“Manžel se chce přestěhovat na důchod na chalupu, ale já nechci,” neví si rady Irena

Paní Irena (63) stojí před rozhodnutím, které může změnit celý její další život. A nechce udělat rozhodnutí, kterého by litovala. Nechce se stěhovat. Na chalupu, kam se její manžel na důchod těší. A čím víc se důchod blíží, tím blíž je realita stěhování.

Manžel se chce přestěhovat na důchod na chalupu, já nechci

Celý život jsem si myslela, že stáří bude klidné. Ne bez pohybu, ale bez velkých zlomů. A teď mám pocit, že ten největší mě teprve čeká. Můj manžel začal mluvit o tom, že až půjde do důchodu, přestěhujeme se natrvalo na chalupu. Miluje ticho, les, zahradu, ranní kávu na zápraží. V jeho představách je to návrat k jednoduchému životu. Pro něj vysněný konec aktivních let. Na začátku plánování mi to nepřišlo hrozné. Myslela jsem si, že to chvíli zvládneme a pak už se vrátíme. Jenže podle něj to bude definitivní. A já to začínám cítit úplně jinak. Město je pro mě můj domov. Mám tu obchody, lékaře, lékárnu, kamarádky, se kterými chodím na kávu. Mám tu rodinu. Vnoučata, která mohu vyzvednout ze školky, zajít s nimi na hřiště, být u jejich běžných dnů, ne jen na víkend. Vím, kde co je, vím, kam jít, když mi není dobře. Nejsem závislá na autě, na počasí, na tom, jestli je silnice sjízdná.

Manžel chce do klidu

Když mu to říkám, dívá se na mě, jako bych mu brala sen. Říká, že ve městě je hluk, stres, lidi. Že si konečně chce odpočinout. A já mu to nevyčítám. Chápu ho. Jen nevím, proč by jeho klid měl znamenat moji izolaci. Bojím se, že na chalupě budu sama. Že se z klidu stane ticho. Že když budu potřebovat lékaře, pomoc nebo jen lidský kontakt, budu čekat, až mě někdo odveze. Že místo svobody přijde závislost. A samota, o které se nemluví. Nevím, jak mu vysvětlit, že nechci být „ta, co zůstala na samotě u lesa“. Že pro mě není město hluk, ale život. Že klid pro každého znamená něco jiného. Nechci mu ten sen brát. Ale nechci kvůli němu ztratit svůj vlastní. A tak stojím mezi chalupou a městem a přemýšlím, jestli se dá najít řešení, ve kterém neprohraje ani jeden z nás.

K odpovědi na situaci paní Ireny nás inspirovala psycholožka a vztahová odbornice Ellie Tesher

Paní Ireno,

to, co prožíváte, není rozmar ani neochota přizpůsobit se, ale velmi podstatná obava o kvalitu vlastního života ve stáří. Vy mluvíte o potřebě kontaktu, dostupnosti, autonomie a pocitu zakotvení, zatímco váš manžel mluví o klidu, tichu a úniku od ruchu. Ani jedno není špatně – jen to nejsou stejné potřeby. Je důležité si dovolit přestat to vnímat jako „kdo má pravdu“, ale jako střet dvou legitimních představ o dobrém životě. Vaše obavy z izolace, závislosti a ztráty svobody jsou velmi reálné, zvlášť v období, kdy se zdravotní i sociální potřeby mohou rychle měnit.

Doporučila bych vám s vaším manželem nemluvit primárně o chalupě, ale o tom, čeho se každý z vás ve skutečnosti bojí a co každý z vás potřebuje, aby se cítil bezpečně. Můžete to pojmenovat velmi konkrétně: že pro vás není město stres, ale síť vztahů a jistot, a že klid bez lidí pro vás není odpočinek, ale samota. Zároveň ho můžete ujistit, že nechcete jeho sen zrušit, ale že nemůže být naplněn na úkor vašeho psychického zdraví. Často se v takových situacích otevírají mezivarianty, rozdělení času mezi město a chalupu, sezónní pobyt, menší byt ve městě jako zázemí, nebo jasná dohoda, že návrat do města zůstává otevřenou možností, nikoli uzavřenou kapitolou.

A nakonec to nejdůležitější: stáří by nemělo být obdobím, kdy jeden z partnerů „zmizí“, aby se druhý cítil spokojený. Partnerství v této fázi života stojí na vzájemném respektu k rozdílným potřebám, ne na oběti jednoho. Pokud byste měla pocit, že jste tlačena do role „té, která se přizpůsobí“, zkuste si položit otázku, zda by to dlouhodobě nevedlo k tiché nespokojenosti a osamění – i ve vašem manželství. Hledat řešení, ve kterém neprohraje ani jeden, je správný cíl. A někdy k němu pomůže i nestranný třetí hlas, například párový terapeut, který pomůže přeložit „chalupu versus město“ do skutečných potřeb obou z vás.

Jak má paní Irena jednat a řešit s manželem, že se její názory změnily? Co vlastně dál, když budou oba trvat na svém? Přečtěte si také příběh Reginy, která chce hlídat vnoučata, ale její manžel ne.