“Dcera žije v zahraničí a já jsem sama, i na Vánoce,” je smutná Jarka

Paní Jarka (61) je sama. Každý den, každý víkend. Na Velikonoce, na Vánoce. Dcera odešla za lepším životem do Ameriky. Vždy chtěla odejít za hranice naší země, poznávat celý svět. A zakotvila. Ke smůle paní Jarky velmi daleko. A vrací se domů jen jednou za dva roky. A její máma je tady sama.

Dcera žije v zahraničí a já jsem sama, i na Vánoce

Moje dcera žije v Americe. Odešla tam před lety, našla si práci, založila rodinu. Chápu to. Chtěla lepší život, víc možností, jiný svět. Vždycky ráda objevovala nové věci, nechtěla se vázat, neměla problém přejít na jinou školu, když jí v té původní šikanovali. Hned po střední odešla do zahraničí. Pracovala jako plavčík, v hotelu jako pokojská. Procestovala mnoho zemí. Myslela jsem si, že něco zažije a vrátí se. Nevrátila.

V Americe zakotvila, našla si manžela a společně se rozhodli budovat život tam. Nevyčítám jí to. Jenže s jejím odchodem jako by odešla i velká část mého života. Můj manžel zemřel když Lucie šla na střední. Infarkt. Asi jsem se upnula na dceru, pořád byla doma a s ní k nám chodilo mnoho kamarádek. Pořád se u nás něco dělo. A teď je tady až moc velké ticho.

Domů jezdí zhruba jednou za dva roky. Nikdy na Vánoce. Prý je to složité, drahé, děti mají školu, její manžel práci. A tak si voláme. Jednou za měsíc. Videohovor. Usměvavé obličeje na displeji, rychlé shrnutí života, děti mi zamávají a pak zase zmizí. Vypnu počítač a v bytě se rozhostí ticho, které skoro bolí v uších.

Pro vnoučata jsem cizí

Moje vnoučata znám hlavně z fotek. Zprávy plné obrázků – první zoubek, první den ve škole, karneval, narozeniny. Naživo jsem je viděla jen dvakrát. Jsou to pro mě skoro cizí děti, i když je miluju celým srdcem. Nevím, jak voní, když se obejmeme. Neznám jejich hlasy bez mikrofonu. Nezažila jsem, jak se ke mně přitulí. A Vánoce? Ty jsou nejtěžší. Všude kolem mě svítí okna, lidé nosí dárky, slyším smích z bytů sousedů. A já si doma zapálím svíčku, pustím si koledy potichu, jen aby nebylo úplné ticho. Stromek si někdy koupím, někdy ne. Záleží na tom, kolik mám síly.

Letos nevím. Sedím u stolu s jedním talířem. Bez dětského smíchu, bez rozbalování dárků, bez chaosu, který jsem kdysi brala jako samozřejmost. Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou vzpomínat na hluk jako na něco vzácného. Lidé mi říkají, že mám být ráda, že její dcera žije šťastně. A já jsem. Opravdu. Jenže radost o dítě nevymaže samotu matky. A jednou za měsíc videohovor rodinu nenahradí. Nikdy.

K situaci paní nejlépe sedí názor psycholožky Katherine Coutsoudis

Paní Jarko,

je naprosto pochopitelné, že se cítíte osamělá a ztracená, zvlášť během Vánoc, kdy je silně zdůrazňována rodinná blízkost a sdílené tradice. Vaše pocity nejsou známkou slabosti, ale jsou reakcí na skutečnou ztrátu každodenní přítomnosti vaší dcery a postupné odloučení od vnoučat. Je důležité si dovolit tyto emoce přijmout a nechat je být, místo abyste se snažila potlačovat bolest. Přijetí vlastní ztráty je prvním krokem k tomu, abyste našla způsob, jak si svátky letos prožít s respektem k sobě.

Zkuste zvážit vytvoření vlastních, malých tradic, které vám přinesou pocit naplnění, i když budou jiné než dříve. Může jít o jednoduché rituály, zapálení svíčky, přípravu oblíbeného jídla, sledování filmu, nebo krátkou procházku. Plánování videohovoru s dcerou a vnoučaty na Štědrý den je skvělý způsob, jak udržet spojení, ale můžete si také dopřát „vánoční čas“ pro sebe, který nebude plně závislý na jejich přítomnosti. Zkuste se zaměřit na přítomný okamžik a malé radosti, které můžete ovlivnit, místo toho, co chybí.

Také vám může pomoci, pokud si naplánujete kontakt s ostatními lidmi, přátele, sousedy nebo komunitní akce, byť krátký, nebo jen virtuálně. Zapojení se do charitativních aktivit či online setkání může dodat pocit smyslu a sounáležitosti. Pokud by osamělost byla příliš intenzivní, neváhejte vyhledat odbornou podporu, terapeut může nabídnout bezpečný prostor, kde zpracujete smutek a naučíte se způsoby, jak si Vánoce udělat smysluplné. Vaše emoce jsou legitimní, a péče o sebe nyní znamená být laskavá k vlastnímu srdci.

Jak má paní Jarka zpracovat svou situaci a co dělat, když ví, že bude na Vánoce a další dny sama? Jak má tuto náročnou situaci zvládnout? Přečtěte si také příběh paní Zdislavy, která je na Vánoce sama.