V civilizovaných zemích se v současnosti konají svatby především z lásky a svatební obřady mohou mít mnoho podob, aby splnily představy novomanželů. Ne vždy tomu tak ale bývalo a ve středověku byli nevěsta a ženich pomalu ti poslední, kdo mohl do svatby mluvit. Jak to tehdy probíhalo?
Rozdíl oproti současnosti byl například v tom, že nevěsta stála po ženichově boku na pravé straně, ne na levé, jak je tomu dnes. Důvod byl ryze praktický, ženich musel mít možnost tasit meč pravou rukou, kdyby se někdo pokusil nevěstu unést, což bylo ve středověku celkem běžné, obzvlášť u svateb šlechty. Únosci pak požadovali za navrácení nedotčené nevěsty tučné výkupné.
Jak vypadala středověká svatba a co z ní zůstalo
Tato „tradice“ se v podstatě zachovala dodnes. Jedním z rituálů na současných svatbách je totiž právě únos nevěsty. Toho se většinou ujmou kamarádi ženicha a nevěstu unesou do blízkých hospod a barů, kde čekají, až ji její novomanžel osvobodí a zaplatí za všechny útratu.
Svatby šlechty, únosy nevěst byly na denním pořádku
Pokud se jednalo o svatbu bohaté šlechty či někoho z královské rodiny, byly přípravy nákladné a dlouhé. Taková svatba byla příležitostí k demonstraci bohatství a moci. Slavnosti mohly trvat několik dní a zahrnovaly hostiny, turnaje, hudbu a tanec. Nevěsta a ženich nosili drahé oblečení, nevěsta často hedvábné šaty zdobené zlatem, stříbrem nebo drahokamy, zatímco ženich měl propracovaný oděv s erbem své rodiny. Obřad vedený knězem se konal v honosných katedrálách. V době před bílými šaty, které se začaly nosit až v 19. století, byly oblíbené různé barvy. Červená symbolizovala štěstí, modrá čistotu a zelená plodnost.
U šlechty a královských rodin byla svatba příležitostí k demonstraci bohatství a moci. Nejednalo se ani tak o uzavření svazku dvou zamilovaných lidí, jako o obchod bohatých rodin. Svatby byly často domluvené už během dětství budoucích manželů a láska šla naprosto stranou. Novomanželé se museli se svým osudem smířit, a ačkoliv to často byli dva naprosto cizí lidé, nezbylo jim nic jiného, než se spolu naučit fungovat.
Při svatební noci asistovali příbuzní
Také samotná svatební noc byla zážitkem, na který se pravděpodobně nezapomínalo. Bylo zvykem, že po bohaté hostině a oslavách doprovodili příbuzní a kněží novomanžele do jejich ložnic, kde sledovali jejich přípravy do manželského lože. Nevěsty byly zpravidla podrobovány kontrole, při které se zjistilo, zda jsou skutečně panny a vstupují do manželství neposkvrněné. Novomanželé byli nuceni hned první noc vykonat akt soulože bez ohledu na to, jak se zrovna cítili. Příbuzní mezitím v naprostém tichu poslouchali za dveřmi, jestli bylo manželství skutečně naplněno. O výsledku je často přišel informovat samotný ženich. Často byl svazek uznán až poté, co došlo k fyzickému spojení novomanželů.
Chudí se měli lépe
Oproti tomu prostý lid měl náležitosti kolem svatby o dost snazší. Pro prosté lidi, jako byli rolníci nebo řemeslníci, byla svatba především praktickým svazkem. Nešlo o nákladnou oslavu, ale spíše o zajištění rodiny a přežití. Obřad probíhal často v místním kostele nebo dokonce na poli, kde nevěsta a ženich pracovali. Hlavní roli hrála místní komunita, svatební hosté byli sousedé a příbuzní, kteří často přinášeli dary v podobě jídla nebo drobných praktických věcí či finanční obnos. Nevěsty nosily to nejlepší, co vlastnily, většinou jednoduché šaty, které měly praktické využití i po svatbě. Barva oděvu nebyla tak důležitá, ale často šlo o přírodní tóny.
I když byla církevní svatba ideálem, ne vždy byla striktně dodržována. Zejména v odlehlých vesnicích se svatební obřady mohly odehrávat bez přímé účasti kněze, zvláště pokud byl kostel příliš daleko. Nevěsta a ženich si vyměnili sliby před svědky, což bylo vnímáno jako platné manželství. Když byl přítomen kněz, svatba se konala v místním kostele. Svatba prostého lidu byla událostí, která spojovala celou vesnici. Nešlo jen o novomanžele, ale o posílení vazeb v komunitě. Každý host přispěl nějakým způsobem, ať už pomocí při přípravách, přinesením jídla, nebo účastí na slavnosti, a na takovou veselku se pak dlouho s radostí vzpomínalo.
Zajímá vás život ve středověku? Přečtěte si, jak žily děti vladařů.
Galerie: Takto vypadaly svatby ve středověku:
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Pohřbívání zaživa ve středověku byl ten nejkrutější trest, který děsil Evropu. Lidé v rakvi mohli zvonit na zvoneček

Veřejná svatební noc jako pravidlo středověku: Někde se přivazovala k posteli kvočna, přihlíželi svědkové a zmatená nevěsta nebyla výjimkou

Jak žily dvorní dámy ve středověku: Perfektní znalost etikety, schopnost udržet tajemství i milenecká služba králi

Život služebnictva ve středověku: Nuzná strava, tvrdé tresty i nedostatek soukromí. Horší život si dnes nedokážeme představit

Život v mužských klášterech ve středověku: Celibát, vztahy a každodenní realita. Co hrozilo za porušení slibu čistoty

Potraty ve středověku: Prováděly se tajně amatéry, ženy pily odvar z olova a nechávaly se bít do břicha

Jak "trůnili" naši předci: Kam se chodilo na WC ve středověku a jak probíhala očista

Jak lidé řešili hygienu na středověkých hradech: Bylo to drsné, ale není pravda, že se lidé nemyli. Hrady páchly na sto honů, kanalizace nebyla

Děti vladařů: Jak se žilo následníkům trůnu ve středověku. Vlastní personál, tvrdá výuka i lekce lásky v nevěstinci












