Osmdesátky a devadesátky byly érou, kdy se módní svět změnil k nepoznání. Po revolučním nadšení přicházela vlna svobody, která se promítla i do toho, co lidé nosili na ulici. Najednou se české ulice naplnily kousky, které jsme dřív vídali jen v zahraničních časopisech. Najednou jsme si mohli dovolit džínové bundy, značkové mikiny, barevné legíny i crop topy. Ale předtím? To bylo všechno jinak. Zavzpomínejte na přelomovou dobu s naším kvízem.
Na scénu začátkem devadesátek vstoupila globální popkultura. Hltali jsme videoklipy na MTV, filmy, jako byl Matrix, a také hudbu, která udávala styl. Hip-hop přinesl volné džíny a tenisky Nike, zatímco grunge v čele s Kurtem Cobainem z Nirvany diktoval kostkované flanelky a vytahané svetry. Vedle toho supermodelky jako Cindy Crawford nebo Kate Moss znovu definovaly krásu a eleganci. Předtím ale bylo všechno jinak.
Pro levnou módu „k Vietnamcům“
Devadesátá léta byla časem kontrastů. Na jedné straně se nosily kožené bundy a roztrhané džíny, na druhé pastelové svetry a scrunchies do vlasů. Českem hýbaly vietnamské tržnice, Západem supermodelky a MTV. Byla to doba, kdy jsme mohli poprvé opravdu svobodně kombinovat styly, značky a nálady. Jak moc si ale na tehdejší módu vzpomínáte? Ověřte si své znalosti v retro kvízu, nejdřív si ale trochu zavzpomínáme.
Osmdesátá léta přinesla do západního světa explozi barev, vycpávky a extravaganci. Ulice New Yorku a Londýna ovládaly plísňové džíny, metalové nápisy na tričkách a kožené bundy zdobené cvočky. Jenže u nás to byla jiná realita. Plísňáky, o kterých si mládež v Československu mohla nechat jen zdát, tedy většinou, byly prakticky nedostupné. Kdo chtěl vypadat podle poslední módy, musel si pomoci doma – například vybělit obyčejné džíny savem nebo je „ošmirglovat“ smirkovým papírem. Výsledek nebyl vždy dokonalý, ale pocit rebelie a originality to vynahradil.
Šusťákové soupravy a jiné domácí kreace DIY
Obrovským hitem, který symbolizuje 80. léta, byly šusťákové soupravy v neónových barvách. Na Západě se nosily značkové Adidas či Puma, u nás se šilo doma z lesklých látek, které se podařilo sehnat v obchodech. Maminky a babičky seděly u šicích strojů a z Burdy opisovaly střihy, zatímco děti toužily po tom, aby jejich šusťák byl co nejvíc „cool“. Nechyběly ani vycpávky v ramenou, které měly dodat siluetu sebevědomé ženy, byť to mnohdy působilo spíš legračně. Na rozdíl od západní módy, která si užívala značkový boom, se lidé v Československu museli spokojit s tím, co bylo. Tuzex byl sice oknem do světa, ale valuty neměl každý. Kdo se dostal k originálním riflím Wrangler nebo Lee, stal se okamžitě středem pozornosti. A když přišla řeč na „džísky“, jednalo se o poklad, který se půjčoval, dědil i hlídal jako oko v hlavě. Právě tento kontrast mezi touhou a realitou dal osmdesátkové módě u nás její neopakovatelné kouzlo.
Devadesátky byly ale i domácím fenoménem. Česká mládež nakupovala na tržnicích, kde se prodávaly „značkové“ bundy s obřími logy, lacláče nebo mikiny s kapucí. Hitem byla také batikovaná trika i plastové náušnice. Zatímco v zahraničí se móda točila kolem velkých značek jako Prada, Gucci nebo Calvin Klein, u nás byla realita trochu jiná. Ne každý měl možnost si takové kousky pořídit, a tak se kombinovalo vše, co přišlo pod ruku. Do šatníků vstoupila i první fast fashion a obchody, které nabízely trendy rychle a levně.
Samostatnou kapitolou byla móda teenagerů. Holky nosily krátké topy a džíny s vysokým pasem, kluci zas trička s potisky kapel a skejtové boty. Hitem se staly i šusťákové soupravy, které se dnes vrací jako ironický retro trend. Nešlo ale jen o oblečení. Devadesátky přinesly i doplňky, na které se nezapomíná: plastové sponky do vlasů, chokery kolem krku, ledvinky nebo barevné gumy do vlasů. Do českých domácností se dostávaly katalogy Otto a Quelle, které nabízely módní inspiraci přímo z Německa. Listovat těmito katalogy byla zvláštní směs snění a plánování a většina kousků byla pro většinu lidí nedostupná, ale přesto udávala tón.
Když se řekne devadesátky, nejde jen o oblečení, ale o celou atmosféru. Byla to doba, kdy se móda stala vyjádřením nově nabyté svobody. Experimentovalo se, kombinovalo a máloco bylo „špatně“. Jediným pravidlem bylo: čím originálnější, tím lepší.
