“Nechápu, jak se to mohlo stát zrovna mě, můj syn je na kluky,” je na pokraji sil Věra. Co dělat, radí Pavel Pařízek

Paní Věra (63) prožila většinu života v přesvědčení, že svou rodinu vychovala správně a podle hodnot, kterým sama věří. O to větší šok pro ni bylo, když se dozvěděla něco, co nezapadá do její představy o „normálním“ životě. Teď se potýká nejen s vlastním vnitřním konfliktem, ale i s obavami z reakcí okolí.

Co jsem komu udělala, můj syn je gay

Když mi to řekl, měla jsem pocit, že jsem se přeslechla. Že to není možné. Vždyť je to můj syn. Vychovala jsem ho, dala jsem mu všechno, co jsem mohla. Nikdy mu nic nechybělo. A teď mi řekne něco takového. Mami jsem gay. Jak by mi oznámil, že dneska je pondělí. Já tomu nerozumím. Pořád si to v hlavě přehrávám a hledám, kde jsem udělala chybu. Co jsem zanedbala. Jestli jsem byla moc přísná, nebo naopak moc hodná.

Lidi říkají, že za to žádní rodiče nemůžou, ale jak tomu mám věřit, když se to děje zrovna mně? Mám strach vyjít ven. Bojím se, že se mi budou smát, že si budou šeptat za mými zády. V malé vsi se všechno rychle rozkřikne. A já najednou nevím, jak se na ty lidi podívat. Jak se postavit sama sobě. Je to hrozná ostuda a ponížení.

Můj syn je divný

On mi říká, že je pořád stejný. Že se nic nezměnilo. Ale pro mě se změnilo všechno. Nedokážu to přijmout, i když bych asi měla. Vždyť je to moje dítě. Jenže ve mně se pere tolik pocitů, že nevím, co s nimi. Zlobím se, stydím se, bojím se. A zároveň mě bolí, když vidím, jak se na mě dívá, jako bych ho zklamala já. Vždyť on zklamal mě! Tohle normální slušní lidi nedělají!! Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu řešit zrovna tohle. Že budu vysvětlovat sama sobě, že můj syn je „jiný“. Chtěla jsem hezká vnoučata, hezkou snachu, která by na mě byla milá, vodila ke mě vnoučátka a já bych o ně pečovala, vařila jim, pekla a starala se. Jenže tohle všechno je teď pasé, nikdy se to nestane. Jak se s tím mám vyrovnat? Jak to přijmout, aniž bych měla pocit, že se mi rozpadl celý svět – co byste dělali na mém místě?

Mohlo by se vám líbit

“Moje dcera chce být synem, ale já netuším, jak na to reagovat,” je zoufalá Margita

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Věřina situace je v jádru střetem mezi obrazem, který si rodič desítky let budoval o budoucnosti svého dítěte, a skutečností, která tento obraz náhle mění. Rodič si během výchovy nevědomě vytváří scénář života svého dítěte a začne ho vnímat jako něco, na co má nárok. Když realita scénář naruší, dostaví se reakce podobná truchlení, protože rodič ztrácí něco, co sice nikdy neexistovalo jinde než v jeho představách, ale co pro něj bylo zcela reálné. Věřina bolest je autentická, ale její zdroj neleží tam, kam ho umisťuje. Nebolí ji to, čím syn je, ale to, že přišla o budoucnost, kterou si naplánovala. Věra opakovaně mluví o ostudě a ponížení a říká, že slušní lidé tohle nedělají. Její reakce však není jen rodičovským zklamáním, je hluboce formována anticipovanou reakcí okolí. V malé obci, kde člověk žije pod neustálým sociálním dohledem, může být strach ze stigmatu silnější než vlastní úsudek. Věra tak nemá ani prostor zjistit, co si o synově orientaci skutečně myslí ona sama. Její stud není důsledkem vlastního morálního přesvědčení, ale předjímaného odsouzení druhých, a to je podstatný rozdíl.

Druhým výrazným motivem je přesvědčení, že syn svou orientací zklamal právě ji. Že ona dávala a obětovala se, a on ji za to odměnil něčím nechtěným. Tato logika vychází z představy výchovy jako investice, která zakládá nárok na určitý výsledek. Jenže výchova žádný konkrétní výsledek negarantuje. Syn se nestal homosexuálem proto, aby matku ranil, a hledání chyby ve vlastní výchově je slepá ulička, protože žádná taková chyba neexistuje. Prakticky je třeba oddělit tři věci, které se Věře slily do jedné. Smutek nad nenaplněnými představami o budoucnosti si zaslouží prožít. Strach z reakce okolí je pochopitelný, ale názor sousedů nemá právo určovat vztah mezi matkou a synem. A samotný vztah k synovi závisí na tom, zda Věra dokáže odlišit svůj smutek od synovy hodnoty jako člověka. Syn jí neudělal nic špatného. Řekl jí pravdu o sobě, což vyžadovalo odvahu a svědčí o důvěře. Bylo by škoda tu důvěru zmařit.

Mohlo by se vám líbit

“Mami, jsem lesbička. Dcera odpálila časovanou bombu a my s manželem nevíme, co s tím,” zoufá si Dana nad dceřinou zprávou

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Jak se má paní Věra smířit s tím, co jí svěřil její syn? Je důležité mu dát podporu a pochopit, co všechno se děje. A jak se má ona sama srovnat s tím, že je syn gay? Přečtěte si také příběh paní Olgy, která nabídla synovi se snachou dočasné bydlení, ale obrátilo se to proti ní.