
Role matky je v životě mnoha žen zásadní, ale po několika měsících nebo letech péče o dítě se těší do práce. Nemohou se většinou dočkat, až jim začne každodenní starost nejen o dítě, ale také o pracovní věci. Kromě toho je návrat do práce určitým typem socializace, kdy jste s lidmi svého věku a zájmů. Paní Leona však svou situaci vidí jinak. Doma jí je dobře a děsí se toho, až bude muset nastoupit do práce. Chce mít na svou rodinu a děti čas. Nechce chodit do zaměstnání "od do". Jak tohle řešit?
Vrátit se po mateřské do práce je snem mnoha žen. Mnoho z nich odpočítává netrpělivě dny, aby už mohly dát děti do školky a cítit se zase potřebné a plnohodnotné i v profesním životě a osobním růstu. A nemusí to být o budování kariéry. Čas strávený s dětmi je nenahraditelný, je ale potřeba zapojit i jiný druh myšlení než jen to mateřské.
To však není případ paní Leony, která se na Svět ženy obrátila s prosbou o radu a pomoc psychologa. Do práce jít nechce. Baví ji být doma, pečovat o děti a domácnost a trávit čas se svými potomky. Nechce, aby jí uteklo jejich dětství a dospívání. Co má paní Leona dělat? Navíc peníze by se jí hodily. Má tedy jít do práce a nevidět, jak její děti vyrůstají? Psycholog se snaží pomoci radou a odborným pohledem.
Nechci jít do práce
Je mi dobře doma. Vím, že jsem asi divná a jiná, ale je to tak. Líbí se mi doma, pečovat o domácnost, o děti a vůbec mít pohodou a nemuset plánovat víc než naše dny a víkendy. Vidím to na svých kamarádkách, které mají naplánovanou snad každou minutu celého dne. Končí ve čtyři, aby už ve čtyři patnáct utíkaly pro děti, pak rychle kroužek, nákup, úklid, večeře a padnou večer do postele bez energie. Tohle nechci. Nechci být vystresovaná, nervózní a těšit se jen na víkendy, které rychle utečou.
Musíš do práce
Manžel mě však nutí hledat si práci už teď, půl roku předem, protože do své staré práce se vrátit nemohu a ani nechci. Mám prý chodit po pohovorech, abych věděla, jak to chodí a funguje. Na mateřské jsem šest let, vyšlo to tak, že jsme měli obě dcery hned po sobě. Já se děsím toho, že budu muset někam nastoupit. Dcery půjdou jedna do školy, druhá do školky a nechci si ani představit, že tam budou dlouho, budou muset do družiny a čekat, až si je vyzvedneme. Chci být s nimi, tvořit, chodit na procházky a užívat si jejich dětství. To totiž uteče jako mávnutím kouzelného proutku a co pak? Nechci litovat, že něco prošvihnu jen proto, že se to ode mě očekává. Nejsem líná, ráda se zapojím, chodím občas na brigády i teď, ale nevidím smysl v tom chodit do práce každý den od rána do večera. Jsem divná?
Vyjádření psychologa Pavla Pařízka
Touha být doma s dětmi a věnovat se naplno rodině není v žádném případě divná nebo špatná, každý člověk má v tomto ohledu jiné priority a životní hodnoty. Péče o domácnost a výchova dětí je sama o sobě náročná a důležitá práce, která si zaslouží respekt a ocenění. Přání být přítomným rodičem, který má čas a energii na své děti, je legitimní a pochopitelné. Rané dětství je zásadní formativní období, které ovlivňuje budoucí vývoj a vztahy dítěte.
Je však také třeba zvážit praktické aspekty rodinného života, jako jsou finanční potřeby, kariérní perspektivy a osobní naplnění obou partnerů. Je důležité o těchto tématech otevřeně mluvit s manželem a hledat řešení, které bude vyhovovat vám oběma. Je normální cítit obavy a nejistotu před návratem do zaměstnání po dlouhé pauze. Mohlo by být užitečné postupně se připravovat, obnovovat své dovednosti a navazovat kontakty, aniž byste se musela vzdát svých současných priorit. Důležité je však postupovat tempem, které je pro vás komfortní a udržitelné.
Kdo je Pavel Pařízek
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Pomoc hledejte na www.terapie.cz.

Zajímají vás lidské osudy a příběhy? Přečtěte si tedy dopis, který napsala paní Marie svému synovi, kterého velmi dlouho neviděla a touží s ním obnovit vztah.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Děti odešly z domu a já netuším, co teď dál se životem. Přijde mi, že jsem ztratila smysl,” píše Alena. Se samotou se neumí vyrovnat

“Dostala jsem v práci výpověď. Je to už půl roku a nemůžu nic sehnat. Pro všechny jsem stará,” píše smutně paní Lída. Je jí jen přes padesát

“V práci jsem manažerka a všichni mě poslouchají, doma poslouchám na slovo manžela já,” píše Ela

„Vydělávám víc než on. A on to nezvládá. Místo vděku mě ponižuje,” píše naštvaně Ingrid

“Odešla jsem z korporátu a začala dělat to, co mě baví. Můj manžel se za mě stydí,” je smutná Nataša

“Mami, promiň, ale starat se o tebe nebudu. Nemusím a není to moje povinnost,” píše slečna Bára

“Upřednostnila jsem kariéru před výchovou dcery, ta mě teď odmítá,” je zoufalá Magdaléna

"Moje dcera opustila manžela a já se stala jeho milenkou. Jenže ona se vrátila," svěřuje se Ludmila. Co dělat, radí terapeutka Lucie Mucalová

“Maminko, odpusť mi to, ale můj muž tě u nás doma nechce,” pláče Lucie

“Manželka chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Já jsem zásadně proti” píše Ondřej. Radí psychoterapeutka Daria Vasilieva






