Kultovní rodinné domy, známé jako „šumperáky,“ byly v době socialismu považovány za luxusní, i když architektonicky sporné. Jejich praktičnost a funkční interiér však zajistily, že se staly hitem, který přetrval až do současnosti.
Šumperák se nazýval také „kultovní dům socialismu“. Byly to rodinné domy, které se těšily velké popularitě zejména v 70. a 80. letech 20. století. Přestože byl často kritizován pro svou vzhledovou uniformitu a jednoduchost, v tehdejší době představoval symbol určitého luxusu.
Odborník architekt nebyl potřeba
Autorem návrhu byl projektant Josef Vaňek, který dům poprvé postavil na konci šedesátých let 20. století v Šumperku, i proto dostal svůj název – „šumperák.“ A co bylo na těchto domech zvláštní? Jejich stavba nevyžadovala odborníka architekta. Architektonické plány byly dostupné pro každého, byly praktické a jejich design odpovídal možnostem doby. Domy se totiž tehdy často stavěly svépomocí, což bylo velmi moderní.
Interiér byl řešen prakticky
Jako vejce vejci. Tak moc se interiéry šumperáků podobaly. Obytné místnosti byly situované v horním patře, v přízemí pak bylo technické zázemí a garáž. Čelní stranu tvoří dominantní okno, zajišťující dostatek světla v interiéru, a vstup na široký balkon, zakončený na obou stranách typickými šikminami s kruhovými průzory. Celkový návrh domu zohledňoval praktické potřeby rodin, například oddělení obytné a technické zóny. I když šumperáky nevynikaly estetickými kvalitami, jejich interiér byl pro rodinný život velmi dobře uzpůsoben.
Oblíbené, protože praktické
Interiérové řešení šumperáků bylo překvapivě efektivní. Do patra se vstupovalo schodištěm do předsíně, ze které se dalo dostat do všech místností v patře. Obývací pokoj a ložnice byly situované na stranu s balkónem. Kuchyňka byla menší, s oddělenou spíží a jídelnou, prostor často propojovalo široké podávací okénko. V patře byla ještě koupelna, samostatná toaleta a dětský pokoj.
Symbol komunistického nevkusu
Šumperák byl často označován za symbol komunistického nevkusu. Jeho modernistický vzhled byl podle mnohých jednotvárný a opakoval se po celé zemi bez větších inovací. Kritici domu často tvrdili, že postrádá jakoukoliv individualitu a je příkladem unifikované socialistické architektury, kde estetika hrála až druhotnou roli. I přes tuto kritiku si šumperáky získaly oblibu zejména díky své praktičnosti a možnosti postavit rodinný dům bez složitých povolení nebo nutnosti přítomnosti architekta. Dům se dal prý postavit s pomocí jednoho zedníka a dvou pomocníků za pouhé dva měsíce, náklady se vešly do sto padesáti tisíc. Není divu, že po celé zemi jich vyrostlo na dvacet tisíc.
Jak je vidíme dnes
Navzdory tomu, že mnoho šumperáků bylo v průběhu let přestavěno či zbouráno, mnohé z nich se dochovaly až do dnešní doby. I když se po revoluci stavět přestaly, jejich odkaz v české architektuře je stále přítomný, a to zejména jako symbol doby, kdy vlastní rodinný dům byl snem mnoha rodin. Pro mnohé je šumperák připomínkou minulosti, která sice měla své nedostatky, ale také přinesla rodinám dostupné a praktické bydlení. Jedinečnou stavbu můžete čas od času koupit, dnes ale počítejte s pořizovací cenou startující na pěti milionech.
Šumperák, ačkoliv byl často kritizován za svůj vzhled, nabízel dostupné a praktické řešení bydlení pro rodiny v socialistické éře. I dnes, po několika desetiletích, jeho jednoduchost a funkčnost zůstává aktuální. Domy, které přežily do současnosti, jsou nejen památkou na minulost, ale i důkazem, že účelnost a praktičnost mohou přetrvat i navzdory estetickým nedostatkům.
Šumperáky čas od času najdete i v nabídce realitních kanceláří. Vybrali byste si z aktuální nabídky v naší galerii?
Retro kvíz: Vzpomenete si, jak se žilo za socialismu? Otestujte svou paměť
Galerie: Socialistický luxus: Ohavný šumperák byl vizitkou bohatých. Praktické “krabice” stojí dodnes
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Tchyně volá mému manželovi několikrát denně a musí jí to vždycky zvednout,” je naštvaná Helena. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek

„Těšil jsem se, že budeme v důchodu konečně víc spolu s manželkou, místo toho si připadám zbytečný,“ přiznává Milan

„Ze smrti mého manžela mě obviňuje vlastní dcera,” je zlomená Anna. Jak reagovat, radí psycholog Pavel Pařízek

„Myslela jsem si, že si se snachou rozumíme, ale pak jsem zjistila, co o mně říká za mými zády,“ je smutná Marcela

„Myslela jsem si, že jsme si se sestrou konečně našly cestu k sobě, ale ona si naše hovory upravuje podle sebe,“ je smutná Petra

“Rodiče mi pořád vyčítají krach mého manželství i to, že musím bydlet s nimi,” je naštvaná Vlaďka

“Naši sousedé mají pořád s něčím problém. Jejich posledním terčem jsme my,” je v šoku Klára

“Moje dcera nechce odejít z domu a já netuším, co dál,” je zoufalá Soňa

Pamatujete si na socialistické šumperáky: Rodinné domy minulého režimu nepotřebovaly architekta, autorem byl zedník












