Máte pocit, že se váš život točí v nekonečném kruhu stereotypu a vaše tvořivost zůstala zamčená někde hluboko v šuplíku s nápisem „nemám čas“? Možná stačí jen zvednout hlavu od displeje telefonu a skutečně se podívat kolem sebe. V dalším díle našeho seriálu o kreativitě s Jitkou Štádlerovou se ponoříme do samotné DNA tvůrčího procesu.
Dneska zjistíme, že největší tajemství inovátorů a umělců nespočívá v nadpřirozeném talentu, ale v prosté, leč hluboké schopnosti pozorovat detaily, které ostatní přehlížejí. Připravte se na to, že vaše příští cesta do práce už nikdy nebude stejná.
DNA kreativity začíná u vašich očí
Možná se ptáte, co má společného procházka městem s vaší schopností vymýšlet nové projekty nebo řešit každodenní problémy s elegancí. Odpověď je překvapivě prostá. Všechno začíná u pozorování, které je považováno za naprostý základ kreativní identity. Není to jen o pasivním přijímání obrazů, které nám proudí před očima, ale o aktivním vyhledávání nuancí. Právě pozorování nám totiž umožňuje vidět ty drobné detaily, které většina lidí v dnešním uspěchaném světě prostě mine. Ať už jde o fascinující vzory na fasádách starých domů, proměnlivé chování lidí v davu nebo hru barev, která se mění s každou hodinou dne, vše kolem nás je zdrojem inspirace.
Zkuste si někdy zahrát na turistu ve vlastním městě nebo vesnici. Představte si, že jste na daném místě úplně poprvé. Co byste si vyfotili? Kam byste zašli, kdybyste neznali zkratky a neběželi na nákup? Někdy stačí jen zvednout zrak a obdivovat panoramata nebo architektonické detaily, které běžně nevnímáme. Jitka Štádlerová ve své lekci zdůrazňuje, že právě tento posun v perspektivě je klíčový pro probuzení tvůrčího ducha.
Proč pozorování není totéž co pouhé vidění
Většinu dne trávíme na autopilota. Jdeme po ulici, vidíme auta, lidi i domy, ale málokdy si tyto informace skutečně uvědomujeme nebo si je ukládáme pro pozdější využití. Skutečné pozorování je proces soustředěné a aktivní pozornosti, během kterého vypínáme vnitřní automatické procesy, abychom shromáždili konkrétní informace. Je to rozdíl mezi tím, když se díváte na jabloň, a tím, když sledujete, jak padá jablko, a ptáte se „proč“. Ostatně právě takový moment údajně stál u zrodu Newtonova gravitačního zákona.
„Výchozím bodem tvůrčího procesu je velmi, velmi podrobné pozorování toho, co se děje nyní. Pozorování není totéž jako vidění. Například když jdeme po ulici, vidíme vše kolem sebe, ale jen zřídka hledáme něco konkrétního nebo si zaznamenáváme informace, které bychom mohli později použít. Pozorování je proces soustředěné a aktivní pozornosti, abychom mohli shromáždit konkrétní informace. Opět toho našeho autopilota vypínáme,“ říká Jitka Štádlerová. Největší inovátoři historie nebyli jen teoretici, byli to především skvělí průzkumníci. Pečlivě sledovali svět kolem sebe, vnímali nuance v chování zákazníků i v technologiích a díky tomu získávali vhledy, které vedly k převratným nápadům. Pokud se naučíte vnímat svět podrobněji, začnete automaticky rozumět hlubším souvislostem, což je živná půda pro originalitu.
Trénink pro vaše smysly: Barevný týden a lov bílých předmětů
Jak si ale tuto dovednost vytrénovat v praxi, když nás každodenní shon neustále táhne zpět k rutině? Začít můžete hned teď, přímo tam, kde sedíte. Zkuste si v duchu pojmenovat všechny bílé věci, které kolem sebe vidíte – od hrnečku přes stěnu až po detaily na propisce. Možná vás překvapí, že jich najednou uvidíte mnohem více, než kdybyste jen „koukali“ do prostoru. Skvělým příkladem je i naše paměť na obsah ledničky. Zatímco běžně si vzpomenete na deset základních potravin, ve chvíli, kdy se zaměříte výhradně na bílé věci v ní, vaše mysl začne pracovat mnohem efektivněji a odhalí položky, na které byste si dříve nevzpomněli.
Tento princip můžete rozvinout do takzvaného „barevného týdne“. V pondělí se zaměřte na všechno zelené, v úterý na červené a tak dále. Nejenže si začnete všímat věcí, které jste dříve ignorovali, ale naučíte se rozpoznávat i jemné odstíny – od trávové zelené přes olivovou až po tyrkysovou. Tímto cvičením trénujeme hned dvě věci najednou: hluboký fokus na detail i celek a zároveň schopnost vytvářet metafory a obrazná pojmenování, což je pro kreativitu nezbytné.
Hledejte příběhy v mracích i v pěně ranní kávy
Kreativita se nemusí omezovat jen na barvy a budovy. Obrovským zdrojem inspirace jsou lidé a jejich interakce. Je jedno, zda sedíte v kavárně nebo jedete tramvají, zkuste sledovat neverbální komunikaci ostatních, jejich oblečení nebo způsob, jakým se pohybují. Můžete si ve své hlavě vytvářet jejich životní příběhy a fantazírovat o tom, co právě teď prožívají. Fantazii se meze nekladou a i obyčejná jízda MHD se může změnit v lekci tvůrčího psaní.
Nezapomínejte ani na přírodu, která k nám neustále mluví prostřednictvím symbolů. Stačí se podívat na oblohu a hledat v mracích tvary fantastických zvířat nebo zkoumat, kolik stromů v sobě skrývá tváře či postavy. I ty nejmenší detaily, jako je obrazec v kávové pěně nebo v mýdlových bublinách ve vaně, mohou být objektem vašeho soustředěného zájmu.
Dlouhodobé projekty jako cesta k mistrovství
Pro ty z vás, kteří to s restartem své tvořivosti myslí opravdu vážně, existují i náročnější výzvy. Jednou z nich je projekt „365“, který milují fotografové po celém světě. Vyberete si jeden objekt – strom u domu, rybník nebo park – a ten fotíte každý den po dobu jednoho roku. Zpočátku je to snadné, úhly pohledu se nabízejí samy, ale brzy zjistíte, že jste vyčerpali běžné možnosti a musíte začít pozorovat mnohem hlouběji. „Vyberete si objekt svého zájmu a danou věc, třeba park, strom u vašeho domu nebo rybník, fotíte každý den po dobu jednoho roku. Kouzlo spočívá v tom, že prvních pár dní vždycky najdete snadno různý úhel pohledu. Tedy fotografie bude pokaždé jiná, ale poměrně brzy je vyčerpáte. A pak musíte začít mnohem více pozorovat detaily, všímat si drobností, všeho, co se změnilo,“ říká Jitka Štádlerová.
Stejně silným nástrojem je i kreslení. Když se snažíte něco přenést na papír, učíte se vnímat svět v jeho syrové podstatě a všímáte si linií a stínů, které byste při letmém pohledu nikdy nezaregistrovali. Právě tyto dovednosti – vnímat vzorce, nuance a změny v čase – jsou tím, co odděluje průměr od skutečné inovace. Příště se společně podíváme na to, jak můžeme pomocí zraku a dalších smyslů náš svět ještě více rozjasnit a bystřit. Do té doby se zkuste alespoň jednou denně zastavit a skutečně se podívat.
Kdo je Jitka Štádlerová?
Průvodkyní na této cestě vám bude žena, která se osobnímu rozvoji věnuje více než 25 let. Jitka Štádlerová je zkušená lektorka, mentorka a koučka s certifikovaným výcvikem a tisíci hodinami praxe. Je zakladatelkou úspěšných značek jako Korálky dní nebo Moje papírnictví, kde navrhuje deníky a doplňky pro ty, kteří věří v sílu papíru a tužky. Stojí také za portálem Mimo koleje, který je studnicí inspirace pro všechny, kdo chtějí vystoupit ze stereotypu. Jejími semináři prošlo přes 17 000 účastníků od vrcholového managementu až po studenty doktorského studia na Přírodovědecké fakultě UK. Specializuje se na soft skills, time management a v poslední době právě na propojení lidské kreativity s umělou inteligencí. Jitka věří, že kreativita je klíčem ke spokojenosti a plnění snů, a její nadšení je nakažlivé.
Konec převalování v posteli. Sofrologie vás naučí potlačit úzkosti a zachrání váš spánek
Nejčtenější články
Doporučujeme
Kreativita s Jitkou Štádlerovou: Buďte zase tou holčičkou, co se pořád ptá. Proč je zvědavost klíčem ke štěstí i dlouhověkosti?
