Jsem Josef, můj táta byl Josef a můj syn bude taky Pepa. Když se v rodině všichni jmenují stejně: Tradice, která může být pastí 

Při volbě jména pro potomka vítězí v dnešní době spíše individualita a kreativita, přesto jsou stále jména, které se v rodinách dědí z otce na syna, případně z matky na dceru. Například každý třetí Antonín si nedokáže představit, že by svého syna pojmenoval jinak než vlastním jménem. Mezi ženami má největší zalíbení ve vlastním jméně Marie a Ludmila, stejně své dítě pojmenuje každá desátá z nich. Je trend rodového jména nemizící tradicí, nebo je v 21. století přeci jen na ústupu?

Úcta ke jménu jako ke znaku příslušnosti

V tradičních patriarchálních společnostech bylo běžné, že syn dostal stejné jméno jako jeho otec, případně dědeček. Nešlo jen o projev úcty. Jméno symbolizovalo příslušnost k určitému rodu nebo klanu. Například ve Spojených státech či Latinské Americe se dlouho udržovala praxe přidávání přídomků „Junior“ nebo „II.“ či „III.“ za jménem (např. John Smith Jr.). Stejné tradice přetrvávají v některých italských, řeckých nebo arabských rodinách. V Asii pak například v čínských a korejských rodech hrála jména významnou roli i v systému genealogie.

Česko: mezi tradicí a praktičností

V českém prostředí se dědění křestních jmen sice objevuje, ale nejde o rozšířený zvyk. V datech z matrik ani mezi oblíbenými jmény se tato tendence výrazně neprojevuje. Češi bývají praktičtí – dvojice otec-syn se stejným jménem bývá spíše výjimkou, často s doplněním odlišného druhého jména nebo přezdívky.

Přesto jsou jména, která se obecnému trendu vymykají. Nejvíce vybočuje jméno Antonín. „Více než čtvrtina otců Antonínů pojmenovala svého narozeného syna po sobě. Své jméno dali synovi ve čtvrtině případů také Václavové a ve více než pětině případů Josefové,“ prozradil Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu. Nositele svého jména si v potomkovi volí i každý pátý František a Jindřich.

Jak pojmenovat miminko v roce 2025 podle světových trendů: Nejčastějšími jmény u nejmladší generace jsou Oliver a Charlotte

U dcer jsou rodiče kreativnější

Je zajímavé, že tento trend se týká spíše otců a synů. U dívek bývá výběr jména většinou svobodnější, právě protože se od nich kulturně neočekává pokračování rodu v tradičním slova smyslu. Při pojmenování dcer jsou rodiče mnohem kreativnější, obliba dívčích jmen je navíc v čase mnohem proměnlivější než v případě chlapeckých. Jméno po matce či babičce dědí spíše výjimečně, nejčastěji se tak děje i Marií a Ludmil, děje se tak u jedné z deseti. Své jméno předá dceři i necelá pětina nositelek jména Anna, Alena a Natálie.

Odklon od tradice

Ve 21. století trend dědění jmen výrazně oslabuje. Stále více rodičů hledá pro děti jedinečné, originální jméno. Důraz je kladen na individualitu, kreativitu, někdy až na výjimečnost. V Německu, Nizozemsku, ve Skandinávii a dalších západních zemích je dnes dědění jména spíše výjimkou než pravidlem. Dokonce i v USA klesá užívání přídomku „Junior“, a to pozvolna již od 90. let. Děti slavných otců dnes dostávají odlišné jméno a s ním i šanci vystoupit ze stínu slavného jména.

Roli hraje i praktičnost: dvě osoby se stejným jménem v jedné domácnosti často způsobují zmatky při vyřizování dokumentů, e-mailů nebo objednávek. Administrativní potíže mohou přinášet i banky či úřady, obzvlášť dokud otec a syn žijí na stejné adrese.

12 osudových křestních jmen, která dokážou zaručit štěstí a blahobyt. Nenosí je i někdo z vašich blízkých? Možná máte v okolí Medu či Štěpána

Symbol prestiže i společenského očekávání

Dědění jména však někdy stále slouží jako forma symbolického odkazu. V některých rodinách – zejména těch s podnikatelským, politickým nebo uměleckým dědictvím – nese jméno určitou prestiž, ale i očekávání. To může být pro dítě motivující, ale také zatěžující. Psychologové upozorňují, že sdílení jména může u dítěte vyvolat tlak na naplnění role či standardu, který nese už samo jméno, a omezuje jejich prostoru pro vlastní identitu. 

Stále více rodičů volí raději jména, která odrážejí jejich osobní vkus, cestovatelské zážitky nebo oblíbenou literární či kulturní postavu. Dědictví se tak stává méně formálním a více symbolickým. 

Tradice nebo nedostatek fantazie?

Zatímco někteří vnímají pojmenování syna po otci jako krásný projev rodové hrdosti a stability, jiní se domnívají, že jde spíš o nedostatek originality či fantazie nebo snahu udržet moc v linii. V krajním případě může být dědění jména dokonce spojeno s nátlakem, vynucovanou loajalitou nebo nedostatkem svobody výběru. Budoucnost tohoto zvyku je tak nejistá. V globalizovaném světě, který oslavuje různorodost, mohou tradiční jména pomalu ztrácet pevnou půdu pod nohama.

Zajímá vás, jaká jména byla nejpopulárnější za socialismu: Měla co dělat s politiky i tehdejším směřováním naší země