“Tchyně mě nikdy nepřijala a můj muž se mě nikdy nezastal,” je smutná Markéta

Markéta (43) žije s manželem Petrem už šestnáct let. Mají dvě děti, dům, práci a zvenku by se mohlo zdát, že vedou klidný, běžný a obyčejný život. Jenže v pozadí jejich manželství je něco, co Markétu trápí od samého začátku, její tchyně. Od první chvíle dala Markétě jasně najevo, že ji nepovažuje za dost dobrou pro svého „milovaného syna“. A co je horší, Petr se jí nikdy nezastal.

Tchyně mě nikdy nepřijala a můj muž se mě nikdy nezastal

Když jsme se poznali, byla jsem zamilovaná. Petr byl pozorný, klidný, laskavý. Jenže brzy jsem zjistila, že existuje někdo, kdo v jeho životě stál vždycky přede mnou, jeho matka. Nechtěla jsem být ta, co mezi ně vstoupí, ale někdy mám pocit, že jsem se o svého manžela musela dělit celý život. A vždycky jsem prohrávala. S Petrem jsme se seznámili, když mu bylo třicet. Už tehdy jsem věděla, že je velmi fixovaný na maminku, ale říkala jsem si, že je to roztomilé. Volal své mámě každý den, radil se s ní o všem, od výběru auta po to, jak má prát košile. Ona to tak chce, říkal, když jsem se ptala, proč jí pořád všechno vypráví.

Myslela jsem, že se to časem změní. Ale nezměnilo. První velký konflikt přišel krátce po svatbě. Bydleli jsme v bytě, který Petr zdědil po svém otci. Tchyně tam měla klíče. Bez ohlášení k nám chodila, „jen tak, zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku“. Jednou jsem přišla z práce a ona už stála v kuchyni, přerovnávala mi nádobí.

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně po nás chce, abychom jí pravidelně přispívali na živobytí. Přesně si nadiktovala podmínky, prý nevyjde s důchodem,” neví si rady Renata

Organizovala mi kuchyň

„Tohle sem dávám já,“ řekla, když jsem se zeptala, co dělá. Petr jen pokrčil rameny. „Víš, jaká je, Markéto. Nemyslí to zle.“ Jenže to „nemyslí zle“ se opakovalo roky. Když se narodila naše první dcera, tchyně mi neustále říkala, že jí špatně krmím, oblékám i uspávám. Dítě prý pláče, protože cítí, že jsem nervózní. Jednou dokonce přede mnou řekla Petrovi „Chudák holka, ta tvoje žena je úplně mimo. Na mateřství se nehodí.“ A on mlčel. Neřekl své matce, ať je potichu, protože mě znervózňuje a ubližuje mi. Že kvůli ní jsem na tom tak, jak jsem.

Dnes je naší dceři dvanáct, synovi devět. A já mám pocit, že se nic nezměnilo. Tchyně pořád do všeho mluví, kritizuje mě i před dětmi, zpochybňuje každé moje rozhodnutí. Petr mi říká, že ji musím „brát s nadhledem“. Ale jak mám brát s nadhledem, že mi cizí člověk, protože tak ji už vnímám, pořád zasahuje do rodiny, kterou jsem si vybudovala?

Mohlo by se vám líbit

“Tchyně má klíče od našeho bytu a chodí tam, kdy se jí zachce. Neřeší, že mi to vadí,” píše zoufale paní Lenka. Tchyně odmítá klíče vrátit

Nikdy se mě nezastal

Když jsme před rokem chtěli jet na dovolenou jen my čtyři, tchyně se urazila. „Takže já už nejsem součást rodiny?“ rozčilovala se. A Petr místo toho, aby mě podpořil, mi řekl, že to mám nechat být. „Maminka by se mohla cítit odstrčená,“ pronesl s vážnou tváří. A já jsem si tehdy poprvé pomyslela, že mu to vyhovuje. Že možná potřebuje, aby ho někdo litoval, staral se o něj a přitom ho obdivoval. Protože já už tuhle roli dávno nehraju.

Někdy přemýšlím, jestli by se všechno změnilo, kdybych od začátku byla tvrdší. Ale já jsem nechtěla dělat scény. Jenže čím víc jsem ustupovala, tím víc si moje tchyně dovolovala. A Petr? Ten se schoval za ticho. „Nechci být mezi dvěma ohni,“ říká, kdykoli se o tom bavíme. Ale on mezi nimi není. On stojí na jedné straně. Jen to nechce přiznat.

Mohlo by se vám líbit

"Můj strýc se zamiloval do mé kamarádky, dělí je 30 let," svěřila se Petra. Strýc vedle ní omládl

Nejlepší odpověď na situaci paní Markéty má vztahový kouč Petr Páral

Vypořádání se s obtížnou tchyní může být jednou z emocionálně nejvyčerpávajícnějších částí manželství. Ať už jde o pasivně agresivní komentáře, nežádoucí vměšování nebo neustálý boj o uznání, mnoho snach se ocitá zahlcených a nejistých, jak se ve svém vztahu orientovat. Přestože si mnoho snach užívá pozitivní a podpůrné vztahy s matkou svého partnera, konflikty a napětí jsou notoricky známou součástí této dynamiky. Vždyť známe i z mnoha filmů a v lepším případě komedií, jakou tchyní dokáže být synova matka. Naprosto Vás, milá Markéto, chápu. Ale začít byste měla u svého manžela, až potom u tchyně. Potřebujete podporu.

Rodinné vztahy, zejména ty získané manželstvím, mohou být složité a emocionálně nuancované. Napětí často pramení z jedinečných emocionálních rolí, které obě ženy hrají v životě muže. V případech opakované neúcty by se měl váš partner ujmout iniciativy a sdělit matce své obavy. Dbejte však na to, abyste ho nenutili, aby si vybral stranu. Prezentujte jednotnou frontu, ale vyhněte se tomu, abyste situaci prezentovali jako soutěž mezi „manželkou vs. matkou“.

Má smysl, aby paní Markéta bojovala proti své tchyni? A jak svému manželovi dát najevo, že by se měl své ženy zastat? Přečtěte si také příběh paní Radky, která se nechce s partnerem sestěhovat.

Galerie: “Tchyně mě nikdy nepřijala a můj muž se mě nikdy nezastal,” je smutná Markéta

3 fotky 4 fotky