Umíte neškodně lhát?

Snaha nepotopit druhé
… zachrání situaci, když se nás někdo vyptává za druhé. Uchází se kolegyně o jinou práci? Je kamarádka těhotná? Pomocí odpovědi „To by ti měla radši říct sama…“ se odpovědi elegantně vyhnete. 

Pohádky o nas samých 
… je přípustné vyprávět, protože máte právo chránit svoje soukromí. Nikdo nemá právo kritizovat nebo komentovat váš soukromý život nebo vyznání. Takže si klidně vymýšlejte. 

Výmluvy ze zdvořilosti 
… nikomu neublíží a bývají mnohem laskavější než pravda: můžete se tak například vymluvit na nachlazení, místo abyste na rovinu řekli: „Jdu domů, hosté na tvém večírku jsou totiž k uzoufání nudní.“

Velký milostný švindl 
… z nas dělá lepší lidi! Když vám přítel neumí kupovat dárky a přijde s nepěknou kytkou, snažte se vnímat lásku za jeho neobratným gestem. Řekněte mu, že je překrásná, a poděkujte. Taková lež neublíží!

Vylepšování sebeobrazu
… je ideální, když se chcete chránit před výsměchem. Třeba když vás přítel podvede a opustí, můžete všem drbům a nepřejícím lidem navzdory klidně tvrdit, že je to fakt smutné, ale že jste mu bohužel musela dát kopačky. A je to!

Lživá chvála 
… dělá z druhých trochu lepší lidi.Takové lži jsou často jako pojistka pro příště: třeba když o někom tvrdíme, že je velkorysý nebo nápomocný, pak se k nám tak spíš zachová i v budoucnu. 

Báchorka Pipi Dlouhé punčochy 
… bývá zábavná, protože záleží jenom na vás, co si vymyslíte. Jde o případ, kdy třeba něco záměrně při vyprávění přeháníte, a svou historku tím ještě vyšperkujete a druhé pobavíte. Takže fakt nejde o lež, ale skoro o uměleckou licenci! 

Tohle už je moc! 
Profesor Peter Stiegnitz, zakladatel mentiologie, vědecké nauky o lžích, říká jasně: morální hranice lži leží vždy tam, kde způsobíme druhému záměrně škodu. To může také znamenat, když dáte plané naděje hodně zamilovanému muži nebo pustíte do oběhu drby, které můžou někomu ublížit. Lží ovšem můžete poškodit i sami sebe, například když budete pořád zatajovat svoje potřeby, abyste ostatním nepřidělávali práci.