Odchod do důchodu může změnit nejen denní režim člověka, ale i fungování dlouholetého vztahu. Partneři, kteří byli desítky let zvyklí trávit část dne odděleně, se najednou ocitnou spolu téměř neustále. A i v dobrém manželství může příliš mnoho společného času začít být vyčerpávající.
Radka (57) žije s manželem téměř čtyřicet let a vždycky měli blízký vztah. Když ale odešel do důchodu, jejich každodenní fungování se úplně změnilo. Radka zjistila, že jí chybí čas, kdy může být jednoduše sama.
Manžel odešel do důchodu a je pořád se mnou
Dokud můj manžel pracoval, měli jsme úplně přirozeně každý část dne pro sebe. Já si něco zařídila, zašla nakoupit, potkala se s kamarádkou a večer jsme se zase viděli. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Od chvíle, kdy odešel do důchodu, chce ale skoro všechno dělat společně. Když řeknu, že jedu do obchodu, okamžitě se chystá se mnou. Když jdu na kávu, zeptá se, proč nemůže přijít také. Sedí se mnou u oběda, chce chodit na návštěvy a někdy mám pocit, že se mě ráno jen zeptá, co budeme celý den dělat.
Zpočátku mi to přišlo vlastně milé. Po pár měsících jsem ale zjistila, že se začínám těšit na každou chvíli, kdy někam odejde sám. A pak mám výčitky svědomí, protože ho přece mám ráda.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Chci být někdy sama
Když jsem mu zkusila říct, že potřebuji být někdy sama, vůbec to nepochopil. Zeptal se, proč jsem s ním tedy tolik let, když mi teď vadí jeho společnost. Jenže mně nevadí on. Vadí mi, že už skoro nemám chvíli, která patří jen mně. Chci si někdy sama projít obchody, sednout si doma s knihou nebo jít se svou kamarádkou na kávu, aniž bych musela vysvětlovat, proč ho neberu s sebou. On to ale bere jako odmítnutí a tvrdí, že když už oba máme víc času, měli bychom si ho konečně užívat spolu.
Možná jsme jen každý od důchodu čekali něco jiného. Já víc svobody, on víc společného času. Nechci ho odstrkovat, ale začínám mít pocit, že bez vlastního prostoru budu čím dál podrážděnější. Kolik času může člověk v dlouhém manželství chtít jen pro sebe, aniž by tím partnerovi dával najevo, že s ním nechce být?
Ke komentáři k situaci paní Radky nás inspiruje psycholožka Rachel Goldman
Zdravím, Radko,
potřeba vlastního prostoru neznamená, že vám váš manžel začal vadit nebo že je s vaším vztahem něco špatně. Dokud pracoval, část samostatnosti vznikala přirozeně a vy jste ji nemusela nijak vysvětlovat. Teď jste spolu mnohem víc a teprve se ukazuje, že každý z vás potřebuje jiný poměr společného času a času pro sebe.
Možná pomůže mluvit o tom ne ve chvíli, kdy chcete někam odejít sama, ale v klidu jako o nové podobě vašeho společného života. Můžete mu říct, že s ním chcete trávit čas, ale zároveň si potřebujete zachovat některé věci jen pro sebe – kávu s kamarádkou, nákup, četbu nebo prostě pár hodin bez společného programu. Když budete mít vedle toho i chvíle, na které se budete těšit spolu, nemusí samostatnost působit jako odmítnutí.
Neexistuje správný počet hodin, které má člověk v dlouhém manželství trávit sám. Důležité je, abyste kvůli blízkosti nemusela postupně opouštět vlastní rytmus a začala být podrážděná už jen proto, že nemáte kam ustoupit. Důchod změnil vaše každodenní fungování a chvíli může trvat, než si vytvoříte nové uspořádání. Vlastní prostor přitom nemusí vztah oslabovat – často pomáhá, aby společný čas zůstal skutečně chtěný.
