Dušnost, rychlá únava nebo pocit, že se člověk nemůže pořádně nadechnout. Tyto potíže trápí především v zimě mnoho lidí. Každý pohyb je pak problém a postarat se o běžné fungování je složité. Potíže přitom nemusí mít jen chronicky nemocní lidé. Inverze, chladný vzduch a zvýšený výskyt respiračních nemocí přispívá k tomu, že se mnohdy hůře dýchá i ostatním. Pomoc nabízí kyslíková terapie, kterou nemusíte nutě absolvovat pouze v nemocnici.
Plicím a potažmo i tělu můžeme ulevit i doma. Jedním z řešení, které mohou pacientům s chronickými i akutními potížemi výrazně ulevit, je oxygenoterapie – tedy cílené podávání kyslíku.
Co je oxygenoterapie
Jde o léčebnáou metodu, při níž člověk dostává kyslík ve vyšší koncentraci, než v jaké je běžně obsažen ve vzduchu. Cílem je zajistit dostatečné okysličení organismu a ulevit přetíženým plicím i srdci. „Oxygenoterapie se využívá v situacích, kdy plíce samy už nezvládají tělu dodat dostatek kyslíku a je potřeba jim pomoci,“ vysvětluje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra společnosti PROMEDICUS domácí péče, kde mají s touto terapií řadu zkušeností. Oxygenoterapie je čím dál častěji součástí komplexní domácí zdravotní péče, kterou mohou pacienti čerpat na doporučení lékaře. Tato služba je plně hrazená ze zdravotního pojištění a zahrnuje nejen samotnou léčbu, ale i odborný dohled.
Oxygenoterapie se využívá u pacientů s různými diagnózami. Nejčastěji jde o osoby s chronickými plicními onemocněními, ale také o pacienty po prodělaných infekcích nebo s onemocněním srdce. Typickým příkladem je CHOPN – chronická obstrukční plicní nemoc, při níž dochází ke zúžení dýchacích cest a zhoršené výměně plynů v plicích. Další častou diagnózou je plicní fibróza, kdy se plicní tkáň postupně mění v tuhou vazivovou strukturu, která nedokáže efektivně přenášet kyslík do krve.
„U pacientů s CHOPN bývá oxygenoterapie často tím momentem, kdy se jim znovu začne lépe dýchat, mají více energie k pohybu a kvalitnější spánek,“ říká Bc. Miškovská. „Kyslíková terapie má pro tyto pacienty velký přínos, vždy je ale důležité, aby byla nastavena citlivě a přesně podle doporučení lékaře.“ Kyslík ale může potřebovat i pacient po těžkém průběhu covidu nebo chřipky, kdy se plíce zotavují pomaleji, především v pokročilém věku či v kombinaci s jiným onemocněním.
Zimní období je pro pacienty s dýchacími potížemi obzvlášť náročné. Studený a suchý vzduch dráždí sliznice dýchacích cest, může vyvolávat kašel a zhoršovat průchodnost průdušek. Inverze navíc často zvyšuje koncentraci škodlivin v ovzduší, které zatěžují plíce a zhoršují jejich schopnost efektivně přijímat kyslík. Přidejme k tomu vyšší výskyt respiračních infekcí a častější pobyt v uzavřených prostorách – a riziko zhoršení zdravotního stavu je výrazně vyšší. Pro lidi s dlouhodobým onemocněním plic nebo srdce bývá zima obdobím, kdy se jejich potíže častěji ozývají a celková kondice se může zhoršovat, což někdy vyžaduje úpravu léčby nebo právě nasazení kyslíkové terapie.
Léčba v pohodlí a klidu domova
Velkou výhodou dnešní medicíny je možnost poskytovat kyslíkovou terapii přímo v domácím prostředí. Pacient tak nemusí zůstávat v nemocnici déle, než je nutné, a může léčbu podstupovat doma, ve známém a bezpečném zázemí své rodiny.
Doporučujeme
reklama
Jaké pomůcky jsou k takové léčbě potřeba?
V první řadě kyslíkový koncentrátor, jehož úkolem je zachytit kyslík ze vzduchu – proto je také důležité ho používat v dobře větrané místnosti. Dále jsou součástí základní výbavy zvlhčovač kyslíku, nosní kanyly či masky a pulzní oxymetr pro sledování koncentrace kyslíku v krvi. Pokud ošetřující lékař vyhodnotí, že je možné v léčbě bezpečně pokračovat v domácím prostředí, lze celou tuto výbavu zajistit formou zapůjčení prostřednictvím domácí zdravotní péče. Díky tomu pacient nemusí zůstávat v nemocnici déle, než je nezbytné. „Je běžné, že mají pacienti zpočátku obavy, zda domácí oxygenoterapii zvládnou. Při správném zaučení a postupném seznámení s pomůckami ale většinou rychle získají jistotu. Důležité je, aby věděli, že mají odbornou podporu,“ uklidňuje Bc. Miškovská.
Domácí péče dává pacientům možnost zvládat své onemocnění důstojně a bezpečně, v prostředí, které znají, a bez nutnosti zbytečných hospitalizací či častých přesunů do zdravotnických zařízení.
