Mončičák, v originále známý jako Monchhichi, je ikonická plyšová hračka, která si získala srdce dětí i dospělých po celém světě, včetně Československa. Tato roztomilá postavička s dětským obličejem a velkýma očima se stala symbolem 80. let a dodnes vyvolává v mnohých nostalgické vzpomínky. Měli jste také jednoho? Nebo více?
Mončičák pochází z Japonska, kde byl poprvé uveden na trh v roce 1974 společností Sekiguchi. Zakladatel této firmy, Koichi Sekiguchi, vytvořil tuto hračku s cílem šířit mezi dětmi poselství lásky a přátelství. První mončičák vznikl jako kombinace opičky Kuta Kuta a módní panenky GeGe cucající si palec. Jedni z prvních mončičáků byli navrženi jako páry – buď jako chlapec a dívka, dvě dívky nebo dva chlapci – a měli symbolizovat různé emoce. Jeden z páru měl obvykle namalovaný úsměv, zatímco druhý slzy štěstí, což mělo dětem připomínat, že emoce jsou přirozenou součástí života.
Speciální butiky pro mončičáky
Hračka byla navržena jako malé, přibližně dvacet centimetrů vysoké plyšové zvířátko neurčitého druhu s tmavě hnědou srstí a ocasem. Obličej, ruce a nohy byly vyrobeny z jemného plastu, zatímco tělo bylo měkké a plyšové, ideální k mazlení. Typickým znakem mončičáka bylo, že si cucal palec, což mu dodávalo na roztomilosti. Uvnitř těla měl navíc pískací váček.
Po svém uvedení na japonský trh si mončičák rychle získal oblibu i v zahraničí. V Německu a Rakousku zažil v 70. letech obrovský boom, kdy byly otevřeny specializované butiky nabízející stovky různých stylů oblečení pro mončičáky. Sběratelé šíleli a v Německu se prodalo více mončičáků než v Japonsku. Protože japonský název monchichi byl pro řadu států složitý, byl například ve Francii známý jako Kiki a v Anglii jako Chic-a-boo, což dokládá jeho mezinárodní popularitu.
V Československu se mončičák stal fenoménem zejména v 80. letech. Přibližně kolem roku 1985 zažil tzv. „mončičákový boom“, kdy se stal velmi oblíbenou dětskou hračkou. Zpočátku byl k dostání pouze v prodejnách Tuzex, které nabízely zboží ze zahraničí za speciální poukázky. Později se mončičáci objevili i v běžných obchodech s hračkami, což umožnilo širší dostupnost této hračky pro československé děti. Převážně šlo ale o padělky, které se dovážely z Maďarska. Měly oproti originálu trochu jiný výraz v obličeji a také se dalo vybírat z více barev.
Mončičák byl tehdy snem mnoha dětí a stal se symbolem určitého společenského statusu. Děti si s nimi hrály, sbíraly je a vyměňovaly si oblečky a doplňky. Jeho popularita byla tak velká, že i dnes, po několika desetiletích, si mnoho lidí na mončičáka s nostalgií vzpomíná. Postupem času mončičák získal mnoho podob, nevládl jen hnědý kožíšek, ale hračka se dala sehnat i v růžové, modré, bílé či zelené barvě, oblíbená byla také duhová kombinace.
I po více než padesáti letech od svého vzniku si mončičák udržuje svou popularitu. V Japonsku existuje speciální muzeum věnované mončičákům a společnost Sekiguchi nadále vyrábí nové a nové verze této hračky. I v České republice je o mončičáky stále zájem, a to nejen ze sběratelského hlediska. Mnoho lidí si je pořizuje jako nostalgickou připomínku svého dětství a představuje je i svým dětem.
