Kvíz: Zkratkovitý svět socialismu. Pokud uhodnete všechny zkratky jako OPBH, BSP nebo RVHP, jste skuteční pamětníci doby za železnou oponou

Zkratky byly jako tajný jazyk systému. Nikdo je sice oficiálně nevyučoval, ale každý je musel znát. Byly všude, na budovách, v novinách, v televizi, na pozvánkách i v běžné konverzaci. Vypadalo to, jako kdyby se celý stát proměnil v jeden nekonečný akronymový ping-pong. Byla to v socialismu praktická věc. Když se totiž všechno plánovalo na pětiletky a každý druhý papír měl razítko s hvězdou, čas byl drahý. Místo toho, abyste vyslovovali dlouhá a často toporná jména různých úřadů, podniků, svazů a organizací, prostě jste to shrnuli do tří, maximálně čtyř písmen a kdo nevěděl, co znamenají, měl smůlu.

Zkratkovitý svět socialismu

Zkratky dávaly systému rytmus. A ten rytmus byl přísně organizovaný, jako všechno v socialismu. Byla zkratka na každé ministerstvo, každou školu, každý podnik, každé hnutí. Člověk šel ráno do práce pod hlavičkou jedné zkratky, po práci se účastnil činnosti další, večer zapnul televizi a tam mluvili lidé reprezentující další čtyři. A když někdo špatně pochopil, co je co, klidně to skončilo trapasem nebo dokonce podezřením z ideologické negramotnosti.

Jazykové zoufalství

Zkratky se ale neomezovaly jen na instituce. Všechno mělo svou značku, svou zjednodušenou tvář, jako kdyby se jazyk sám přizpůsoboval potřebám režimu, stručně, bez emocí, účelově. Čím méně jste řekli, tím více jste řekli. Jen museli všichni vědět, co přesně. Humorné bylo, že některé zkratky si byly tak podobné, že vznikaly nechtěné situace. V jedné větě jste mohli mluvit o výzkumném ústavu, a vzápětí se ocitnout u odborové organizace nebo dokonce u bezpečnostních složek a nikdo si nebyl jistý, jestli mluvíte o chemii, nebo o výslechu. Těžko říct, jestli šlo o promyšlenou strategii, nebo o prosté jazykové zoufalství, ale v praxi to znamenalo, že člověk musel být neustále ve střehu.

Zvláštní roli hrály zkratky i v běžném životě. Používaly se na školách, v zaměstnání i ve volném čase. Děti se je učily dřív, než se uměly pořádně číst, protože bez nich prostě nemohly fungovat. Na vývěskách visely zkratky různých organizací mládeže, na nástěnkách se psalo o tom, jak se plní úkoly podle plánů jiných zkratek, a když někdo neplnil, měl problém a další zkratku k vyřešení.

Zkratky terčem tajných vtipů

Zkratky měly v socialismu zvláštní moc. Často znázorňovaly nejen instituci, ale i postavení, autoritu a nepsaný řád. Kdo měl vizitku se zkratkou, byl někdo. Někdy se tyto zkratky používaly i ironicky, lidé si z nich dělali legraci, tvořili z nich nové a nesmyslné kombinace, které se říkaly polohlasem v kuchyni nebo u piva. Ale nahlas a oficiálně platily ty správné a jejich respekt se neporušoval.

Dnes se k mnoha těmto zkratkám už nikdo nehlásí, ale v paměti mnohých z nás zůstaly nesmazatelně vryté. Ať už jako připomínka absurdity, nebo jako důkaz toho, jak moc lze jazyk ohnout, když ho potřebujete natlačit do formátu ideologie.

Chcete si otestovat víc svých znalostí z dob socialismu? Vyzkoušejte si, jak dobře znáte slova z té doby.