Stárnutí je něčím, čemu se v životě nevyhne nikdo z nás. Pořád by ale mělo jít o proces, ve kterém se každý bude cítit dobře a bude si ho užívat plnými doušky. Přesto jsou se stárnutím spojeny i méně příjemné záležitosti, jako je například umístění svých blízkých do domovů s pečovatelskou péčí. Kdekdo by si možná pomyslel, že starého člověka vezmete a kamsi ho "šoupnete". Ale pro ty, kteří mají srdce na správném místě, je to často jeden z nejtěžších kroků vůbec.
Pro mnoho lidí jde o krok, který jim přináší bezesné noci a pocity viny, že se svých drahých, kteří se o ně celý život starali, chtějí zbavit. S kritikou se často setkávají i vně světa, ve kterém žijí. Příbuzní, přátelé a další na ně totiž často skutečně pohlíží skrz prsty, aniž by znali všechny souvislosti s tím spojené. Ono je však lehčí soudit, než se v podobné situaci nacházet.
Proč dáváme staré lidi do pečovatelských domů
Většina z nás vyrůstala v představě, že rodina má držet pohromadě. To je sice pravda, je ale třeba si uvědomit, že každý má právo na vlastní život. Ano, zní to možná sobecky, ale přesně tak to je. V letadle také musíte kyslíkovou masku nasadit nejprve sami sobě, abyste byli schopni pomoci lidem kolem vás. To se týká i pečovatelských domů a péče o své nejbližší. Abyste lásku a radost mohli šířit mezi ně, musíte je nejprve cítit a žít sami.
Dříve, kdy lidé více času trávili pospolu, to tak náročné nebylo. Dnes ale žijeme ve zcela jiné době. Realita dneška je jiná a není čas malovat si svět kolem sebe na růžovo. Každý člověk by si měl přiznat, zdali je, či není schopný se o své příbuzné postarat.
Ne každý starý člověk je navíc schopný žít sám doma. Někteří vyžadují nepřetržitou péči, odborný dohled nebo specifické léky. Jiní se doma mohou cítit osamělí a v prostředí pečovatelského domu najdou společnost, bezpečí a pravidelný režim. A i když se o tom často nemluví, někdy je rozhodnutí rodiny motivováno také dlouhodobě narušenými vztahy nebo bolestivou minulostí.
Hlavním důvodem je strach
Hlavním důvodem, proč lidé volí pečovatelské domy, je strach o své blízké. „Vezměte si situaci, že takoví lidé už nejsou plně pohybliví a hlava už jim bohužel neslouží jako dřív. Nechat je doma samotné, je tak často o riziku, že se zraní nebo se stane jiná nepříjemná událost. Navíc ne každý se starým člověkem může zůstat doma, ne každému to pracovní doba dovolí. Starat se o člověka, který trpí určitou formou demence, pohybovými obtížemi nebo jinými chronickými problémy, je také fyzicky i psychicky náročná,“ uvedla lékařka a odbornice na geriatrickou péči, Jacinta Borilovic.
Dospělé děti se také často ocitají v situaci, kdy se starají o své vlastní potomky a zároveň o stárnoucí rodiče. To vede k vyčerpání, frustraci a někdy i zdravotním problémům. Dalším důvodem je bezpečí. Starší lidé jsou náchylnější k pádům a zraněním, jsou také více zapomětliví nebo se špatně orientují. Je potřeba, aby na ně 24/7 někdo dohlížel. V pečovatelských domech by měli dostat péči, kterou jim doma nejste schopni zajistit.

Nechtějí být na obtíž
Někdy za umístěním člověka do pečovatelského domu stojí vlastně on sám. Stárnoucí lidé si víc než kdokoliv uvědomují, že sami už to nezvládnou. Takoví lidé pak nechtějí být nikomu na obtíž. Sami si řeknou, že raději půjdou do zařízení, kde nebudou cítit, že někoho přetěžují a kde zároveň, byť za pomoci druhých, budou stále soběstačnými lidmi. V prostředí, kde budou mezi svými vrstevníky, se kterými sdílejí podobné životní zkušenosti.
Pro mnohé je to prostředí, ve kterém se necítí sami, protože vidí kolem sebe lidi, kteří prožívají něco podobného.
K umístění člověka do pečovatelské péče ale může dojít také z důvodu nedobrých rodinných vztahů. Jsou samozřejmě děti, které se starat nechtějí a které odmítají na tomto procesu jakoukoliv účast. „Pro takové lidi je pak snazší umístit svého rodiče kamsi do domova seniorů a zbavit se tak jakékoliv zátěže s jeho péči spojenou. V takovém případě si každý nese své svědomí sám,“ dodala Borilovic. Na druhou stranu existují i situace, kdy jde o důsledek nezdravých rodinných vztahů. Někdy se děti s rodiči nikdy nesblížily, v dětství zažily bolest nebo napětí a nyní v dospělosti už nemají kapacitu k obnově vztahů. Umístění do pečovatelského domu může být v takových případech snaha o zachování alespoň minimálního kontaktu bez těžkých konfliktů.
„Můj syn se ke mně vrátil a já jsem tím ztratila svůj klid,“ je smutná Tereza
Galerie: Proč odkládáme staré lidi do pečovatelských domů
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje dcera není dobrým vzorem pro své děti. Pije, kouří a mluví sprostě,” neví si rady Jaroslava

“Otec od nás odešel, teď mě chce vídat spolu s mou rodinou,” je v šoku Hanka

“Líbí se mi manželův kamarád. Až tak moc, že nevím, jak to zastavit,” je nešťastná Jana

“Manžel mi uspal mého milovaného psa, nevím, jak to zvládnout,” píše Zuzana. Radí psycholog Pavel Pařízek

“Můj otec mě a mámu opustil. Teď škemrá, aby ho vzala zpátky. A ona chce!” Nechápe Adéla

“Musela jsem odejít z práce, všichni měli problém s mou orientací,” je smutná Markéta

“Děti mě chtějí dát do domova, ale já tam nechci, ať se o mě postarají,” má jasno Jindra

“Moje dcery se o mě nechtějí starat a hádají se o to, co se mnou dál,” je smutný Aleš

“Zemřel mi manžel a moje děti už plánují a hádají se, jak si rozdělí dědictví,” pláče Dorka










