“Manžel mě nutí, abych se postarala o jeho mámu. Nechci to!” Paní Andrea má jasno. Tchyni obdivovala, ale starat se o ni nehodlá

Paní Andrea (54 let) řeší dilema. Nechce se starat o svou tchyni. Obdivovala ji, protože se nikdy nesnažila synovi motat do jejich manželství, nebyla to ta klasická "zlá" tchyně, o kterých se píše. Přesto Andrea nemá zájem odejít z práce a starat se o ni, jak to vymyslel manžel paní Andrey. Je to jeho máma, tak ať se o ni stará sám.

Manžel mě nutí, abych se postarala o jeho mámu

Manželovu maminku mám moc ráda. Je hodná, milá. Když před deseti lety ztratila manžela, nezanevřela na život a neupnula se na nás. Řekla si, že bude v životě ještě aktivní. Chodí s kamarádkami do kina, divadla a neustále navštěvuje nějaké ty různé akademie třetího věku a učí se novým věcem. Já ji za to strašně moc obdivuji a jednou bych chtěla mít stejnou vitalitu jako ona. Díky jejím aktivitám si tchyně našla spoustu nových známých a my jsme oba s manželem moc rádi. Jenže poslední dva roky viditelně chřadne, věk se už projevuje. Myslíme si, že brzy bude potřebovat pomoc. Naší pomoc. Respektive, podle manžela tu mojí pomoc.

Budeš se starat ty

Když jsme se o tom bavili, vyrukoval s překvapivým záměrem. Prý o tom přemýšlel a bude nejlepší, když se o jeho mámu postaráme my. Teda já. Nastěhujeme se k ní do domu, já přestanu pracovat nebo budu chodit do práce na zkrácený úvazek, abych měla na mámu čas. On bude vydělávat a postará se, aby nám nic nechybělo. Když jsem mu na to odpověděla, že se nemíním o jeho mámu starat, protože nejsem pečovatelka, byl v šoku.

Asi nepočítal s tím, že můžu vůbec tuhle nabídku odmítnout. Nechci se starat o jeho mámu, nejsem pečovatelka!! Mám svou práci, svůj život. Těším se na vnoučata a život s nimi, nebudu vozit jeho mámu, i když jí mám ráda, k lékařům, později ji třeba přebalovat. Jsem hrozná? Nemyslím si, že je špatné nechat pomoc na odbornících... 

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

V případě Andrey se setkáváme s citlivou situací změny rolí v rodině, kdy se postupně dostává do pozice potenciální neformální pečovatelky o tchyni. Základním problémem zde ale není ani tak otázka ochoty pečovat, jako spíše způsob, jakým tato změna rolí probíhá, a to především absence společné diskuse o budoucím uspořádání péče. Vidíme, že manžel již má jasnou představu o budoucím uspořádání, aniž by toto řešení předem prodiskutoval jak s manželkou, tak se svou matkou. Tento jeho přístup již začal narušovat dobře fungující rodinné vztahy. V této situaci je nutné, aby se celá rodina (včetně tchyně) sešla a otevřeně prodiskutovala různé možnosti péče.

Ta může mít různé formy - od občasné výpomoci s nákupy či doprovodu k lékaři až po intenzivní každodenní péči. Není nutné, aby veškerá zodpovědnost spočívala na jediném člověku. Naopak je vhodné zvážit zapojení všech členů rodiny podle jejich možností a schopností. Výsledné řešení může být kombinací rodinné péče a profesionální pomoci. Zatímco někdo může pomáhat s praktickými záležitostmi, jiný může přispívat finančně na zajištění profesionální pečovatelské služby. Důležité je, aby výsledné řešení bylo přijatelné pro všechny zúčastněné a aby nikdo nebyl postaven před hotovou věc.

Jak se má paní Andrea k situaci postavit? Vyhovět manželovi a starat se o tchyni nebo si stát na svém a nenechat se ovlivnit? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Ilony, která svého manžela miluje, ale občas si dopřeje bokovku.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.