Mohla se dobře vdát a žít v blahobytu, jak se v té době u dívky z aristokratické rodiny slušelo. Cleo de Merode ale toužila zažít něco víc, a tak se rozhodla pro cestu, na které možná byla osamělá, avšak úspěšná. Na přelomu dvacátého století o její kráse mluvila celá Evropa a doslechla se o ní i Amerika. Kdo byla dívka, která poblouznila tisíce mužů?
Krásná Cleo de Merode se narodila roku 1875 do aristokratické rodiny, a tak by bývala nikdy nemusela pracovat, ale o to ona nestála. Když jí bylo pouhých osm let, maminka ji přihlásila do baletu, kde se okamžitě prokázal Clein výjimečný talent. Ten způsobil, že již v jedenácti letech dívenka tančila v pařížské opeře a získávala si čím dál víc příznivců.
Cleo de Merode za války tančila vojákům
Jakmile dospěla, počet jejích příznivců se ještě zvýšil. Cleo totiž vyrostla v jedinečně půvabnou ženu, o jejíž kráse se mluvilo i za oceánem. Kromě tance se tedy začala věnovat modelingu, objevovala se na stránkách novin i na pohlednicích. Lidé její obrázky vyhledávali tak náruživě, že se jich ročně tiskly miliony. Absolvovala proto turné po Evropě, kde byla skvěle přijata, a tak zamířila i za velkou louži. Tam překvapivě sklidila spíše kritiku, mladá Cleo si z toho ale vůbec nic nedělala. Naopak, vrátila se do Evropy, kde měla slávu jistou a ještě víc si ji upevnila. Velký úspěch slavila také během první světové války, kdy bavila raněné vojáky.
V roce 1895 do pařížské opery zavítal sám belgický král Leopold II., aby zhlédl Verdiho Aidu, kde v hlavní roli excelovala právě Cleo. Ta králi naprosto učarovala a on neodolal a po představení šel pozdravit do zákulisí umělce, přičemž došlo i k jejich prvnímu osobnímu setkání. Jelikož Leopold II. byl známý proutník, který svoji manželku běžně podváděl s prostitutkami, nikoho nepřekvapilo, že kouzlu krásné Clei zcela propadl.
Zda si spolu skutečně začali románek, není dodnes známo, údajně ale král prosil Celu, aby se odstěhovala do Bruselu a zařídil jí místo v taneční skupině La Monnaie. Dívka sice odmítla, i tak se ale stala terčem jízlivých poznámek a závisti svých kolegyň, které i nadále šířily klepy o jejím poměru s ženatým belgickým králem. Tato nepotvrzená fáma se dokonce dostala do bulvárního tisku a karikaturisté na toto téma vytvořili řadu posměšných obrázků. Sama Cleo tvrdila, že mezi nimi nikdy k ničemu nedošlo, protože jí Leopold byl odporný.
Jak už to ale chodí, když je někdo úspěšný, často je hlavním tématem drbů i nepravdivých informací. Často se o Clee říkalo i to, že za život v luxusu platí vlastním tělem, ani to však nebyla pravda. Neměla to zapotřebí, protože si dokázala vydělat počestnou cestou. Zvládala hravě marketing a dokonce po ní byla pojmenována řada spodního prádla. Byla nejúspěšnější modelkou své doby a její tvář tehdy znal celý svět. A kvůli pomluvám se soudila i na stará kolena.
Její jméno se totiž dokonce dostalo i do knihy, a to do díla Druhé pohlaví slavné spisovatelky Simone de Beauvoir, která ji v něm označila za lehkou děvu z vyšší společnosti. Cleo se proti tomu ostře ohradila a Simone navíc hnala k soudu, kde po ní požadovala odškodné ve výši pěti milionů franků. Této částky se nakonec nedočkala, spisovatelka však inkriminovanou pasáž musela ze své knihy odstranit.
Přestože Cléo de Mérode prožila barvitý život plný zážitků, cestování i peněz, jednoho se nikdy nedočkala. Kráska, které se klaněli muži z celého světa, se nikdy nevdala a nikdy ani neměla děti. Zamilovaná údajně byla jen dvakrát v životě, a to nešťastně, takže raději zůstala sama. Když ve čtyřiceti letech ukončila kariéru, odstěhovala se k moři, kde vyučovala tanec a vyráběla figurky. Zemřela v roce 1966 ve věku jednadevadesátí let ve svém bytě v Paříži.
