“Mami, víme, že ti táta chybí, ale nemůžeme s tebou být pořád,” píše své mamince Marcela. Maminka po manželově smrti nemůže být sama

Paní Marcela (51 let) se to snaží chápat. Také prožívá ztrátu svého otce, není to jednoduché ani pro ni. Snaží se spolu s bratrem být své mamince oporou. Bohužel nemohou jí věnovat všechen čas, který mají. Kromě svých pracovních povinností mají také rodiny a další závazky. Své mamince se to snaží vysvětlit, ale marně. Proto Marcela píše mamince dopis, kde jí chce v klidu vysvětlit vše, co cítí.

Mami,

je to pro všechny moc těžké. Víme s bráchou, že ti táta moc chybí. Chybí i nám, to si nemysli. Je to už rok, ale pořád na něj myslím a občas se přistihnu, že mu chci zavolat a něco mu říct. Vždy jsem obdivovala, jaký byl tvůj vztah s tátou. Byli jste vzoroví rodiče a skvělí partneři. Poznali jste se, když vám bylo osmnáct a byli jste spolu celý život. Prožili jste si dobré i špatné, vychovali mě a bráchu a myslím, že velmi dobře. Táta byl ten činorodý, neustále něco vymýšlel, pořídili jste si starou chalupu a on ji svépomocí opravil a udělal obyvatelnou. Trávili jsme tam prázdniny, mám tam dodnes známé. Pak ale táta zemřel a pro všechny to byl a stále je šok. Nečekali jsme to, nikdo. Bolest to byla strašná. A stále je, ale je potřeba se s tím vyrovnat.

Mohlo by se vám líbit

“Mami, vím že chceš, abych se o tebe starala, ale já nechci,” píše v dopise Nela. Děti nemá, ale ví, že by to nezvládla

Péče o tebe

S bráchou jsme se snažili, abys nijak nestrádala. My jsme s mužem zařizovali lékaře, banky a různé pochůzky, kam jsme tě vozili, brácha zajišťoval nákupy a podobné věci. Snažila jsem se s tebou být v kontaktu prakticky pořád, ale ty sis na to zvykla. A začala jsi organizovat život nejen bráchovi, ale také mě. Musíme skákat, jak ty pískáš. Voláš mi několikrát denně do práce, když se nestihnu odpoledne stavit, hned jsi dotčená, zraněná, vztahovačná a citově mě vydíráš. „Jsem už stará no, brzo umřu, půjdu za tátou a nebudeš za mnou muset chodit,“ často říkáváš a já pak mám nepříjemný pocit. 

Musíme jezdit na chalupu

Lpíš na tom, že musíme jezdit víkend co víkend na chalupu a tam s tebou být. Chápu, že jsou tam tvé vzpomínky, já jich tam mám taky hodně, ale nejde to každý víkend. Máme své plány, chci občas trávit čas jen s dětmi, manželem nebo jen tak sama. Potřebuji si doma uklidit, uvařit. Nemám jednoduchou práci, často přicházím domů až večer a nestíhám pečovat o domácnost přes týden, takže víkend někdy potřebuji jednoduše k úklidu. Když řeknu, že na chalupu tentokrát nepojedeme, je z toho oheň na střeše.

Mohlo by se vám líbit

“Maminko, chci se o tebe starat, ale ty volíš jít do domova. Nechápu to,” je smutná Lenka

Máme svůj život

Víme, že je to pro tebe těžké, byli jste s tátou spolu každý den, neudělali bez sebe snad ani krok. Teď máš v životě prázdno a chybí ti, ale my ti ho nemůžeme nahradit. Nemůžeme s tebou být každý den a každý víkend. Máme své životy, rodiny. Brácha má firmu, musí se otáčet a někdy prostě dělá faktury o víkendu. Já mám taky svou práci a už mi není třicet, nestíhám nebo jednoduše chci déle spát, mít klid a třeba si odpoledne pustit doma film. Mami, prosím, nemůžeš nás dirigovat a hlavně nás nemůžeš citově vydírat, když s tebou nestrávíme víkend. Máme tě rádi, pomůžeme ti, ale vše má své meze.

S láskou

Marcela

Paní Marcela není v jednoduché situaci. Před rokem jí zemřel tatínek a její maminka zůstala sama. Snaží se spolu s bratrem o ni pečovat, ale máma si na to zvykla. A vyžaduje neustálou pozornost. Jak tuto situaci řešit? Co má paní Marcela dělat? Jak byste situaci řešili vy?

Přečtěte si také dopis pana Jaroslava, který chce nakládat se svými financemi, jak sám uzná za vhodné. Děti mu do toho rozhodně nebudou mluvit!

Galerie: Marcela (51 let): Mami, víme, že ti táta chybí, ale nemůžeme s tebou být pořád!

3 fotky 4 fotky