Vrah z filmu Smrt stopařek Marek Perepeczko: Herec byl velmi citlivý. Trpěl těžkou trémou, Patrasovou při natáčení zranil a žil ve volném vztahu

Ačkoliv v Evropě zuřila druhá světová válka a Polsko se stalo zázemím pro ty nejhorší koncentrační tábory, děti se rodily i v této těžké době. Důkazem toho je herec Marek Perepeczko, kterého by možná české publikum vůbec nepoznalo, kdyby neztvárnil hlavní roli ve snímku Smrt stopařek. Násilnický vrah byl ve skutečnosti něžné a klidné povahy a neublížil by ani mouše.

Perepeczko prošel cestu od knížek ke kulturistice

Marek Perepeczko se narodil 3. dubna 1942 ve Varšavě a odmalička vzhlížel ke svému otci, jenž byl hrdinou Varšavského povstání. Právě on se ho od dětství snažil zocelit, a že to Marek potřeboval. Ve škole byl totiž terčem posměchu pro svoji vychrtlou postavu a bledou tvář, která vypadala, jako by doma nedostával najíst. Marek byl proto velmi plachý a útočiště nacházel ve společnosti knih. Postupem času zatoužil po studiu architektury, jeho otec ale rozhodl jinak.

Protože chtěl ze syna udělat pořádného chlapa, přihlásil ho nejprve do veslařského kroužku. Tam v sobě Marek objevil lásku ke sportu, která postupem času rostla a sílila, stejně jako on. S otcem si doma zařídili vlastní posilovnu, Marek také začal hrát basket, zkoušel bojové umění a skvěle plaval. Nejvíc si ho ale získala kulturistika a pracoval na sobě tak usilovně, že dokonce vyhrával soutěže dostal se i do médií.

Herec trpěl trémou způsobující nevolnost

Přesto se nějakou podivnou shodou náhod dostal k herectví a vystudoval Národní akademii dramatických umění Aleksandera Zelwerowicze ve Varšavě. Vzhledem k jeho vysoké a teď už i urostlé postavě se stal hvězdou téměř okamžitě, divadla se o něj přetahovala a on byl hlavním důvodem, za kterým lidé do divadla chodili. Sám Marek ale nadšení nesdílel. Na jevišti sice podával neuvěřitelné výkony, v zákulisí ale trpěl obrovskou trémou, která mu způsobovala nepříjemné migrény a třásl se strachy pokaždé, když se měl postavit před živé publikum.

Postupem času se začal věnovat i filmu, ale příliš si nepomohl. Před kamerami sice živé publikum nebylo, ale Marek byl trémista i tam, a to tak velký, že kvůli úporným migrénám dokonce skončil v nemocnici a musel dostávat injekce. Zřejmě i proto nakonec tolik rolí na kontě neměl, i když ty, ve kterých exceloval, se staly nezapomenutelnými. Možná také pro Markovo dokonalé tělo, které byl nucen téměř pokaždé před kamerami odhalovat.

Film Smrt stopařek

Psal se rok 1978, když režisér Jindřich Polák začal hledat herce pro hlavní roli v chystaném filmu Smrt stopařek, který byl inspirován skutečnými událostmi. Ať hledal, jak hledal, mezi českými herci si stále nemohl vybrat. Začal proto hledat i u sousedů a záhy narazil právě na Marka Perepeczka, který se zdál pro roli naprosto ideální. Ten roli okamžitě přijal, odložil své pracovní závazky v Polsku a přijel do Čech.

Zcela bezproblémové natáčení to s ním ale nebylo. Krom příšerné trémy, kterou trpěl i u nás, bojoval i se svojí rolí. Jelikož byl Marek od přírody navzdory své statné tělesné konstrukci něžná a plachá duše, měl problém sehrát násilné scény, kde škrtil herečky Dagmar Patrasovou a Janu Nagyovou. Až když mu Patrasová přímo na place řekla, aby se ji nebál pořádně zmáčknou, herec zabral a herečce pak na krku od jeho prstů zůstaly modřiny. Roli bezcitného násilného vraha tak nakonec Marek sehrál naprosto věrohodně a čeští diváci si ho už jednou provždy zapamatovali jako bezcitného a krutého Charváta.

Perepeczkovo divoké manželství s herečkou

Svoji budoucí ženu Agnieszku Fitkau potkal během studií na Národní akademii dramatických umění. Krásná herečka modelka a spisovatelka v jedné osobě ho okouzlila stejně jako on ji. Brzy se vzali a jejich manželství bylo velmi netradiční. Akční Agnieszka nebyla v socialistickém Polsku dlouhodobě spokojená a tak dlouho svého manžela přemlouvala, až nakonec podlehl a emigroval s ní do Austrálie. Zatímco ona si nově nabyté svobody užívala, Marek byl nešťastný. Chyběla mu rodina, přátelé, jeho země i jeho práce.

To vše vedlo k čím dál častějším hádkám s manželkou, které vyvrcholily tím, že každý bydlel ve svém domě a navštěvovali se, jen když na sebe měli náladu. Měli mezi sebou volný vztah, kterého využívala především Agnieszka, která si užívala nejrůznější románky. I přes tyto eskapády jim manželství vydrželo a to i přesto, že zůstalo bezdětné. On sice po dětech toužil, ale jeho manželka je odmítala tak dlouho, až už bylo pozdě na to si je pořídit. „Alespoň mě nebude nikdo oplakávat,“ řekl kdysi polský herec s tím, že je nakonec rád, že děti nemá.

Návrat domů

Když v roce 1989 padla železná opona i v Polsku, vrátili se s manželkou zpátky do rodné země, první roky ale pro Marka byly těžké. Patnáct let v polském showbyznysu nepůsobil, a tak se mu nedařilo navázat na pozapomenou kariéru. Nakonec se ale ledy prolomily a krom skvělých rolí, které Marek ztvárnil, se také stal uměleckým i generálním ředitelem Teatru im. Mickiewicza w Częstochowé. Po psychické stránce mu to ale příliš nepomohlo.

Svoje problémy začal řešit extrémním přejídáním a záhy se z pohledného urostlého chlapa změnil k nepoznání. S rychlým nástupem nadváhy přišly samozřejmě i zdravotní problémy a varování lékařů. Marka to ale od přejídání nezastavilo, přidal se navíc alkohol i problémy s kolegy. Herce nakonec 16. listopadu 2005 zabil masivní infarkt.

Zajímají vás osudy herců? Přečtěte si, co se stalo s dětmi ze sitcomu Chůva k pohledání.