Charles Dickens: Autor Vánoční koledy, která zásadně proměnila to, jak lidé chápou vánoční atmosféru

A právě on v roce 1843 napsal příběh, který přepsal to, jak si Vánoce představujeme. Vánoční koleda nebyla jen roztomilá povídka o napraveném lakomci. Byla to naléhavá zpráva světu: buďte lidštější. A lidi ji vzali tak vážně, že se podle ní začali chovat. Proto se mu taky dodnes říká „muž, který vynalezl moderní Vánoce“.

Dětství, které mělo k pohádce daleko

Dickens se narodil roku 1812 v Portsmouthu do rodiny, která se finančně neustále pohupovala jako loď na vlnách. Když mu bylo dvanáct, přišla vlna největší. Otec skončil ve vězení pro dlužníky, doma nebylo co jíst a malý Charles musel ze školy rovnou do továrny na leštidla na boty. Pracoval v odporné, vlhké barabizně u Temže, mezi krysami a hlukem, za pár šilinků týdně. Lepil etikety na lahvičky a měl pocit, že ho rodina i svět odepsaly. Tenhle pocit bezmoci a ponížení si nesl v sobě celý život. A jednou ho přepsal do postav malých, chudých dětí, které v jeho knihách trpí. A zároveň v nich zůstává lidskost.

Od leštidel k literatuře

Po několika měsících se z továrny dostal, mohl zpátky do školy a pak do světa práce, tentokrát méně špinavé. Stal se poslíčkem v advokátní kanceláři. Naučil se stenografii a nakonec se vypracoval na parlamentního zpravodaje. Psával doslova kdekoli. I na dlani v jedoucím dostavníku. Brzy začal vydávat první literární texty. Zlom přišel s Posmrtnými papíry klubu Pickwickova, které mu přinesly slávu. Takovou, že se z chudého kluka z továrny stal spisovatel, jehož každý nový román Anglie netrpělivě vyhlížela. Jenže sláva neznamenala, že na bídu zapomněl. Naopak.

Svět továren, dětí a nespravedlnosti

V době, kdy Dickens píše a vydává romány, je Anglie v plném průmyslovém běhu. Děti makají v dolech, továrnách, na ulici. Ženy pracují za směšné peníze, rodiny žijí v otřesných podmínkách. Dickens to vidí zblízka. Navštěvuje doly, školy pro chudé, zajímá se o zprávy o dětské práci. Původně chce napsat politický pamflet, něco jako „manifest za děti“. Jenže rychle pochopí, že suchý text nikoho doopravdy nezmění. Lidé potřebují příběh. Něco, u čeho budou plakat, smát se a možná se při tom cítit trochu provinile, když se poznají v lakomém hrdinovi.

Mohlo by se vám líbit

Olga Scheinpflugová: Manželka Karla Čapka prošla potratem, zmařila spisovateli emigraci, pronásledovali ji nacisti i komunisti

Rok 1843: když se krize promění v klasiku

V roce 1843 je Dickens už slavný, ale finančně to zrovna nevypadá růžově. Jeho román Martin Chuzzlewit nefrčí tak, jak si představoval, nakladatelé mluví o snížení honoráře a doma čeká manželka další dítě. Chudoba, které se tak bál, zase klepe na dveře. A v téhle situaci se rozhodne napsat krátký příběh, který by byl zároveň výdělečný a smysluplný. Začíná v říjnu, chodí dlouhé hodiny nočním Londýnem, promýšlí děj a postavy. Směje se a brečí u psacího stolu, jak později vzpomíná jeho sestra. Za šest týdnů je hotovo. Vánoční koleda.

Lakomec, tři duchové a jedna morální facka

Ebenezer Scrooge (u nás proslulý jako Vydřigroš) je koncentrát všeho, co Dickens nesnášel. Bezohledný boháč, kterého nezajímají chudí, rodina ani svátky. Vánoce pro něj jsou jen „humbuk“. Žádné dárky, žádné krocaní, jen led v srdci. V noci na Štědrý den ho ale navštíví tři duchové. Minulých, přítomných a budoucích Vánoc. Ukážou mu dětství, kdy sám nebyl žádný suchar. Bídu rodiny jeho písaře i hrozivou budoucnost, kde zůstane po jeho smrti jen prázdno a úleva. Zázrak se nekoná lusknutím prstu, ale skrz tvrdou sebereflexi. „Jeho díla poskytují drsný obraz chudých a pracujících vrstev viktoriánské společnosti, což přispělo k sociální změně,“ píše web Biography.com.

Mohlo by se vám líbit

Dcera někdejšího říšského vůdce jednotek SS: Gudrun Himmler i po válce ctila otce, který stál za nejhoršími zvěrstvy druhé světové války

Vánoce jako šance být lepší člověk

Na konci příběhu není z Ebenezera světice, ale člověk, který pochopí, že peníze bez empatie jsou k ničemu. Začne pomáhat, tráví Vánoce s rodinou, podporuje nemocné dítě svého zaměstnance. A čtenáři dostávají zprávu: možnost změny není magie, ale rozhodnutí. Dickens do Koledy vtělil svou životní zkušenost. Strach z chudoby, vztek na nespravedlnost a víru, že i ti nejzatvrzelejší se mohou změnit. Spojil vánoční atmosféru s velmi konkrétním sociálním apelom. Vánoce už nemají být jen o jídle, ale o solidaritě.

Jak Dickens „vynalezl“ naše Vánoce

Vánoční koleda vyšla v prosinci 1843 a byla okamžitě vyprodaná. Kritici ji chválili, čtenáři ji milovali, divadla ji bleskově převáděla na jeviště. Dickens sám z ní finančně nezbohatl tak, jak doufal, ale získal něco jiného: hluboké spojení s publikem. Od té doby začal číst Koledu veřejně. Jeho čtení se stala legendárními představeními, která opakoval více než stokrát, až do roku 1870. A mezitím se nenápadně změnila i samotná představa Vánoc. Víc rodiny, víc dobročinnosti, víc dárků pro děti, víc společného stolu.

Mohlo by se vám líbit

Druhá první dáma Československa: Hana Benešová se po válce stala miláčkem národa, komunisty byla tiše trpěna

Dědictví jednoho vánočního příběhu

Dickens nezrušil chudobu a nevyřešil všechny křivdy doby. Ale udělal něco jiného: dal Vánocům lidskou tvář. V době, kdy byly svátky spíš strohé a puritánské, je naplnil teplem, humorem a důrazem na to, že skutečná oslava není v přepychu, ale v sdílení. Když dnes vidíte reklamy, rodinné filmy nebo čtete vánoční příběhy, skoro všude někde v pozadí stojí tenhle hubený pán s propiskou v ruce. Charles Dickens. Chlap, který vzal vlastní bolest a udělal z ní vánoční poselství pro celý svět.

Lití olova, krájení jablka, pouštění lodiček. Vyznáte se ve vánočních tradicích?

Galerie: Charles Dickens: Muž, který proměnil chudobu v příběh a příběh ve Vánoce

6 fotek 7 fotek