Respekt není samozřejmost. Psychoterapeutka vysvětluje, proč někteří kvůli stereotypům překračují hranice

Možná je dobré si říct, co některé vede k používání sexuálního násilí jako prostředku k moci. V minulosti se totiž k této formě násilí přistupovalo zcela odlišným způsobem, než je tomu dnes. 

Násilí koření hluboko v minulosti

V západní společnosti v předkřesťanském období bylo násilné jednání způsob, jak si podmanit ženu bez námluv. V jiných společnostech si musel násilník znásilněnou ženu vzít za manželku. Pokud byl ženatý, tak ho stihl trest smrti. Ve Starém zákoně bylo znásilnění ženy chápáno jako „urážka na cti rodiny“.

Jinak byla hodnocena žena ve městě – předpokládalo se, že mohla volat o pomoc, a pokud nikdo nepřispěchal, znamenalo to, že souhlasila. Pak jí byla přisuzována stejná vina jako násilníkovi a oba byli ukamenováni. Pokud ke znásilnění došlo jinde než ve městě a ona o pomoc volat nemohla, nebyla tudíž na vině, protože se neměla jak bránit.

Mohlo by se vám líbit

Znásilnění není jen paragraf. Psychoterapeutka vysvětluje, co oběti skutečně prožívají

Křesťanství ovlivnilo pohled na ženy

K úpravě postavení ženy ve společnosti došlo až s rozvojem křesťanství a důležitou roli sehrál tzv. mariánský kult, který souvisel s uctíváním Panny Marie. Až v pozdějším anglickém zvykovém právu dochází ke změně v pojetí znásilnění. Za trestný čin již byl určován třemi aspekty: použitím síly, nesouhlasem a pohlavním stykem.

Jedním z názorů, které se dochovaly až do 20. století, bylo přesvědčení, že manžel nemůže být obviněn ze znásilnění své ženy, jelikož se mu oddala v manželském slibu. Tento pohled úzce souvisel právě s nerovným postavením ženy vůči muži.

Společenské normy formují nerovnost

V případě sexuálního obtěžování jde o projev patriarchálního systému, který udržuje ženy v podřízeném postavení. Tento systém je spojen s obecnými společenskými hodnotami a očekáváními, jež určují genderové role. Dochází tak k narušení integrity jednotlivce, což představuje jednu z forem kulturního zneuznání žen jako plnohodnotných členek společnosti. Výskyt obtěžování do značné míry umožňují kulturní vzorce, které mužům přisuzují aktivní dobyvatelskou roli a ženě roli pasivního objektu touhy.

Stereotypy dopadají na muže i ženy

Avšak existuje pojem sexuální izolace, která významně ovlivňuje to, jak vnímáme sexuální vztahy mezi muži a ženami (například chování a postoje v rámci sexuálních vztahů). Muži jsou často pod tlakem společnosti, aby oddělovali sexuální projevy od svých emocionálních potřeb, jako jsou láska, cit a vášeň, což má zvýšit jejich mužnost a výkonnost. Tento tlak však může být pro muže přítěží a pro ženy představuje rizikové chování.

Naopak ženy jsou zase vnímány jako sexuální objekty. Připadá jim to v pořádku, protože jim tyto role bývají vnucovány již od dětství. A to ze strany rodičů, vzdělavatelů nebo jiných blízkých osob, které toto vidění převzaly. V důsledku toho se pak ženy často neangažují v celospolečenském systému a dění tak, jak by chtěly. Svazují je totiž tato společenská očekávání.

Dialog o stereotypech podpoří vzájemný respekt

Je důležité otevřeně mluvit o genderových stereotypech, jelikož jsou jednou z příčin nerovnosti mezi pohlavími. Otevírání těchto témat může přispět k větší rovnosti a vzájemnému respektu mezi muži a ženami.

Genderové stereotypy se objevují tím pádem i v tom, jak se k obětem znásilnění (zejména ženám) staví systém, příslušné instituce nebo společnost. I dnes mohou totiž převažovat názory, že za znásilnění si žena může sama. Tyto vzorce mohou negativně ovlivňovat chování a postoje lidí, kteří s oběťmi násilí pracují.

S tím souvisí i kvalita péče, která by měla být poskytnuta obětem znásilnění. Z výzkumu organizace ProFem vyplynulo, že 32 % žen, které zažily sexualizované násilí, nevyhledalo potřebnou zdravotní péči. Ročně se na léčbu obětí vynaloží 2,3 mld. korun. Proto je důležité zajistit dostatečné finanční prostředky na prevenci, dostupnost specializovaných služeb pro oběti, jako je například traumaterapie, a stejně tak vzdělávání osob, které přicházejí do kontaktu s oběťmi domácího násilí. 

Autorský text: Mgr. Ivana Bařinková

Mgr. Ivana Bařinková

Věnuji se práci terapeutky a lektorky. U klienta pracuji s psycho-sociálním modelem, tzn. že mě zajímá nejen klientův příběh, ale i souvislosti v jeho životě, které podmiňují vznik tíživé životní situace. Skrze tato propojení vzniká celistvý pohled na klienta a tím i jasnější cesta řešení jeho situace. V terapii využívám prvky z integrativní psychoterapie, kde dochází k propojení více psychoterapeutických přístupů a umožňuje zvolit vhodný přístup vzhledem k potřebám klienta.

Působím také na portále Terapie.cz.