Příběh ze života: "Manžel mě považuje za blázna jen proto, že užívám antidepresiva," svěřuje se Pavla

Před rokem jsem tragicky přišla o maminku. Její smrt mě tak zasáhla, že jsem začala trpět úzkostmi. Moje obvodní doktorka mě poslala na psychiatrii, kam se mi ze začátku moc nechtělo, ale toužila jsem, aby se mi ulevilo. Protože to, co jsem zažívala, nepřeji nejhoršímu nepříteli. Lékařka mi předepsala antidepresiva, která užívám posledního půl roku. Mým cílem je přestat postupně léky užívat, zatím mi však pomáhají normálně fungovat. Kamenem úrazu je můj manžel, který místo aby mi pomohl, začal mi moje potíže vyčítat. Nejvíce mu vadí, že se léčím na psychiatrii a užívám antidepresiva. Jak jsem pochopila, stydí se za mě.

Větší ponížení jsem nezažila

Postupně to vygradovalo tak, že mi začal vyčítat, že jsem magor a blázen, když musím chodit na psychiatrii. Vyčítá mi každou maličkost. Stačí, když udělám něco, co není podle jeho představ a hned mi předhazuje, že je to kvůli tomu, že jsem cvok. Vůbec jsem nepochopila, proč je takový. Náš vztah bohužel úplně ochladnul a nakonec se odstěhoval z ložnice. Vysvětlil to tak, že mu není dobře, když spí vedle blázna. Co kdybych mu prý ve spánku něco udělala. Nedávno jsme byli na návštěvě u přátel, kde jsem pomáhala kamarádce krájet zeleninu. Když jsem vzala do ruky nůž, hlasitě na celé kolo řekl: "Ten nůže jí vezměte, je magor, tak ať někomu něco neudělá. Radši by měla být v Bohnicích." Větší ponížení jsem nezažila. Byla jsem šokovaná a naši přátelé rovněž. Po tomhle divadle se samozřejmě všem svěřil, jaký je chudák. Vykreslil mě jako vyšinutou maniačku, která je schopná čehokoliv. Přitom jen beru antidepresiva! Vše jsem známým vysvětlila a za manželův výstup se omluvila. To byla poslední kapka. Odstěhovala jsem se do bytu po mamince a chci se rozvést. Nevím, zda dělám dobře? Asi ho mám stále ráda a doufám, že se ještě změní, až léky přestanu užívat. 

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Pavla se ocitla v situaci, která bolestně zasahuje do jejího duševního zdraví a vztahů. Po tragické ztrátě matky zažila Pavlína intenzivní období smutku a úzkosti, což je přirozená reakce na tak významnou ztrátu. Její rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc a podstoupit léčbu ukazuje na odvahu čelit svým emocím a snahu o návrat k rovnováze a kontrole nad svým životem. Antidepresiva a terapie jsou nástroji, které jí v tomto procesu pomáhají, a její cíl překonat tuto fázi života je známkou odhodlání. Reakce manžela, který její duševní stav ponižuje a stigmatizuje, je zdrojem dalšího utrpení. Stigma spojené s duševním zdravím je bohužel stále přítomné ve společnosti a Pavlin manžel se zdá být jeho projevem. Jeho chování neodráží skutečnou povahu duševního zdraví nebo hodnotu Pavlíny jako člověka. Přestože je těžké čelit nepochopení a odsudku ze strany partnera, je důležité, aby Pavla dále pečovala o své duševní zdraví a hledala prostředí, které ji podporuje. Pavlino rozhodnutí se rozvést a odstěhovat do bytu, který jí zanechala matka, ukazuje na její sílu a odhodlání postarat se o své vlastní blaho. V těchto chvílích je klíčové, aby zůstala v kontaktu s lidmi, kteří ji podporují, ať už jsou to přátelé, rodina, nebo profesionálové v oblasti duševního zdraví. Její cesta může být obtížná, ale je také cestou k soběstačnosti a sebeúctě.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.