44 Kč
Její tvář zná celý svět. Křehká kráska, která v sobě skrývala sílu, změnila do té doby jednoznačný pohled na to, jak má žena vypadat. Audrey Hepburn nebyla jen ikonou stylu a hereckou hvězdou, ale symbolem ženy, která se dokázala vzepřít těžkostem osudu a zanechat nesmazatelnou stopu nejen v Hollywoodu, ale i v lidských srdcích po celém světě.
Audrey Kathleen Ruston, jak znělo její rodné jméno, přišla na svět 4. května 1929 v bruselské čtvrti Ixelles, do rodiny s britsko-nizozemskými kořeny. Její otec Joseph Victor Anthony Ruston byl britský bankéř s ambicemi a nestálou povahou, matka baronka Ella van Heemstra pocházela z nizozemské šlechty. Audreyiny první roky se nesly v duchu cestování, žila v Belgii, Anglii a nakonec v nizozemském Arnhemu, kde ji zastihla druhá světová válka.
Dětství, které mělo být bezstarostné, se změnilo v každodenní boj o přežití. V roce 1940 obsadila Nizozemsko nacistická vojska a Audrey jako mladá dívka prožila hrůzy okupace. Její otec rodinu opustil, když jí bylo šest. Audrey později přiznala, že otcův odchod byl nejtraumatičtější událostí jejího života a přesto, že se v dospělosti s otcem díky její snaze ho vypátrat opět spojila, jeho vztah k ní byl velmi chladný. I tak ho až do jeho smrti finančně podporovala.
Matka, v té době přesvědčená nacistka, časem obrátila a za války se snažila chránit dceru i její bratry před gestapem. Audrey sama později vzpomínala na hlad, strach a smrt, přátelé mizeli, rodina hladověla. Audrey měla velký strach z toho, že ji Němci odvlečou do nevěstince, stejně jako ostatní dívky, k čemuž bohužel údajně došlo. Naštěstí pracovala pouze v kuchyni a brzy se jí povedlo utéct. Aby pomohla odboji, tančila na tajných vystoupeních a přenášela vzkazy v podrážkách bot. Tyto roky v ní zakořenily hluboký soucit a empatii, které ji později dovedly k humanitární práci. Válka pro ni nebyla jen temná vzpomínka, stala se trvalou součástí její identity.
Po válce se Audrey chtěla stát baletkou. Studovala v Amsterdamu a poté v Londýně u renomovaných pedagogů. Její snem bylo tančit na velkých jevištích, ale tělo oslabené hladem z války jí kladlo limity. Byla příliš vysoká, příliš křehká. Její učitelé jí s lítostí sdělili, že sólová baletní kariéra není reálná. Bylo to zklamání, ale Audrey se nevzdala a začala se živit jako modelka a příležitostná herečka v reklamách a malých filmech.
Na rozdíl od tehdejších hollywoodských krásek, které byly spíše výrazné, plných tvarů a smyslných rysů, ztělesňovala Audrey nový typ krásy: štíhlá, s dlouhým krkem, s očima jako ze sna a přirozeným šarmem. Všimla si jí francouzská spisovatelka Colette, když hledala herečku pro inscenaci své hry Gigi na Broadwayi. A tak se mladá Audrey vydala do New Yorku, aby zde odehrála 219 představení. Za tuto roli obdržela také cenu Theatre World Award. Hra skončila 31. května 1952.
Broadwayský debut jí v roce 1951 otevřel dveře do světa filmu. Jen o dva roky později si ji vybral režisér William Wyler pro její první hlavní roli princezny ve filmu Prázdniny v Římě. Její výkon okouzlil kritiky i diváky, získala Oscara, Zlatý glóbus i cenu BAFTA. Tichý triumf se stal začátkem zářivé kariéry. Následovaly další herecké počiny, jako třeba ve snímcích Vojna a mír, Příběh jeptišky, Odpolední láska či Nezničitelní. Sláva křehké herečky stoupala a její styl začínal být houfně napodobován.
Audrey nepůsobila jako herečka, která se snaží být viděna. Byla přirozená, autentická. Ve Snídani u Tiffanyho z roku 1961 ztvárnila Holly, postavu, jenž se stala nejen symbolem filmového glamouru, ale i zrcadlem tehdejší ženské nezávislosti a rozporů. Díky spolupráci s Givenchym z ní navíc byla módní ikona, která ovlivnila styl žen po celém světě. Právě ikonické malé černé ze slavné scény patří dodnes mezi nejkrásnější módní kousky, které svojí nadčasovostí berou dech.
Její osobní život však nebyl pohádkou. V roce 1954 se provdala za herce Mela Ferrera, s nímž měla syna Seana. Manželství bylo poznamenáno Ferrerovou žárlivostí a Audreyinou touhou po harmonii. Po třinácti letech přišel rozvod. Následoval druhý sňatek s italským psychiatrem Andreou Dottim, s nímž měla druhého syna, Luca. Ani tento vztah však nevydržel, i kvůli vzájemným nevěrám. Audrey navíc několikrát potratila. Toužila být matkou, ale křehkost jejího těla si vybírala daň. Po čtyřicítce se postupně stáhla z filmu a věnovala se naplno rodině a později i humanitární činnosti. V roce 1988 se stala velvyslankyní dobré vůle UNICEF. Jezdila do válkou zničených oblastí, do Afriky, do Bangladéše, do Súdánu. Pomáhala dětem, protože sama věděla, jaké to je mít hlad, být opuštěná a zapomenutá.
Když jí v roce 1992 diagnostikovali rakovinu střev, už bylo pozdě. Odmítla velkou publicitu, chtěla odejít v klidu, doma. Poslední měsíce života strávila ve švýcarském Tolochenazu, kde 20. ledna 1993 zemřela. Bylo jí pouhých třiašedesát let. Audrey Hepburn po sobě zanechala mnohem víc než filmografii. Byla symbolem půvabu, elegance, ale také síly a odvahy. V době, kdy se v Hollywoodu nosila teatrálnost, přinesla lidskost. V době, kdy ženy měly být krásné, ale mlčet, dokázala promluvit i skutky. A tak je obdivována i více než třicet let po smrti.
www.csfd.cz, www.dotyk.cz, www.reflex.cz
