„Máma se neustále hádá se svým otcem, mým dědou. Konflikty mají kvůli všemu a je to únavné," je nešťastná Veronika

Mnoho lidí si myslí, že hádky mezi rodiči a dospělými dětmi časem zmizí. Realita ale bývá jiná. Staré křivdy, rozdílné názory nebo nevyřčené výčitky mohou přetrvávat desetiletí a promítat se do každého společného setkání. Právě s tím se potýká i Veronika, které je třicet osm let.

Nejvíce ji netrápí její vlastní problémy, ale neustálé konflikty mezi matkou a dědou. „Mám pocit, že se nedokážou shodnout vůbec na ničem. Ať se řeší jakékoliv téma, během chvíle se pohádají,“ svěřuje se.

Prakticky odjakživa

Podle Veroniky to tak bylo prakticky odjakživa. Už jako dítě si pamatovala napětí, které mezi její matkou a dědou panovalo. „Nikdy to nebyly vyloženě velké dramatické hádky. Spíš neustálé popichování, kritika a výčitky.“ Postupně si ale uvědomila, že právě takové drobné konflikty dokážou člověka vyčerpat nejvíc. Její děda je podle ní člověk se silnými názory. „Má pocit, že všechno ví nejlépe. Jakmile někdo řekne něco jiného, začne ho opravovat.“

Matka je prý velmi podobná. „Ani ona neumí ustoupit. Když si myslí, že má pravdu, bude ji obhajovat za každou cenu.“ Výsledkem jsou nekonečné spory o úplné maličkosti. Jednou jde o politiku, podruhé o způsob vaření, potřetí o to, kdo měl kdy komu zavolat. „Někdy se pohádají kvůli tomu, v kolik hodin se má začít obědvat. Opravdu nepřeháním.“

Mohlo by se vám líbit

„Mami, děkuji ti za vše, cos udělala. Vím, že táta nikdy neměl zájem o tebe ani o mne,” píše své mamince Magdaléna

Dlouho věřila

Veronika dlouho věřila, že se situace časem zlepší. Myslela si, že s přibývajícím věkem budou oba klidnější. „Místo toho mi přijde, že jsou na sebe čím dál citlivější. Stačí jedna poznámka a už je zle.“

Nejhorší bývají rodinné oslavy. „Měla by to být příjemná setkání, ale já už dopředu přemýšlím, kdy přijde první konflikt.“ Často se prý snaží změnit téma nebo situaci uklidnit, ale většinou bez úspěchu. Nejvíce ji mrzí, že oba tvrdí, jak jim na rodině záleží. „Když si s každým z nich povídám zvlášť, oba říkají, že chtějí mít dobré vztahy. Jenže jakmile se ocitnou spolu, jako by na všechno zapomněli.“

Veronika přiznává, že ji celá situace psychicky vyčerpává. „Připadám si jako rozhodčí v zápase, který nikdy neskončí.“ Často má pocit, že musí stát mezi nimi a snažit se zabránit dalším konfliktům.

Mohlo by se vám líbit

“Manželka chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Já jsem zásadně proti” píše Ondřej. Radí psychoterapeutka Daria Vasilieva

Nakonec si vše uvědomila

Před časem si ale uvědomila, že to není její role. „Dlouho jsem měla pocit odpovědnosti za jejich vztah. Dnes už vím, že to za ně vyřešit nemůžu.“ Snaží se proto soustředit hlavně na vlastní duševní pohodu a nevstupovat do každé hádky. Přesto ji situace stále trápí. „Je mi líto, že si nedokážou užít společný čas.

Děda stárne a nikdo neví, kolik let ještě bude mít. O to víc mě mrzí, že jejich setkání vypadají takhle.„ “Tento a jim podobné příběhy ukazují, že rodinné konflikty nemusí být vždy hlasité nebo dramatické, aby bolely víc, než se zdá. Někdy člověka nejvíc unaví právě dlouhodobé napětí, které se nikdy úplně nevyřeší. I když máme své blízké rádi, nemůžeme nést odpovědnost za všechny jejich nálady a vyvolané spory. Některé vztahy si totiž musí vyřešit pouze ti, kterých se skutečně týkají,„ uvedla Rebecca L. Brock, odbornice na rodinné vztahy.

Zdroje: psychologytoday.com, healthline.com