Řešíte zvýšení platu a nevíte, jak na to? Jak si říct o přidání a uspět, radí odbornice

Základem úspěchu je objektivní pohled na vlastní pracovní výkony. Zaměstnanec by měl vědět, zda skutečně existují důvody pro navýšení mzdy, například zvýšení zodpovědnosti, rozšíření kompetencí nebo dlouhodobě kvalitní výsledky. Naopak žádat o přidání z osobních důvodů, třeba kvůli vyšším výdajům, není vhodné.

Nečekejte, až si toho někdo všimne

„Když mám za sebou výsledky, které firmě opravdu pomohly, a cítím, že moje práce nebo zodpovědnost rostou, je to signál, že nastal čas o tom mluvit. Stejně tak, když vím, že dělám víc, než jak se to odráží ve výplatě. Dřív jsem čekala, až si toho někdo všimne. Že když budu dobrá, někdo to ocení. Jenže už nejsem malá holka, která čeká na pochvalu. O spravedlivý plat si člověk musí říct sám. V klidu, bez pocitu viny nebo výčitek, že dělám něco na co nemám. Prostě s úsměvem. A taky trochu podle intuice. Když cítím, že se ve mně ozývá pocit „tohle už není v rovnováze“, tak vím, že je čas to otevřít. Plat není sprosté slovo, je to jen upřímný rozhovor o hodnotě, kterou do práce přináším. A jestli váhám, jestli už je ten správný moment, tak většinou už dávno byl,“ říká Gabriela Teissing, CEO společnosti Creative Dock.

Zjistěte, jak si stojíte na trhu

Kvalitní příprava znamená i znalost platových poměrů. Je vhodné zjistit, jaké mzdy se pohybují u podobných pozic ve stejném oboru a regionu. Pomoci mohou veřejné srovnávače, oborové průzkumy či osobní rozhovory s lidmi z branže. „Vždycky se dívám, jak je moje role ohodnocená na trhu. Ať vím, jestli stojím nohama na zemi. Když nemám přístup k datům, tak si prostě udělám mini průzkum v mém okolí. Prostě se zeptám, kolik moji známí na obdobných pozicích berou. Pak si připravím scénář, co chci říct, jak to řeknu a jaké konkrétní příklady použiju. Když jsem připravená, cítím se klidná a jistá. A to je při vyjednávání velká výhoda,“ vysvětluje CEO společnosti Creative Dock.

Připravte si konkrétní argumenty

Při žádosti o přidání mají největší váhu konkrétní fakta jako výsledky práce, splněné cíle, úspory či přínosy pro firmu. Místo vágního „myslím, že odvádím dobrou práci“ je lepší říci: „V posledních šesti měsících jsem převzal odpovědnost za další dva projekty a pomohl zvýšit jejich efektivitu o 15 %.“

Tento názor sdílí i Gabriela Teissing: „Nejdůležitější je ukázat, že moje práce má pro firmu skutečný dopad. Když vidím, že za mnou jsou výsledky, které pomohly firmě růst, vydělat víc nebo fungovat efektivněji, vím, že je čas si o tom promluvit. Stejně tak, když přibírám víc zodpovědnosti nebo práce, protože to znamená, že do mě firma vkládá důvěru. A důvěra by měla mít i finanční odraz.“ I načasování hraje zásadní roli. Ideální chvílí je například období po úspěšném projektu, roční hodnocení nebo získání nové kvalifikace. Není vhodné otevírat téma v době, kdy firma řeší problémy či reorganizaci.

Reagujte profesionálně, i při odmítnutí

Rozhovor o platu by měl být klidný, věcný a vedený v duchu partnerského dialogu. Cílem je ukázat, že vyšší mzda je logickým krokem vzhledem k výkonu, nikoli nátlakem na zaměstnavatele. „Začít musíte dřív, než vůbec otevřete téma peněz. Je potřeba znát svůj příběh, ale i ten druhý – příběh firmy a lidí, kteří rozhodují. Co je pro ně důležité, kam míří, co právě řeší. Když chápu jejich svět, můžu ten svůj zasadit do kontextu. A to je klíč. Nepřijdu s větou „chci přidat“ a “já, já a zase já” ale ukážu, že moje práce pomáhá naplňovat cíle firmy. A že má smysl do mě dál investovat. Já si navíc rozhovor o platu většinou trénuju nahlas. Ne jednou, ale klidně třikrát. Abych věděla, že mi nevypadne hlas, že vím, kdy se nadechnout a kdy radši mlčet. Protože nejde jen o to, co říkáte, ale i jak to řeknete,“ říká Teissing.

Nadřízený může argumentovat rozpočtovými limity či aktuální situací. V takovém případě je vhodné zachovat klid a navrhnout alternativu jako přehodnocení po určité době nebo jinou formu uznání. Sebevědomé a klidné vystupování působí vždy lépe než omluvné formulace typu „vím, že asi nemám úplně nárok, ale…“. Cílem je rovný dialog, ne žádost o laskavost. Pokud zaměstnavatel žádost schválí, vyplatí se projevit vděčnost a potvrdit závazek k dalším výkonům. Když přidání odmítne, pomůže zachovat chladnou hlavu: „Rozumím, děkuji za váš čas. Můžeme se k tématu vrátit za půl roku, pokud dosáhnu dalších stanovených cílů?“

Emoce nechte stranou

Vyjednávání by mělo být racionální, ne emocionální. Výčitky, výhrůžky nebo podrážděnost jsou nejhorší možní spojenci. Co tedy při žádosti o zvýšení platu nedělat? „Neztratit hlavu. Nepřijít s výčitkami, nevyhrožovat odchodem, nepráskat dveřmi. Emoce jsou nejhorší vyjednavač. Mně osobně pomáhá, když cítím, že se začínám vytáčet, prostě se na chvíli odmlčet. Počítám do deseti, zadívám se z okna, nechám ticho chvíli dýchat. A pak teprve reaguju. Ticho je mimochodem skvělá taktika. Umožní druhé straně přemýšlet, a vám získat zpět klid a nadhled. Vyjednávání není přestřelka, ale dialog. Když jste připravení a zůstanete v klidu, většinou to dopadne líp, než byste čekali,“ radí Gabriela Teissing na závěr.

Zajímá vás psychologie? Přečtěte si, co podle studií svědčí o vašem sebevědomí.