Běháte si po lese, čistíte hlavu a najednou na vás z houštiny vyskočí metrák živé váhy se štětinami a kly. Divoká prasata dnes potkáte na lesní pěšině stejně snadno jako u popelnic. Pokud zpanikaříte, koledujete si o bleskový letecký den do šípkového keře.
Chlupatí sousedé vyměnili plachost za nonstop švédský stůl v podobě našich zahrad a městských odpadkových košů. Scéna jako z laciného hororu se tak stává běžnou realitou všedního dne. Než se ale pokusíte o selfíčko s kaňourem, měli byste zjistit, jak tahle čtyřnohá tanková divize vlastně přemýšlí.
Jak odhalit prasečí teritorium
Divočáci sice preferují noční dobrodružství, ale klidně vám zkazí i prosluněné odpoledne. Že se nacházíte v jejich obýváku, poznáte podle dokonale přeorané hlíny a specifického zápachu, který ze všeho nejvíc připomíná maggi do polévky. Když tento intenzivní závan ucítíte, okamžitě zapomeňte na sběr hub a začněte bedlivě sledovat okolní křoviska.
Pokud budete ignorovat tyto jasné signály, můžete snadno překvapit tvrdě spící zvíře v jeho oblíbeném lesním úkrytu.
Bezpečné venčení psa v lese
Největší magnet na prasečí malér představuje váš čtyřnohý miláček puštěný z vodítka. Hrdinný podvraťák divočáka v hustém mlází vyštěká, jenže jakmile naštvaný kolos vyrazí do protiútoku, pes vezme do zaječích. Samozřejmě utíká přímo k vám, takže vám rozzuřené a funící prase naservíruje jako dárkový balíček na uvítanou.
Vodítko v lese není otravná buzerace, ale naprosto klíčové životní pojištění pro vás oba. Roztomilý chlupáč totiž v divočákovi probouzí ty nejhorší bojové instinkty.
Pokud na sebe narazíte na pár metrů, zachovejte ledový klid a zapomeňte na divadelní gesta. Prase vidí mizerně a lidské maso ho na jídelníčku upřímně nezajímá, protože dává přednost kukuřici či bukvicím.
Nedívejte se mu drze do očí, nedělejte žádné prudké pohyby a začněte pomalu couvat, čímž zvířeti jasně ukážete volnou únikovou cestu. Hlasité tleskání nebo zadupání má smysl pouze tehdy, když je zvíře ještě daleko a vy o sobě chcete dát vědět.
Rychlý útěk před divočákem
Skutečný průšvih nastává na jaře, kdy potkáte bachyni se selaty, nebo když narazíte na naštvané zraněné zvíře. Rozběsněný divočák dokáže sprintovat padesátkou, takže na rovném úseku z vás udělá snadnou kořist.
Vaší jedinou šancí je okamžitý olympijský šplh na nejbližší strom nebo bleskový skok na vysoký myslivecký posed. Pokud jsou v okolí pouze nízké keře, zkuste kličkovat, protože těžkopádné prase nedokáže v plné rychlosti efektivně manévrovat a prudce měnit směr.
Když strom chybí a prase vás nekompromisně srazí k zemi, okamžitě zabalte tělo do polohy pevného klubíčka. Chraňte si hlavu, břicho a krk před ostrými kly, které umí způsobit fatální zranění. Divočák vás nechce sežrat ani uštvat, pouze likviduje domnělou hrozbu, takže jakmile se přestanete hýbat, ztratí zájem a odejde.
Bojovat s ním ručně nemá smysl, protože jeho kůže a svaly jsou tvrdé jako pancíř. Po incidentu ihned z bezpečné vzdálenosti kontaktujte policii.
Doporučujeme
reklama
Nebezpečné krmení divoké zvěře
Lidé často dělají tu zásadní chybu, že divočáky lákají na své pozemky vyhazováním zahradního odpadu za plot. Zvířata si na snadný zdroj obživy velmi rychle zvyknou a začnou brát lidská sídliště jako své přirozené domovské teritorium.
Ztráta oststražitosti na obou stranách pak vede k nebezpečným situacím v parcích, kde si lidé pletou divoké kance s domácími mazlíčky. Respektujte jejich divokou povahu a nikdy se k nim nepřibližujte kvůli fotce na sociální sítě.
