Kvíz: Co jste mohli koupit jen v Tuzexu a co o této "značce" víte? Otestujte si znalosti o devizovém ráji socialismu

Ještě dnes řada lidí s nostalgií vzpomíná na zvláštní obchod, kam se běžně nesmělo s korunami v kapse. Tuzex, oficiálně „Tuzemský export“, byl během normalizace a později až do počátku devadesátých let místem, kde se směňovala bída všedního dne za západní sen. Ale jen pro vyvolené. Čekalo se, postávalo, smlouvalo, a když už bony byly, nezbývalo než doufat, že zrovna dorazila zásilka džínsů Levi’s nebo švýcarské čokolády. Jak moc toho víte o zboží, které se tehdy považovalo za „luxusní podpultovku“?

V době, kdy byly obchody plné poloprázdných regálů a fronty před masnou na několik hodin, existoval v Československu ostrov luxusu, do něhož obyčejní lidé mohli jen nahlédnout. Tuzex. Nešlo o obyčejný obchod, ale o výkladní skříň Západu, kam jste s běžnou měnou nepochodili. Platilo se tu „bonama“, a kdo je měl, ten byl král. V Tuzexu se snilo, závidělo i kšeftovalo.

Tuzex jako iluze hojnosti v šedém světě

Založen byl v roce 1957 jako „Tuzemský exportní podnik“ a jeho primárním účelem bylo získávat do státní kasy devizy,  tedy cizí měny, kterými běžný občan vůbec nedisponoval. Tuzex měl prodávat zboží výhradně těm, kdo pracovali v zahraničí, měli příbuzné v exilu nebo získali valuty legální cestou. Realita byla jiná. Rychle se rozrostl černý trh s „bonama“, na němž se nakupovalo v temných koutech nádraží nebo přes známé s „dobrým přístupem“.

V dobách hlubokého socialismu to byl právě Tuzex, kde člověk poprvé zahlédl západní módní značky, kvalitní elektronikou nebo třeba švýcarské čokolády. Návštěva Tuzexu byla zážitkem, protože nešlo jen o nákup, ale o okno do jiného světa. Nákup v Tuzexu nebyl nutnost, byl to rituál a důkaz společenské prestiže. Kdo nosil džínsy Levi’s, tričko Adidas nebo žvýkal Wrigley’s, dával jasně najevo, že „má známosti“ nebo strýce v NSR.

Bony jako stínová měna

V Tuzexu se platilo výhradně bony, tedy zvláštní formou poukázek, které jste sice dostali za dolary, marky nebo franky, ale na ulici se s nimi obchodovalo neoficiálně. Oficiální kurz byl výsměchem, a tak se bony na černém trhu prodávaly za několikanásobek své hodnoty. V roce 1988 například stála jedna bona 5 Kčs, ale na ulici jste ji pořídili klidně i za 30 Kčs. Sběratelé těchto poukázek je dnes považují za relikvie doby.

"Díky tomuto systému se Tuzex stal nejen obchodem, ale také nástrojem diskrétní společenské hierarchie. Mladí kluci toužili po teniskách Adidas, dívky po voňavce Impulse, dospělí po whisky Johnnie Walker a otcové rodin po kazetovém přehrávači Sharp. Tuzex nabízel zboží, které bylo jinde v ČSSR buď zcela nedostupné, nebo jen „pod pultem“ a ještě za výrazně vyšší cenu," vzpomíná na dobu svého dětství Milena Krátká,dnes učitelka na základní škole.

Symbol úpadku i svobody

Zboží z Tuzexu bylo často spojováno s jakousi skrytou rebelií, protože kdo měl něco „tuzexového“, porušoval pravidla systému, ale zároveň dokazoval, že je schopen „obstát“ i v systému, který mu házel klacky pod nohy. Tuzex tedy nebyl jen obchodní síť, byl to kulturní fenomén. Po roce 1989 sice Tuzex ještě nějakou dobu fungoval, ale jeho smysl se ztratil. Lidé najednou mohli svobodně cestovat a nakupovat, co chtěli. Bony ztratily hodnotu a samotné obchody se proměnily v relikt doby. Definitivně byl Tuzex zrušen v roce 1992.

Přesto se k němu mnozí vracejí ve vzpomínkách – jako k místu, kde poprvé přivoněli k životu, který byl jinde samozřejmý, ale u nás vzácný. A kdo ví, možná ještě někde v šuplíku najdete svou první tuzexovou mikinu nebo plechovku Coca-Coly s československým štítkem.

Tak teď už hurá na kvíz!

Baví vás doby dávno minulé? Pak zkuste náš retro fotokvíz: Také vaše děti nevěřícně koukají na kazetu nebo na verzatilku? Poznejte podle fotografie předměty našeho dětství a mládí