“Našla jsem lásku v šedesáti. Nečekala jsem, že ještě někdy budu šťastná,” píše svůj příběh Vendula. Už ani nedoufala, že pravou lásku pozná

Paní Vendula (62 let) celý život dávala na první místo druhé lidi. Manžela, děti, práci, rodiče, přátele. Když někdo něco potřeboval, tak ona byla ta, která nikdy neodmítla. I když to znamenalo upozadit sebe. Po smrti svého manžela věřila, že už bude do konce života sama. Bez lásky, protože s manželem byli spíše kamarádi než skutečně zamilovaný pár. Znali se celý život a paní Vendulu ani nenapadlo, že by ji ještě potkalo takové štěstí. A přesto se na ni láska usmála.

Našla jsem lásku v šedesáti. Nečekala jsem, že ještě někdy budu šťastná

Mám dvě dospělé děti a za sebou třicet let manželství, které bych jedním slovem popsala jako „funkční“. Ne láskyplné, ne vášnivé, ne šťastné, prostě funkční. Manžel byl spíš parťák na život a kamarád než láska mého života. Vždy jsem si říkala, že to tak asi má být. Postarat se o děti, vést domácnost, chodit do práce, mlčet, když něco bolí. Ta láska z filmů a seriálů mi nebyla souzena. Dost často jsem pochybovala, jestli opravdu existuje.

Po jeho smrti, před deseti lety, jsem zůstala sama. Najednou nebylo pro koho vařit, s kým si večer pustit zprávy, komu říct, co mě trápí. Děti mají své rodiny, své životy. A i když se snažily mě podporovat, prázdnota, kterou jsem cítila, byla nekonečná.

Na lásku už jsem stará

Nečekala jsem už nic. Když jsem se jednou svěřila kamarádce, že bych si ráda našla aspoň někoho, s kým bych mohla občas zajít na kávu nebo do kina, smála se: „Zkus internet, tam je dneska všechno.“ Bránila jsem se. Internetové seznamky mi připadaly jako něco pro zoufalce. Nakonec jsem ale přece jen ze zvědavosti zkusila založit profil na jedné z nich. Bez velkých očekávání. A pak mi napsal Luboš.

Potkala jsem lásku svého života

Byl vdovec, čtyři roky po smrti manželky. Napsal mi zprávu, ve které nebylo nic přehnaného, žádné lichotky, žádné hraní na city. Jen slova, která měla váhu. Psali jsme si každý den. Týden, dva… pak jsme se setkali. Bylo to obyčejné odpoledne v kavárně, ale něco ve mně se pohnulo. Cítila jsem klid. Pochopení. A postupně i něco, co jsem roky nezažila, motýlky v břiše. Možná to zní jako klišé, ale skutečně jsem si myslela, že to nejhezčí už mám za sebou. A najednou jsem zjistila, že to nejlepší teprve přichází. A jsem šťastná, že ještě něco podobného můžu zažít.

K situaci paní Venduly se vyjadřuje koučka Michaela Novotná

Najít lásku i ve stáří je možné. Přesto mi starší lidé často říkají, že láska, romantika, vášeň a intimita jsou jen pro mladé lidi. Společnost, zejména ta mladší, dnes žije ve stereotypech a předsudcích, které jsou zobrazovány a živeny společenskými očekáváními, a že starší lidé nemají na novou lásku nebo dokonce vášeň právo a nárok. Žijeme v době, kdy jsme schopni vyvrátit často mylné představy naší společnosti o intimních zážitcích v každém věku. I když má dnešní společnost o těchto záležitostech omezující a někdy i nepřátelské představy, existují způsoby, jak mohou starší lidé aktivně rozvíjet své sebevědomí a podílet se také na svém milostném životě. Lidé mají často předsudky, ale každý žije svůj vlastní život a má tedy právo zamilovat se. A to v každém věku.

Zamilovat se poprvé až po šedesátce není vůbec nic neobvyklého, i když to může společnost vnímat jako něco překvapivého. V mnoha případech žijeme dlouhá léta v partnerském svazku, který je založen spíše na sdílení odpovědnosti, rodiny a přátelství než na hluboké romantické lásce. Pokud první manželství probíhalo v duchu loajality, ale bez skutečné zamilovanosti, není divu, že se skutečné city projeví až ve chvíli, kdy člověk získá větší vnitřní svobodu a může být konečně sám sebou. Mnoho lidí po šedesátce poprvé dovolí vnímat své vlastní potřeby a touhy. Děti jsou dospělé, životní očekávání už nejsou tak svazující a společenský tlak polevuje. Tím vzniká prostor pro autentické prožívání vztahu – bez masek, bez role matky, otce nebo manžela. V tomto věku může být láska možná dokonce silnější, hlubší a pravdivější, protože nevychází z touhy po ideálu, ale z přijetí druhého takového, jaký skutečně je.

Paní Vendula si své štěstí plně užívá, a to je velmi dobře. Má podle vás právo na lásku i v tomto věku? Nebo by po smrti manžela měla zůstat sama? Přečtěte si také příběh paní Tamary, která má problémy se svou tchyní.