Umění kompromisu je velmi důležité a snad každý si někdy projde tím, že bude muset ustoupit ze svého názoru a ze svých potřeb. Je to přirozený vývoj a každý vztah - přátelský, rodinný i partnerský - se zakládá na dobré komunikaci a schopnosti udělat vzájemný kompromis. Když však jeden z partnerů říká striktní ne, druhý je v nepříjemné situaci.
Paní Linda (59 let) si vždy myslela, že se o svou maminku, která zůstala po předčasné smrti svého manžela sama, vždycky postará. Děti vyrostly, odešly z domu a oba s manželem měli dostatek místa nejen pro maminku paní Lindy, ale také pro manželovu maminku. Nyní však nastal čas, kdy Lindina manželka potřebuje pravidelnou pomoc. Jenže manžel je najednou proti a chce, aby se Linda o maminku starala u ní doma. V jejich společném domě, který je obrovský, ji nechce. A nedá se s ním hnout.
Maminko,
promiň mi to. Prosím tě o odpuštění, protože nevím, co mám dělat. Můj manžel tě u nás doma už nechce. Nechápu to. Vždycky jsme se bavili, že se o své rodiče postaráme a nedáme je do domova důchodců. Ani jednomu se nám to nelíbilo. A teď? Přišla ta doba, kdy potřebuješ mou pomoc, já jsem se připravovala na to, že budu pracovat na půl úvazku a postarám se o tebe. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to může být jinak. Že můj vlastní manžel se proti mě postaví a řekne, že tě u nás doma nechce.
Potřebuješ pomoc a za to všechno, co jsi pro mě v životě udělala, ti to dlužím. Nikdy ses ani slovem nezmínila, ale já jsem to brala jako jasnou věc. Vždycky jsem o tom mluvila a ty ses jen usmívala. A teď ti musím říct, že k nám domu se nenastěhuješ. I když máme doma spoustu místa, i když to bylo jasné, že se o rodiče budeme starat, i když jsme o tom s manželem mnohokrát mluvili. Prý ti mám chodit vařit a prát k tobě domů. Copak nechápe, že nemůžeš být sama? Zlobí tě nohy a co kdybys někde spadla nebo se ti udělalo špatně? Co pak?
Dům s pečovatelskou službou
Když mi řekl, že máš jít do domova důchodců, málem to se mnou seklo. Hrozně jsme se tehdy pohádali, řekli si věci, které nejsou vůbec hezké. Řekl, že u nás nebude žádný důchoďák a že máš jít do domova. Na to konto jsem mu já řekla, že jestli jeho matka, až bude potřebovat péči, překročí práh našeho domu, vyběhnu s ní stejně, jako on s tebou. Ať si taky jde do domova, kde se o ni budou starat jiní. Momentálně pro tebe hledám dům s pečovatelskou službou, ale pevně doufám, že nic nenajdu a ty se nastěhuješ k nám. Pořád doufám, i když už ztrácím naději.
Vůbec nevím, jak teď mám s manželem žít. Řekli jsme si ošklivé věci, on stojí pevně na svém a já jsem dokonce přemýšlela i nad rozvodem. Kdybych od něj odešla, mohla bych se o tebe starat tak, jak jsem to celý život plánovala. Vím, že to není jednoduché rozhodnutí. A taky vím, že jsme spolu prožili spoustu hezkých let, máme dvě krásné děti. Ale tohle byla rána přímo do srdce. Ublížilo mi to, a hodně. Promiň, maminko, snad mi to odpustíš, že momentálně nejsi se mnou, ale doma, kam za tebou denně chodím a někdy u tebe i přespávám. Hrozně moc mě to mrzí.
S láskou, tvá dcera Linda
Jak se podle vás zachovala paní Linda? Má respektovat přání manžela, i když se na hony liší od toho, co spolu předem domlouvali? Nebo si postavit hlavu a maminku domů i proti jeho vůli nastěhovat? Jak byste situaci řešili vy?
Přečtěte si také příběh pana Lukáše, který neví, jak svou ženu vrátit zpátky. Podlehla ezoterice a všem jejím vlivům, které se negativně podepisují na fungování rodiny.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
