44 Kč
Život vám připraví nejednu situaci, kterou musíte řešit. Někdy vám dává velmi tvrdé a nečekané rány, kterým zprvu ani nevíte, jak se postavíte. Některé momenty jsou ale naopak velmi milé a vítané. Někdy vám osud, nebo říkejte tomu, jak chcete, pošle do života někoho, o kom nevíte, že vy vás mohl provázet životem. Ať už je situace jakákoliv, nikdy byste druhé neměli soudit. Jenže v některých případech náhoda může rozbít celou rodinu.
Paní Milada (51 let) neměla nikdy na růžích ustláno. Zamilovala se ve dvaceti a vdávala se z lásky. Prožila s manželem deset šťastných let, narodily se děti, ale ze dne na den její manžel zemřel. Zůstala sama, s dětmi, bez prostředků a s vidinou, že bude muset situaci nějak řešit. Jenže netušila, jak. A pak se objevil její švagr, který ji pomáhal, jak se dalo.
Když mi bylo 30 let, svět se mi zhroutil. Můj manžel Petr tehdy náhle zemřel, na infarkt. Žádné varování, žádné rozloučení. Zůstala jsem sama se dvěma malými dětmi a obrovským prázdným domem, ve kterém najednou všechno ztratilo smysl. Ten smutek, bezmoc a tíha odpovědnosti byly nepopsatelné. Do té tmy mi tehdy přišel pomoct jeho bratr, Martin.
Byli jsme si vždy blízcí, ale jen v mezích běžného rodinného vztahu. Často jsme se navštěvovali, bratři si byli blízcí. Najednou tu ale byl každý den. Pomáhal mi s klukama, sekal trávu, opravoval, co se porouchalo, vysvětlil klukům matiku, naučil je vázat uzly, kravatu, přivezl nákup, když jsem neměla sílu vyjít z domu. Začal mě chápat i bez slov. Když kluci brečeli po tátovi, brečel někdy s nimi. Byl nám oporou. A i když jsem si to dlouho nechtěla připustit, začal být i něčím víc.
Nevím přesně, kdy se to stalo. Možná to nebyl jeden moment, ale celá řada malých gest, tichých večerů u čaje, vděčných pohledů. Věděla jsem, že bych se neměla cítit tak, jak jsem se cítila, ale nedokázala jsem tomu poručit. A jednou v noci jsme se políbili. Všechno se tím změnilo. Nechtěl nic uspěchat, bál se, že zničíme rodinné vztahy, ale já věděla, že ho miluju. A že on miluje mě. Přesto jsme náš vztah drželi v tajnosti několik měsíců.
Jenže děti začaly něco tušit a brzy se to rozkřiklo. Jeho dcery se mnou přestaly mluvit. Vyčetly mu, že zradil mámu a že "znesvětil" památku bratra. Jeho rodiče, moji tehdejší tchyně a tchán, se mnou přerušili kontakt. Řekli mi, že jsem se otočila zády k Petrovi, že jsem si ho sotva oplakala. A moje rodina? Část stála při mně, ale většina mlčela. Někteří se mnou přestali mluvit úplně. Byla jsem znovu sama, ale tentokrát ne kvůli smrti, ale kvůli lásce. S Martinem jsme stále spolu. Já jsem se musela smířit s tím, že mě část lidí bude do smrti odsuzovat. Ale když jsme večer spolu, držíme se za ruku a díváme se, jak naši vnoučci běhají po zahradě, vím, že to, co mezi námi je, je skutečné. Věřím, že by si Petr přál, abych nebyla celý život sama. Láska je složitá, někdy bolestivá. Ale pořád je to láska.
Neudělali jste chybu v tom, že jste se zamilovala. A váš partner také. Je to signál, že mezi vámi vzniklo pevné pouto, protože jste oba ztratili někoho blízkého. Vy manžela a otce vašich dětí, vás švagr bratra. V tom, že vám tolik pomáhal, jste měla vy i vaše děti velké štěstí, rodina se očividně tolik nepodílela, jak píšete! Moje hlavní doporučení je, abyste si uvědomili a pokusili se pochopit, že váš pro rodinu nový vztah může být pro některé členy rodiny šokem. Změnilo se kvůli němu rodinné uspořádání. Je proto samozřejmé, že se některým členům rodiny nemusí líbit a že se tito lidé mohou chovat různým způsobem, zejména švagrova žena a jeho děti. Všechno chce čas.
Váš přístup je po celou dobu klíčový a je potřeba zbytek rodiny seznámit s tím, jak chcete pokračovat. Jak ale píšete, jste spolu už několik let a se zbytkem rodiny se nestýkáte. Chcete se s nimi stýkat? Chcete se pokusit vztah obnovit? To je totiž klíčové. Oba byste měli zůstat klidní, trpěliví a zaujmout chápavý přístup. Měli byste dát jasně najevo vaši stabilitu jako páru a ukázat tak, že nikdo z vaší rodiny, kterýkoli člen rodiny, včetně vašich dospělých dětí, nebude mít moc vás manipulovat a donutit vás rozbít váš vztah.
Měla byste to říct svým dětem a on by to měl říct svým, zároveň i zvlášť. Řekněte jim, že spolu žijete a plánujete spolu zůstat, že jste moc šťastní a že si oba myslíte, že je čas dát to i takto oznámit členům rodiny, aby si nemysleli, že šlo jen o chvilkovou slabost. Takové věci se stávají Nedovolte, aby vás jakékoli negativní reakce rozdělily. Nechte lidi reagovat, upřímně odpovídejte na jakékoli otázky, zachovejte klid a uklidňujte je: Všechno bude to v pořádku a vaše rodina je stabilní, i když v novém složení. Hodně zdaru.
Příběh do redakce poslala paní Mlada. S., vlastní dotazování, autorský text
