Dnes si svatební noc představujeme jako soukromou chvíli mezi dvěma milujícími se lidmi, ale ve středověku to nebylo tak jednoduché a už vůbec ne romantické. Novomanželé se často museli podrobit tradicím, které z dnešního pohledu působí spíše jako obchod než milostné okamžiky. Co předcházelo jejich svatební noci a co se dělo během ní?
Ve středověku bylo manželství nejen svazkem dvou lidí, ale také smlouvou mezi rodinami, kde šlo nejen o city, ale i o majetek, moc a dědictví. City ve skutečnosti byly v tomto obchodě až na posledním místě a nastávající manželé se před svatbou často ani osobně neznali. Pokud se tento obchodní svazek přerodil ve skutečnou lásku, byl to bonus navíc, ne pravidlo. Aby byla jistota, že bylo manželství naplněno a mohla vzniknout legitimní potomstva, bývalo zvykem, že svatební noc probíhala pod dohledem. To znamenalo, že při ní často asistovali svědci, duchovní nebo dokonce celá vesnice.
Jednou z nejdiskutovanějších otázek spojených se středověkou svatební nocí je tzv. "právo první noci" (jus primae noctis), tedy zvyk, podle kterého měl feudální pán právo strávit svatební noc s nevěstou svého poddaného. Ačkoliv tento koncept proslavil Hollywood a beletrie, historické důkazy o jeho skutečné existenci jsou sporné. Většina historiků se shoduje, že spíše nešlo o běžnou praxi, ale spíše o výmluvu k vymáhání poplatků za osvobození od tohoto "práva".
Samozřejmě pokud se jednalo o prostý lid, žádné drama kolem svatební noci se příliš nekonalo a nikdo neměl potřebu na ni dohlížet. Jakmile šlo ale o sňatek týkající se šlechty, vládla jiná pravidla. V některých oblastech bylo běžné, že svatební postel novomanželů byla připravena tak, aby svědci mohli potvrdit, že ke konzumaci manželství skutečně došlo. V extrémních případech docházelo k tomu, že novomanželé museli strávit noc za přítomnosti svědků nebo dokonce zanechat důkaz v podobě zkrvaveného prostěradla, které bylo následně vystaveno jako dŭkaz panenství nevěsty.
Ve vyšších společenských kruzích mohla být svatební noc skutečně veřejnou událostí. Královské a šlechtické svatby se často řídily přísnými protokoly a po obřadu následovalo odvedení novomanželů do jejich ložnice, kde byli přítomni dvorní úředníci, aby zajistili legitimitu manželství. Občas se vykonával rituál symbolického svlékání nevěsty jejími pomocnicemi a jejího uložení do postele vedle ženicha. Zatímco muž měl většinou nějaké intimní zkušenosti ať už s milenkami, nebo s prostitutkami z vykřičeného domu, kam byl většinou odveden svými staršími příbuznými k zaučení, žena uléhala na manželské lože neposkvrněná a často také neinformovaná, takže mnohdy netušila, co se vlastně bude dít. Často tak opravdu nešlo o nic příjemného, protože muži ne vždy dbali o to, aby se při vykonání pohlavního styku jejich novomanželka cítila dobře.
V dobách dávno minulých lidé také věřili na různá kouzla a magii, takže rituály nemohly chybět ani během svatební noci. Krom modliteb, aby vše proběhlo tak, jak má, plnily svoji funkci také nejrůznější amulety, do matrací se zašívaly čarovné předměty, novomanželé pili nápoje lásky, které pravděpodobně měly povzbudit libido, někde se dokonce k posteli přivazovala kvočna, nebo se na lůžko pokládalo novorozeně pro inspiraci a větší snahu.
Ačkoliv tyto praktiky působí bizarně a dnes by byly považovány za neakceptovatelné, v tehdejší společnosti sloužily k upevnění manželských svazků a důkazu věrnosti. S postupem času a změnou společenských hodnot tyto tradice postupně vymizely a dnes je svatební noc soukromou záležitostí, kdy oba přítomní vědí přesně, co je čeká. A ani to není většinou poprvé.
www.dotyk.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.epocha.cz
