova.

Můj partner je závislý na své matce

Co řekne máma, to platí. Tak to u nás funguje. Zpočátku jsem si myslela, že je hezké, jak se k ní chová s respektem. V dnešní době přece není samozřejmostí, že se muž tak moc zajímá o svou maminku. Ale brzy jsem zjistila, že to není jen respekt. On je na ní závislý. Úplně. Každý větší i menší krok musí s ní konzultovat. Ať už se jedná o finance, bydlení nebo i o to, kam pojedeme na dovolenou. Ne ona s námi. Jen my dva. Ano, i tohle nám vybírá jeho matka. Moje slovo nemá žádnou váhu. Když se na něčem domluvíme, připadám si jako vítězka. Jenže stačí, aby si o tom promluvil s mámou, a všechno je jinak. Najednou slyším věty jako: Máma říkala, že to není dobrý nápad“ nebo máma by raději, kdybychom udělali tohle. A já mám pocit, že v našem vztahu jsem jen do počtu. Protože on vše bojkotuje, protože maminka řekla.

Mohlo by se vám líbit

Magda (49 let): "Moje tchyně mě nenávidí. Má pocit, že jí kradu syna," svěřuje se Magda

Když jsem poznala svého manžela, měla jsem pocit, že mi osud přihrál do cesty opravdovou lásku. Takovou tu, kterou potkáte jednou, maximálně dvakrát za život. Jirka byl pozorný, laskavý a vždycky se snažil, abych se cítila šťastná. Jenže spolu s ním do mého života vstoupila i Alena, jeho matka. A právě tam začal příběh, který není jen o naplněné lásce… a upřímně vzato, není ani jednoduchý. Přečtěte si příběh paní Magdy (49 let).
svetzeny.cz

Nechci soupeřit s jeho matkou

Je mi jasné, že se nejedná o zlý úmysl, ale o jeho závislost. Žil dlouho sám. Má ji prostě rád a nikdy ho nenapadlo, že by to mohlo být špatně, nemyslím si, že to dělá proto, aby mi ublížil nebo třeba aby mě naštval. Jenže já už toho mám dost. Nepotřebuju být první v žebříčku jeho hodnot, ale potřebuju cítit, že jsem pro něj partnerka – ne až druhá po mamince. Že si můžu vybrat domů nábytek, který chci, jet na dovolenou tam, kam chci já. Ne, že mi to bude diktovat jeho matka. Byť s dobrým úmyslem.

Snažila jsem se o tom s ním mluvit. Vysvětlila jsem mu, že mi vadí, jak všechno řeší s ní a že bych chtěla, aby nejdřív mluvil se mnou. On mi slíbil, že se nad tím zamyslí, ale zatím bez výsledku. Nevím, jestli tohle dlouhodobě vydržím. Nechci odcházet z dalšího vztahu, nejsem nejmladší, ale nevím, jestli zvládnu žít svůj život vedle někoho, komu ho řídí matka.

Mohlo by se vám líbit

Lenka (44): Tchyně má klíče od našeho bytu a chodí tam, kdy se jí zachce, neřeší, že mi to vadí

Nastavit si hranice s vlastní tchyní nemusí být zrovna jednoduché, jak známe ze spousty filmů a knih. A mnozí z osobní zkušenosti. Je to o to těžší, když tchyně nerespektuje, že je v životě jejího syna nová žena. Může mít pocit, že u syna je doma a může si tam tedy dělat, co chce. Nerespektování hranic je nepříjemný problém, který by se měl řešit. Ale jak? To je otázka, kterou si klade paní Lenka.
svetzeny.cz

Nejlepší odpověď na situaci paní Anežky má psycholožka doktorka Sanam Hafeez pro portál Pure Wow

Když jste dítě, je důležité, aby se o vás matka starala. Když už dítě nejste, je důležité, abyste věděl, jak se starat sám o sebe a později o své děti. Jenže rodiče často zapomínají, že už děti nejsme. Často se neohlášeně staví nebo se, zejména jako vaše maminka, sama zve na delší dobu k vám, aby poznala, jestli je její syn v dobrých rukou. Snaží se kontrolovat nebo diktovat důležitá rozhodnutí v životě svého dítěte, například jak vychovávat děti, kde žít, jakou kariéru si vybrat, často i jakého partnera atd. Toto však musíte nejprve řešit se svým mužem a až potom s jeho matkou.

Pokud se nějaká tchyně nadměrně zapojuje do života svého dítěte a chce být účastna každé události a mluvit do každého rozhodnutí, pak je načase se ozvat. Panovačné matky nejsou známé svou zvláštní flexibilitou nebo chápavostí, a proto může být vycházení s nimi tak obtížné. Nicméně existuje několik strategií, které můžete použít k získání určité pozice, nebo alespoň k minimalizaci narušení vašeho vztahu. Pokud má váš partner maminku, která se až příliš míchá do vašeho vztahu, je dobré začít komunikací a jasným vytyčením hranic. Otevřeně jí sdělte, co vám vadí, ale bez konfrontačního tónu, jasně, přímo a s respektem. Společně s partnerem si pak stanovte pravidla, která pro vás budou nevyjednatelná, ať už jde o četnost návštěv, délku pobytu, nebo témata, o nichž nechcete mluvit. Důležité je především důsledně je dodržovat.

Pokud už situace přerůstá únosnou mez, pomůže i odstup, na čas omezte hovory či návštěvy, dokud se emoce neuklidní. Vždy přitom mějte partnera na své straně, protože bojovat proti jeho vlastní matce o samotě není reálné. A když se i přes veškerou snahu nedaří najít společnou řeč, může být cestou i odborná pomoc, třeba párová terapie nebo rada blízkého, který nahlédne na problém zvenčí a nabídne vám nový úhel pohledu.

Jak se má paní Anežka zachovat? Utéct ze vztahu? Nebo zůstat a doufat, že se to změní? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Stanislavy, která se musí starat o svou vnučku místo své dcery.

Anežka (45): Můj partner je závislý na své matce. Už nevím, jak mu to vysvětlit!
Zdroj článku
×