Den, který navždy změnil svět: Při teroristickém útoku 11. září 2001 ztratily ještě nenarozené děti své tatínky. Při pohledu na fotky je stále bolí u srdce

O tom, co se stalo 11. září 2001, se za uplynulé roky napsalo mnoho a tento den je navždy vetkán černou nití ve světové historii. Teroristická organizace al-Káida tehdy unesla čtyři komerční letadla amerických aerolinek. První dvě narazila do domény tehdejšího New Yorku – věže Světového obchodního centra (WTC), třetí narazilo do sídla amerického ministerstva obrany Pentagonu a čtvrté se zřítilo během souboje teroristů s pasažéry. 

Po prvním nárazu letadla se zastavil čas všude na světě 

Jaké tohle šílenství mělo fatální následky, všichni víme. Možná si stejně jako my vzpomenete, kde jste zrovna byli ono osudné úterní ráno, kdy se New York probouzel do slunečného dne a v naší zemi bylo o šest hodin více. V 8:46 amerického času se zastavil život nejen v New Yorku, ale všude na světě. Televize zaplavily zprávy o hořících „Dvojčatech” a všichni se zděšením v přímém přenosu sledovali, jak se věže WTC postupně sesunuly k zemi. Obrázek, jak letadla protnou budovy, asi už nikdo z nás z paměti nevymaže. Stejně tak jako zoufalé oběti, které raději vyskočily z oken, než aby se udusily kouřem nebo uhořely. Nikdo si nedokáže představit hrůzu, která panovala na palubách letadel a poté v budovách WTC, odkud nebylo úniku. 

Osud si pohrál s mnoha životy 

Bolest, kterou zažily rodiny nevinných obětí, si nelze ani představit. Jednoho rána vám odejde drahá polovička do práce a za pár minut zahyne v troskách budovy. Mnohé příběhy napsal sám osud, protože někteří lidé ten den neměli být vůbec v budovách WTC, ale šéf si je povolal, nebo si zapomněli v práci důležité dokumenty. Ve vteřině pak zůstaly nastávající maminky na všechno samy a jejich uzlíček lásky nikdy nepoznal tatínka, který se na něj tolik těšil.  

Robin svého tatínka vnímá jako vzor a je s ním navždy spojená 

Dnes již dospělé děti znají své otce pouze z fotek a vyprávění. Jednou z nich je Robin Ordenová, která se narodila čtyři měsíce po běsnění teroristů. Její tatínek Ruben seděl v letadle, které mířilo na Pentagon. Ironií osudu je, že v něm původně neměl vůbec sedět. Za svou těhotnou ženou se měl vracet až o týden později, ale chtěl s ní být dříve, a ještě si vychutnávat společné chvilky ve dvou při těšení se na příchod dcery.

„Nedokážu si představit, čím si prošla. Nezáleží na tom, kolikrát ji slyším vyprávět tenhle příběh, nikdy nepochopím, jak se cítí,“ uvedla Robin pro Washington Post s tím, že až v páté třídě opravdu pochopila, co se tatínkovi stalo. „Naučila jsem se svého otce vidět jako svůj vzor místo nějakého cizince, kterého už v tomhle životě nepotkám,” dodala žena, která tatínka vnímá v různých částech svého života.  

Claudia si povídá s fotkou svého tatínka

Podobně si osud zahrál také s tatínkem Claudie Szurkowskiové. Mladá žena se narodila necelých osm měsíců po teroristickém útoku. Její otec však neseděl v letadle, ale opravoval žaluzie ve Světovém obchodním centru. „Neměl tam být,“ sdělila Claudia s tím, že tatínek byl vyslán opravit špatnou práci po svém kolegovi. V době, kdy narazilo jedno z letadel do Severní věže, byl jen několik pater nad místem srážky a neměl tak šanci vyváznout živý. „Kdykoliv na něj myslím, hrozně mi chybí,“ dodala mladá žena, která si každý večer s tatínkem „povídá”, i když ví, že nikdy bohužel nedostane odpovědi na své otázky.  

Život tak občas píše neskutečné příběhy, které ale nemají šťastný konec. Na dnešní den se smutkem vzpomíná celý svět a při neustále se opakujících záběrech nejen z New Yorku mrazí v zádech.  

Mnoho příběhů se napsalo také za zdmi koncentračních táborů, kdy lidská mysl nedokáže pochopit zrůdnost a chladnokrevnost nacistů. Znáte ten o tatéru z Osvětimi, který měl naštěstí krásný konec plný lásky?