44 Kč
Malý velký muž českého filmu má na svém kontě mnoho úspěšných snímků a seriálů. Navždy je však jméno Dušan Klein (†82) spjato s básníky, kteří neztrácejí naději a chutná jim život. Všemi oblíbený režisér si jako malý chlapec prožil peklo koncentračního tábora v Terezíně. Naštěstí se dočkal osvobození a navzdory traumatickým zážitkům nikdy neztrácel svůj pověstný humor. Stál u zrodu nekonečného seriálu Ulice a celý život strávil s milovanou ženou, která mu byla velkou oporou.
Během své úspěšné kariéry dokázal dát Dušan do latě mnoho hereckých osobností, ale vždy s laskavostí a úsměvem. Kolegové ho měli rádi a natáčení s ním bylo pohodové a plné jeho nezaměnitelného humoru. S jednou ženou strávil krásný život a jako profesora si ho vážilo mnoho jeho nástupců na režisérské židli.
Budoucí hvězdný režisér se narodil na Slovensku a kvůli svému židovskému původu zažil peklo koncentračního tábora. S rodiči a bratry se malý Julian, jak zní jeho původní jméno, ukrýval v katolickém klášteře, kam jim pomohl místní farář. Z Julia se pak stal Dušan a toto jméno si už nechal. Bohužel došlo ke zradě a malí chlapci putovali do Terezína. „Naštěstí jsme se už nedostali do jiného koncentračního tábora, dožili jsme v Terezíně do osvobození. Domů jsme se už nevrátili, protože dům v Michalovcích vyhořel,“ uvedl kdysi Klein, že farář, který jim pomohl, byl nacisty nemilosrdně popraven.
Ještě než se Dušan vydal na režisérskou cestu, zahrál si jako malý chlapec ve filmu, který ho nasměroval ze Slovenska do naší země. „Hledali hlavní roli, dětského cikána. Měl jsem tehdy velké černé oči, hubenej. Pozvali mě na zkoušku do Prahy. Vyhrál jsem a hrál hlavní roli,” popsal Klein pro Idnes.cz, že za ním pak přijela maminka a už v Česku zůstali. Našla si nového partnera, protože tatínek zemřel během války. A všichni společně se odstěhovali do Ostravy. Moravskoslezská metropole se stala pro Dušana osudovou.
Nejen, že v Ostravě Dušan začínal se svými prvními režisérskými pokusy, ale poznal zde svou osudovou ženu. Jakožto puberťák z gymnázia chodil s kamarády šmírovat baletky na taneční konzervatoř. „Chodili jsme koukat, jak tam tančí holčičky, jak zvedají sukýnky, jak zvedají nožičky a byly vidět kalhotky. To jsme byli v sedmém nebi,” smál se Dušan a prozradil, že stejnou scénu, kterou si vychutnával jako mladík, pak použil ve svém filmu Andělské oči. Jednoho dne pak potkal na tehdejší Hutnické neděli dívenku, která se mu zalíbila, a vyzval ji k tanci. V tu dobu netušil, že to byla jedna z baletek, kterou s kamarády okukoval. Začali spolu randit a jejich cesta pak nezávisle na sobě vedla do Prahy.
Byl to zkrátka osud. Dušan se dostal na vysněnou DAMU a jeho přítelkyně přijala angažmá v Laterně Magice. „Takže jsme zase byli spolu. Pak jsme se později vzali, to už jsem byl ve třetím ročníku," popsal Klein, že si milovanou slečnu nenechal utéct a udělal z ní svou manželku. Společně vychovali dva syny, kteří jsou dnes uznávanými lékaři. Dušan pak naskočil pevnýma nohama do režisérské branže a vzniklo tak mnoho známých filmů. Pro všechny je však duchovním otcem „básníků”, jejichž první tři díly jsou skvělé. Ostatní tři už trošku pokulhávají, ale životní peripetie nerozlučných kamarádů Štěpána a Kendyho jsou stále oblíbené.
Málokdo ví, že Dušan stál na začátku natáčení nekonečného seriálu Ulice. Pod jeho taktovkou se zrodil tento fenomén, ve kterém se za dvacet let vystřídaly snad všechny známé osobnosti našeho filmu. Starší ročníky pak jistě pamatují Hříchy pro pátera Knoxe, které jsou také z pera skvělého režiséra. Filmovému umění pak vyučoval coby vedoucí katedry režie na FAMU a s láskou a respektem na něho vzpomínají například Jiří Strach či Patrik Hartl. Jako skvělého a trpělivého muže ho popisují také kolegové, kteří měli tu čest pod ním pracovat. Dušan byl opravdovou ikonou, která se svými „ovečkami” pracovala na profesionální úrovni. Těžko by se našel někdo, kdo by si mohl na jeho chování stěžovat.
Jeho život tak byl naplněn nejen láskou k filmu, ale také k rodině a ženě, která mu věrně stála po boku. Všichni si ho pamatují s dýmkou u pusy, kterou prakticky nevyndal. Jak sám řekl, měl jich doma na sto dvacet kusů. Byl zkrátka kliďasem, na rozdíl od některých svých kolegů, což bylo po některé herce příjemnou změnou.
Idnes.cz, Seznamzpravy.cz, Autorský článek
