Máte pocit, že vás doma jen využívají? Možná trpíte syndromem „tažné kobyly“

Co je syndrom tažné kobyly

Syndrom tažné kobyly není žádná oficiální diagnóza, ale spíše termín populární psychologie. Z pracovního prostředí mnozí známe rozdělení zaměstnanců na tzv. tažné a chovné, nicméně zde je pojem zamýšlen mnohem šířeji. Zahrnuje nejen prostředí pracovní, ale zejména sféru rodinnou.

Kdo je tažná kobyla

Jde o jedince (častěji ženu), který je vytrvalý, jen tak se nevzdává, ostatní se na něj mohou vždy stoprocentně spolehnout. Jeho devizou je silný smysl pro zodpovědnost. Zvládá velmi dobře a dlouhodobě i rutinní úkoly a je loajální. Člověk typu tažné kobyly má obvykle rád svůj klid, jistotu, stabilitu. Nemá příliš rád náhlé a velké změny a také si potrpí na vnější ocenění, uznání. Je to zkrátka člověk, který všechno dovede, všechno zařídí, všechno unese a všechno snese. 

Mohlo by se vám líbit

Jak se přestat obětovat pro druhé: Naučte se říkat NE bez pocitu viny

Jsem tažnou kobylou?

Přejímáte zodpovědnost za ostatní? Cítíte se dlouhodobě přetížení všemi povinnostmi, které na vás leží? Ubíjí vás to, jste vyčerpaní a bez energie? Máte pocit, že už to nejde zvládnout, že už neunesete ani o jediný úkol víc? Přáli byste si od všeho aspoň na chvíli utéct a prostě nic neřešit? Pustit to všechno? A v hlavě vám současně běží myšlenky: „Nemůžu! Musím! Kdo by to udělal?“

Pokud jste se dostali do spárů myšlenkového tandemu NEMŮŽU a MUSÍM, nejspíše se vás to týká. 

„Děláte, co můžete a jak nejlépe umíte, plníte každé přání, o všechno se postaráte, myslíte a pečujete o potřeby ostatních – dětí, partnera, kolegů, kamarádů, rodičů. Zároveň to nikdo z nich moc nevidí a neocení. Jedete na 150 %, ale všichni to považují za váš standard, samozřejmost a co hůř, za vaši povinnost. Žádné ocenění, žádné děkuji. Žádný prostor pro vás, vaše přání a potřeby. Na svých bedrech máte naloženo mnoho povinností a vaší blízcí vám to zrovna neulehčují. Vždyť to přece zvládnete, vydržíte. Vždycky jste to zvládla a vydržela. Zkrátka si neumíte říkat o své potřeby a okolí na ně nebere zřetel. A tak jdete dlouhodobě hodně přes své možnosti,“ říká psychoterapeutka Šárka Hrabovská.

Problém nastane, když dojdete na hranice svých fyzických i psychických sil, na pokraj vyhoření. Věřte, že dříve či později tam dojdete.

Mohlo by se vám líbit

Signály syndromu vyhoření jsou často zpočátku přehlížené

Jak přestat být tažnou kobylou 

1. Naučte se říkat o pomoc. Nemusíte přece všechno zvládnout sama. Je v pořádku připustit si, že NEMUSÍM. Klíčové je umět si říct, o to, co potřebuji – CHCI. Např.: Prosím, uvařil bys mi kávu? Nestihnu dnes nakoupit, prosím, mohl bys mi s tím pomoct? Potřebuji si dát vanu. 

2. Delegujte. Dovolte si pustit některé povinnosti. Připusťte si myšlenku, že MŮŽETE něco vypustit, přenechat někomu jinému anebo něco úplně přestat dělat. Začněte něčím malým a vydržte to. Učíte se to vy i vaše okolí.

3. Učte se říkat NE. Říkat NE je dovednost a jako taková se dá natrénovat. Když tu a tam něco zdvořile (ze začátku i něco docela malého) odmítnete, věřte, že svět se nezboří. Nestane se vůbec nic. Tedy vlastně ano, stane – získáte prostor pro sebe!

Pamatujte, že prostor pro sebe si musíte aktivně vytvořit sama, nikdo to za vás neudělá. 

Ani hovořit sama se sebou vám nepomůže. Děláte to? Pak si přečtěte, co s vnitřními dialogy, které nikam nevedou. Naučte se, jak na ruminaci

Mgr. Šárka Hrabovská

Jádrem mé práce je za pomocí užitečných otázek a jiných nástrojů hledat cestu k řešení klientovy obtížné situace. K tomuto řešení mohou napomoci různé zdroje, které jsou často již v životě klienta přítomné a terapie je pomáhá aktivovat. Spolu s klientem zaměřujeme pozornost ve směru žádoucí změny. Soustředíme se na to, co klient má ve svých rukou a s čím tedy může aktuálně pracovat, aby svou situaci vyřešil či zlepšil.

Šárku Hrabovskou najdete také na webu terapie.cz