Nejlepší retro hračky, které jsme dostávali na Vánoce. Zavzpomínejte na nejkrásnější léta života. Za většinu z nich by vám sběratelé utrhli ruce

Faktem je, že na rozzářené dětské oči se jen tak nezapomíná a většinou jsou tou nejkrásnější odměnou i pro nás, coby rodiče nebo prarodiče. Pamatujete si ale ještě, co rozzářilo dříve vaše oči o Vánocích před rokem 89? Co jste si přáli od Ježíška? A možná máte ještě nějaké hračky z následujícího seznamu doma. Dokonce i retro hračky, které byly dříve považovány za zastaralé, se postupně staly žádanými sběratelskými předměty a mnohé moderní firmy už je zase vyrábějí, ale v modernějším "hávu". Faktem ale je, že Vánoce našeho dětství jsou nezapomenutelné. Pojďme si připomenout, jaké dárky jsme si přáli, a jaké dostávali? 

„Vždy záleželo a záleží na výrobci a jeho přístupu, ale před listopadem 1989 výrobci hraček většinou nečelili konkurenčnímu boji, a mohli tak v klidu vyrábět bez větších změn své výrobky se stejným osvědčeným materiálem, ve stejné kvalitě a počtu. Nemuseli ani tak šetřit na materiálu. Velké množství hraček však bylo nedostatkových. Výrobky v této době nebyly ještě tak pohyblivé a realistické jako dnes, kdy se při výrobě používají mnohem vyspělejší technologie. Ve dnešní době si však za větší kvalitu můžete připlatit a nedostatkového zboží je minimálně. Pokud je některý sortiment v Čechách nesehnatelný, je možnost jej rychle získat pomocí internetu skoro z celého světa,“ řekl pro Deník sběratel Michal Widenský.

Nejlepší retro hračky, které jsme dostávali na Vánoce

Pamatujete si na ně? Na mnohé z nich jsme zapomněli, ale při tvorbě tohoto článku se nám jich moc vybavilo. Hráli jsme si s figurkami indiánů, měli jsme jich celé kmeny, s kovboji, vojáčky, svého času jsme sbírali céčka, soutěžili, kdo nasbírá víc vajíček v digitální hře, sbírali jsme mončičáky a záviděli kamarádkám mrkací panenky a sbírky mončičáků. Večer jsme se scházeli u stolního fotbálku, hráli pexeso, Kloboučku, hop!, karty, později pak Dostihy a sázky. To se sjela i celá rodina. A Vánoce byly skvělou příležitostí. Pojďme zavzpomínat na ty nejkrásnější hračky, které jsme jako děti dostávali pod stromeček.

Prázdná peněženka, nůž i zrcadlo. 7 dárků, které k Vánocům rozhodně nedávejte, mohou přinést neštěstí nebo chudobu

Hračky Merkur, traktor nebo Tatra byly snem každého kluka

Každý kluk je chtěl mít doma a tím se kluci za socialismu vůbec nelišili od těch dnešních. Mezi nadčasové klasiky patří kovový traktor Zetor, traktor Tatrasmalt nebo velká Tatra s výklopnou korbou. Ta se ale nevyráběla v různých barevných kombinacích jako dnes, byla oranžová, ale přesto si ji přál každý malý "závozník" i závoznice. Traktory byly kovové a o dost menší než Tatra, ale radost dětem dělaly obrovskou. Ještě žádanější už byla už trochu těžší stavebnice Merkur pro malé kutily. Kreativní stavebnice Merkur, na které kluci i holky praktikovali první montérské dovednosti, je dodnes cenným sběratelským kouskem, ale nutno říci, že ve své době byla stavebnice hitem i mezi dospělými. Umožňovala vytvářet vlastní roboty s pomocí jednoduchých stavebních bloků, takže hračka rozvíjela kreativitu a logické myšlení a zároveň nabídla i zábavný a interaktivní způsob učení. Právě cena stavebnice Merkur, navíc v originálním balení, je i dnes velmi vysoká a sběratelé za ni zaplatí i několik desítek tisíc korun, podle stavu a zachovalosti exempláře.

Mončičák pro holky i kluky

Když kov pomalu začal nahrazovat plast, zejména děvčátka, ale i někteří kluci toužili po mončičákovi. Byla to plastová a plyšová "opička", která si mohla strčit palec do pusy a měla v pár barvách i jakýsi bryndáček s nápisem Mon-chi-chi, prostě "mončičák". Mončičáci originálně pocházeli z japonského animovaného seriálu a právě pro jejich odlišnost a díky svému unikátnímu designu se staly ikonou nostalgické éry. Mončičáci se mezi sebou vyměňovali, později se pak objevily i jejich méně zdařilé kopie. Snem holčiček pak byly, stejně jako dnes, Barbíny, tedy panenky Barbie, které ale většinou přivezl těm nejšťastnějším někdo z ciziny. A ta vyvolená holčička se stala okamžitě středem holčičí party. Barbíny i mončičáky si děti mezi sebou půjčovaly i na noc, a to už bylo něco. Dnes má každá holka doma barbín několik, a k tomu ke každé i domeček, zámek, stáj a stovky modelů na převlečení a ostatní jsou už jen retro vzpomínky.

Igráčci a jejich parta, i s doplňky

Po igráčcích, tedy panáčcích, kteří vypadali trochu jako z Lega nebo Playmobilu, toužilo také každé dítě. Zatímco holky chtěly doktory nebo veterináře, kluci zase automechaniky, stavitele a další klučičí vysněná povolání. Igráčci měli svůj název podle firmy Igra, která je vyráběla.Figurky se vyráběly od roku 1976 a navrhli je tehdejší návrháři družstva IGRY Jiří Kalina a Marie Krejchová. Tyto figurky pak v roce 2010 zažily renesanci a vyrábí je česká firma Efko. Igráčci se vyráběli jako samostatné figurky. Vše odstartoval zedník a následovaly i další figurky mnoha povolání, jako byli policista, hasič, doktor, zdravotní sestra, opravář, k nim pak přibyli i koně a jiná zvířata, povozy a nářadí či náčiní. K mužům pak přibyly i ženské postavičky a dalo se s nimi jednoduše hýbat pomocí kloubů. Přestože dnešní Lego je daleko kreativnější, na svou dobu byli igráčci ideálním dárkem od Ježíška.

„Bohužel už jen v bazarech a na sběratelských serverech může zájemce sehnat další produkt Igry, kterým byly skvělé kousky plastových ‚dvacetikorunových‘ modelů veteránů z řady Old Timer. Igra je vyráběla od konce 60. let. Odrostlí kluci si určitě vzpomenou na malé bakelitové ‚šestsettrojky‘ a trambusy, také z Igry. Prodávaly se po třech korunách a jako bezkonkurenčně nejlevnější je mámy malým otravům vždy vrazily do rukou, aby dali pokoj a neodcházeli s prázdnou,“ píše Michal Petrov v knize Retro s podtitulem Co bylo a nebylo za reálného socialismu.

Blechy, fotbal, hokej, Kloboučku, hop! a další stolní hry

K oblíbeným pak patřily i stolní hry. Když jste hráli Blechy, museli jste plastová plochá kolečka větším plastovým kolečkem nastřílet do misky. Podle toho, kdo byl nejrychlejší, anebo nastřílel nejvíc bodů, vyhrál. Podobnou "střílečkou" byla pak hra Kloboučku, hop, kde se kuželovité různobarevné kloboučky střílely do perforovaného herního plánu. Ale největším hitem, který se objevil o něco později, pak byla skvělá hra Dostihy a sázky, kde jste kupovali a následně prodávali koně a celé stáje, něco na způsob Monopolů. Populární dětskou hračkou, kterou milovali i naši rodiče, byl také stolní fotbálek s hráči "na péro", nebo stolní hokej, kluci pak sbírali i plastové vojáčky, protože ti cínoví byli drahým a nedostatkovým zbožím.

Holky chtěly panenky, nejlepší byla mrkačka

Mezi staré hračky z dob socialismu ale patřily samozřejmě i panenky. Největším hitem byly panenky mrkací, ale holčičky vzaly zavděk jakoukoli panenkou, kterou si mohly česat a hrát si na malé kadeřnice. Ostatně, když jsme jako děti našli pod stromečkem dva, tři, čtyři dárky, bylo to posvícení! A všichni jsme si uvědomovali, že je to to nejvíc, co nám rodiče mohli pod stromeček nadělit. Ne desítky balíčků drahých dárků jako dnes. Panenky a doplňky pro ně a tedy hlavně holčičky vyráběly firmy Lidová tvorba Uherský Brod a Gumotex. Vlastně obdoba těchto starých hraček se vyrábí i dodnes – a platíme za ně několikanásobně více.

Pamatujete si na štěkacího pejska a vzdělávací hračky pro školáky?

Holčičky, které nebyly zrovna "mateřské typy", toužily po štěkacím pejskovi na baterie. Šlo o roztomilé pejsky "na vodítku", kteří chodili a štěkali a vrtěli ocáskem. Byli roztomilí a vyráběli se v pár verzích. Školáci zase dostávali pod stromeček vzdělávací hračky, často počítadla nebo jakési primitivní kalkulačky, kde se při správném výsledku rozsvítilo světlýlko pod elektrodami. Podobně se mohli učit přírodovědu, zeměpis a další předměty. I když to byly hračky vzdělávací, dětem dělaly radost stejnou, jako dnešní Albi tužka. A vrcholem všeho byl osobní "mikropočítač" Didaktik od firmy Didaktik Skalica, kam se nahrávaly hry z kazet. Ale ten měl skutečně třeba jeden žák ve třídě, u kterého jsme se po odpoledních střídali!

Snem každého kluka byla pořádná autodráha

Mění se ceny, provedení a design, ale dětské sny zůstávají podobné. Stejně jako dnes, i za socialismu kluci toužili po pořádné autodráze. I když probíjely a všichni jsme od nich dostali nejednu ránu, autodráhy se dvěma nebo dokonce čtyřmi formulemi byly dětským snem. Po škole jsme se chodili navštěvovat a pořádali závody. Autodráhy byly daleko jednodušší, většinou jen oválné, možná s pár zatáčkami, ale o loopech a mostech a dalších vymoženostech jsme si mohli nechat jen zdát. I přesto byli kluci šťastní. Stejně tak je potěšilo i tenkrát opravdu luxusní a nedostatkové auto na dálkové ovládání, většinou z Tuzexu nebo ze zahraničí, jako třeba z pokrokové NDR. Velmi oblíbeným a vděčným dárkem pak byla i auta na ekektriku, která uměla zdolávat překážky a měla pohon na všechna kola.

Digitální hry, v čele s vlkem a vajíčky

I za socialismu byly ale některé hračky běžné, jiné pak "pokrokovější". Jako děti jsme toužili po digitální hře. Skoro všichni měli hru s vlkem (podle vzoru animáku Jen počkej, zajíci), který sbírá vejce v kurníku do koše, ale postupně se objevovaly i hry střílecí, kreativní, nejvíce ceněné byly hry digitální dělené, s více obrazovkami. Také ty si tehdejší děti vyměňovaly a půjčovaly přes noc a ve třídách na ně byl pořadník. Kdo takovou hru opravdu od Ježíška (jeden čas dokonce od Dědy Mráze, jak se pokoušel režim prosadit, ale marně) dostal, byl opravdu nekorunovaným králem třídy. Naši rodiče zase šíleli ze zvuků, které hry vydávaly.

Rozzářené dětské oči

Dárky, které jsme dostávali za socalismu pod stromeček, se velmi lišily od těch dnešních. Děti byly vděčné a šťastné i za maličkosti, stejně jako rodiče, zejména když se jim povedlo sehnat něco méně obvyklého a splnit tak svým dětem přání. Rozzářené dětské oči jsou vždycky tou největší odměnou, a to bez ohledu na dobu. Dnes hračky našeho dětství snadno rozzáří oči sběratelů, na hodnotě totiž neztrácejí, ale právě naopak.  

"Staré" hračky by dnes rozzářily oči nejednomu dospělému

Legendární hračky zůstávají nejen v srdcích těch, kdo zažili tuto éru. Jsou to právě sběratelé, kdo nám tyto hračky dokáží oživit. Říkají, že kvalita zpracování hraček za socialismu byla většinou stabilní, bez velkého tlaku na konkurenci a šetření na materiálu. V dnešní době si lze připlatit za větší kvalitu, ale také se setkat s nedostatkovým zbožím. A i dnes, v předvánočním čase, mohou být tyto staré hračky skvělou inspirací pod stromeček. Ne pro děti, ale i pro rodiče, aby zavzpomínali na nejkrásnější hračky svého dětství.

Na "starých" hračkách můžete dnes skutečně zbohatnout. Vývoj moderních technologií a nástup počítačových her trochu klasické mechanické hračky upozadil. Ale děti mají stále radost, i když někdy musíte sáhnout pořádně hluboko do kapsy. A dokud to tak bude a u stromečku uvidíme mezi prskavkami a světýlky stále rozzářené dětské oči, svět je v pořádku.  

Zavzpomínali jste si? Možná vzpomínky ožily tak moc, že byste si rádi ten pocit připomněli. Zažijte kouzlo Vánoc s (pra)rodiči: Přinášíme tipy na dárky, které je opravdu potěší