Nejkrásnější svátky v roce byly za socialismu trošku stresujícím obdobím. Fronty na stromečky, které vypadaly jako košťata a nekonečné čekání na podpultovky. Nesměla chybět čokoládová kolekce, která v mnoha rodinách nevydržela do Štědrého dne. Samozřejmostí bylo půlení jablíček, nebo předpověď budoucnosti podle odlitku z olova.
Ve výsledku se socialistické tradice tolik nelišily od těch, které máme dnes. Maminky se mohly přetrhnout, aby bylo vše načančané, připravené a tatínci se raději klidili ze zorného pole.
Nejdůležitější věcí ze všech byl vánoční stromek. Na krásný smrček či borovici se stály dlouhé fronty. Kdo si nepřivstal, donesl domů opelichané koště, které jen vzdáleně připomínalo statný stromek. Stálo pak hodně práce zakrýt chybějící jehličí a stromečky vypadaly, jak když si odskočily z pořádně barevného mejdanu. Pokud nechtěl tatínek rozzlobit už tak vynervovanou drahou polovičku, vzal pilku a mazal do lesa. Tam potají ufiknul krásný jehličnan a hrdě ho postavil před celou rodinu. Zdobení pak bylo v režii maminky nebo starších dětí.
Ve většině domácnostech se stromeček chystal až na Štědrý den ráno. Ozdoby byly kapitolou sama pro sebe. Šílené řetězy, obrovské koule a majstrštykem byly muchomůrky na stromečku. Mnozí si také vzpomeneme na svíčky na skřipci, těm šťastnějším přivezli příbuzní svíčky elektrické. Za socialismu nejspíš platilo, čím více nazdobený stromeček, tím lépe. Vymýšlely se také různé vychytávky, které ale ne vždy končily úspěchem. „Jeden rok, když jsem byla ještě dítě, jsme měli na vánočním stromečku vatu jako sníh a k tomu prskavky a svíčky a ten stromeček chytnul. A tatínek ho prohodil oknem, ale to okno nestihl otevřít,” zavzpomínala Marie Tomsová, bývalá televizní hlasatelka, která nás vítala na televizních obrazovkách i během Vánoc. Hasiči měli vždy v období vánoční svátků vždy napilno, ať už hořel stromek od svíček, nebo prskavek, které také nesměly chybět.
Pokud zbylo na stromku trochu místa, vkusně se tam umístily bonbóny z vánoční kolekce. Tu si rodiče přinesli ze schůze ROH, a kdo ji nedostal, musel si opět vystát frontu. Mnohdy se svátečního večera ‚‚dožil” jen visící alobal, protože každý člen rodiny chodil na tajňáka ujídat. Sice se držel půst, aby se vidělo zlaté prasátko, ale čokoláda není maso. Ve většině rodinách se totiž postilo. Mírnější maminka zakázala do štědrovečerní večeře jíst pouze maso, drsnější vyhlásila celkový půst. To ovšem málokdo vydržel a zlaté prasátko holt v této domácnosti viděno nebylo. O to více se všichni těšili, až usednou ke svátečnímu stolu, který byl vyzdoben podle posledních trendů. Nemohla chybět tradiční andělská zvonkohra - díky zapáleným svíčkám a proudění tepla se zvonkohra začala otáčet a cinkat.
Nastrojená rodina pak konečně usedla k večeři. Tradice smaženého kapra se v žádném případě neporušovala a na pořádném bahňákovi si všichni pochutnávali. Sem tam zaskočila někomu kostička, ale pohotová maminka ji z krku rychle vytáhla. Bramborový salát se jedl až do Silvestra a totéž platilo i o cukroví. Přesto, že nabídka surovin byla velmi malá, dokázaly ženy vykouzlit mnoho druhů. Tradicí také bylo, že se nechal talíř navíc, kdyby zavítal nezvaný host. Pod talíři měl každý kapří šupinku, aby mu v novém roce peníze v peněžence jen cinkaly.
Po večeři běželi rodiče rychle otevřít okno Ježíškovi a zazvonilo se na zvoneček. Pod stromečkem se pak nacházely dárečky, které nejlépe vystihuje film Pelíšky. Maminka dělala udivenou, tatínek se dmul pýchou a ratolesti jen stěží překonávali zklamání z ponožek. Čím více se ale blížila revoluce, měli rodiče trochu větší rozlet v nakupování dárků, a pokud to situace jen trochu dovolila, vzali Tuzex útokem. Když maminka narovnala balicí papír na příští rok, šla celá rodina ‚‚čarovat”. Rozkrojila se jablíčka, tatínek předpovídal budoucnost litím olova, ze kterého vždy vyšel paskvil, ale každý si v něm našel to dobré. Pokud byla v domácnosti dospívající dívka, hodila si škrpálem. Když špička boty směřovala ke dveřím, vdá se a opustí domov. V opačném případě s rodiči oslaví i další Vánoce.
Všechny zvyky rodina splnila do puntíku a konečně si mohli všichni oddechnout u pohádky. V televizi běžely ty stejné, které milujeme dodnes, jako je Pyšná princezna, Hrátky s čertem, Byl jednou jeden král a samozřejmě Tři oříšky pro Popelku. Maminka přinesla sladkou tečkou v podobě ananasu z plechovky přestříknutého šlehačkou a nic už nenarušovalo pohádkovou atmosféru. Povinností pak bylo sledovat na Silvestra televizní estrády a především sovětského Mrazíka, jenž běžel pravidelně na Nový rok. Ostatně dědou Mrázem se soudruzi snažili vyštípat našeho Ježíška. Naštěstí se jim to nepovedlo.
Boj o zničení Ježíška však byl celkem drsný, jak naznačuje vánoční projev tehdy ještě předsedy vlády Antonína Zápotockého z roku 1952. ‚‚Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti,” začal budoucí prezident svou promluvu k lidu. ‚‚Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky,“ ukončil Zápotocký dnes úsměvný a možná děsivý projev o obrazu tehdejší doby. Ježíšek se ale nedal zastrašit a dárečky nám nosí dál.
Pokud si chcete zavzpomínat na své dětství nebo svým ratolestem ukázat, v jakém prostředí jste vyrůstali, navštivte Retro muzeum v obchodním domě Kotva. Příležitost nahlédnout do dob 70. a 80. let budete mít už jen do 14. ledna 2024, pak se muzeum přesune na jiné místo.
Prozeny.cz, Idnes.cz, Toprecepty.cz, Autorský článek
Diskuze
