Láska kvete v každém věku. Někdy prostě jen čeká. Na správnou chvíli, na určitý životní milník, na to, až si něco odžijete. Přijde tehdy, když to nejméně čekáte. A je na vás samotných, zda si lásku užijete a tím přijmete vše, co k ní patří, nebo bude mít rozum větší váhu. Paní Alena ve dvaašedesáti letech podlehla kouzlu minulosti i hlasu svého srdce.
Paní Alena (62 let) celý život chtěla učit. Po škole ihned nastoupila do své první školy jako učitelka češtiny a tehdy ještě občanské výchovy. Chtěla dělat výuku zajímavější a lepší. Dostala třídu puberťáků a na začátku spolu trochu bojovali. Po čase se objevila láska, která by ji tehdy ani náhodou nenapadla.
Po čtyřiceti letech jsem znovu potkala bývalého žáka
Dali mi osmou třídu, puberťáky, kteří byli ve věku, kdy je člověk vším i ničím. Pamatuju si, jak jsem první hodinu nervózně listovala poznámkami, když jeden kluk v poslední lavici zvedl ruku a zeptal se: „A vy jste fakt tak mladá, nebo to jen tak vypadáte?“ Rozesmál celou třídu i mě. Ten kluk se jmenoval Martin. Byl živý, vtipný, často mi šel na nervy, ale nikdy nebyl zlomyslný. Uměl najít hranici a byl přirozeným vůdcem.
Po roce jsem třídu předala jiné kolegyni, ale některé děti mi zůstaly v paměti. Martin mezi nimi. Život šel dál. Učím celý život. Za ta léta mi rukama prošly stovky studentů a některé tváře mi splynuly. Ale loni na podzim jsem šla s kamarádkou na besedu o cestování, kterou pořádala místní knihovna. U pultu s vínem mi kdosi položil ruku na rameno: „Paní učitelko?“ Otočila jsem se a uviděla muže s šedivými spánky a očima, které jsem poznala okamžitě. Martin. A ten svůj úsměv měl pořád stejný. Následovalo povídání, smích, vzpomínky na školu. Po besedě mě pozval na kávu. Odmítla jsem. Nezdvořile, ale trochu zmateně. Druhý den mi napsal na Facebook – prý doufá, že si to rozmyslím.
Rozmyslela jsem si to
Od té doby jsme se vídali. Nejdřív jen jako staří známí, pak častěji. Chodili jsme na výstavy, do kina, psali si, volali. Byl vtipný, galantní, citlivý partner. Rozvedený. A mně vedle něj nebylo 62, ale zase 30. Jednou večer, při sklence vína, řekl: „Aleno, víš, že jsem tě tehdy měl rád? I když mi bylo jen čtrnáct?“ Rozesmála jsem se. „To jsi nebyl sám,“ vtipkovala jsem. Ale on to myslel vážně. Teď jsme spolu. Není to vztah bez otazníků. Věkový rozdíl je menší, než by člověk čekal mezi učitelkou a žákem, ale společnost na to kouká s údivem. Občas cítím rozpaky, zvlášť když nás někdo pozná z mé minulosti. Ale víte co? Jsem šťastná. A to je ve dvou nejdůležitější.
K situaci paní Aleny se vyjadřuje psycholog PhD. Pavel Kačina
Vztahy, ve kterých má starší žena výrazně mladšího partnera, v posledních letech velmi přitahují velkou pozornost médií. I lidí. A přitom jsou mnohem častější než dříve. Ale ono je to tím, že dnes o sebe ženy pečují tak dobře, že na svůj věk většinou nevypadají. Vzpomínáte si například, jakou velkou novinkou bylo, když se Demi Moore vdala za Ashtona Kutchera, který byl shodou okolností o 15 let mladší než ona? A i na našem českém rybníčku bychom našli mnohé další hvězdy. Nebo si možná vzpomínáte na stále připomínanou mezinárodní mediální posedlost vztahem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a jeho manželky Brigitte, která je shodou okolností o 24 let starší... Být v marginalizovaném vztahu může mít na párech negativní dopad. Pokud naše vztahy nejsou akceptovány společností a důležitými lidmi v našich životech, může toto odmítnutí a nedostatek sociální podpory vztah narušit. Ale nedejte se.
Vztah mezi starší ženou a mladším mužem může být velmi funkční a šťastný, pokud v něm funguje vzájemný respekt a sdílené hodnoty. Ale stále existují zakořeněné stereotypy, a asi ještě dlouho budou, že muž má být ten starší, zkušenější a dominantní. Když je tomu opačně, okolí často zbytečně hodnotí a hledá motivace tam, kde nejsou: Například že muž hledá matku nebo žena zoufale touží po mládí. Ve skutečnosti ale mnoho těchto vztahů stojí na velmi zdravém základě. Starší žena obvykle ví, co chce, nehraje hry, má vyřešené ego, a mladší partner jí přináší svěžest, spontánnost a ochotu učit se a růst. Je důležité nevnímat věkový rozdíl jako překážku, ale jako součást dynamiky vztahu. A pokud je mezi partnery emoční dostupnost, zralost a otevřenost, pak má takový vztah naprosto stejné – a někdy i větší – šance na dlouhodobé štěstí jako kterýkoli jiný.„
Udělala paní Alena dobře? Má smysl vztah s mladším mužem a ještě ke všemu jejím bývalým studentem? Jak byste v této situaci reagovali vy? Přečtěte si také příběh paní Zuzany, která se zamilovala do kamarádčina manžela.
Galerie: Alena (62): Po čtyřiceti letech jsem znovu potkala bývalého žáka. Netušila jsem, že se z toho zrodí láska.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Své děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Teď jsem ale zůstala sama,“ říká smutná Daniela

“Můj manžel nemá zájem o žádné intimnosti a já se cítím odmítnutá,” je smutná Alexandra

“Manžel mě uvěznil v luxusu a já nevím, jak z toho ven,” píše smutná Kamila

„Můj manžel v padesáti zblbnul, nosí melír, prsteny a chce pařit na festivalech,“ píše zoufale Marta

“Po třiceti letech jsem zjistila, že ho nikdy nemiluji. Jen jsme spolu nějak zůstali,” píše smutně Milena

„Péče o mou ženu trpící demencí mě ničí. Ale opustit ji bych nedokázal,” píše Kamil

“Zamilovala jsem se do kolegy, ale nevím, jestli risknout vztah a zavinit rozpad rodiny,” ptá se Nina

“Našla jsem lásku v šedesáti. Nečekala jsem, že ještě někdy budu šťastná,” píše svůj příběh Vendula. Už ani nedoufala, že pravou lásku pozná

“Zamilovala jsem se do ženatého muže. Ale když jsem viděla jeho manželku, sesypala jsem se,” píše smutně Soňa. Byla nádherná











